Secret of the Family [Avengers ff] CZ

Část 5. - Dohoda

Vzbudila jsem se na tvrdé posteli. Chvíli jsem se ještě převalovala a pak jsem otevřela oči. Viděla jsem bílo. Rychle jsem se posadila a všimla jsi, že jsem v nemocnici. Malinko se mi zamotala hlava. Já jsem se však opírala, takže jsem to ustála. Sice bych spadla do postele, ale do tvrdé postele!

Chvíli jsem se tu rozhlížela. Noční stolek, různé přístroje a další serepetičky, které bývají v nemocničních pokojích. Ale pořád je to tu barevnější, než ve vetší části S.H.I.E.L.D.u. Trochu jsem to tu zkoumala pohledem, ale pak se otevřely dveře do mého pokoje. Přišla ke mně Natasha. Byla jsem hrozně šťastná, že ji opět vidím. Ze široka jsem se usmívala. I ona se usmívala a přispěchala ke mně. Jsem ráda, že se jí nic nestalo. Já jsem ji pevně objala. To objetí trvalo hrozně dlouho. Nakonec jsem ji pustila a ona se na mě starostlivě podívala. „Bála jsem se o tebe," řekla se stejným tónem v hlase. „Dokážu se o sebe postarat," řekla jsem ji klidně i přesto, že to možná vyznělo trochu drze. „Už mi tohle nikdy nedělej," řekla a znovu mě objala. „Dobře," pošeptala jsem ji. Stejně neveřím, že neudělám nějakou jinou blbost.

Do místnosti poté vešla i Scarlet Witch. „To, co jsi udělala, bylo úžasné!" vyhrkla na mě. Já jsem se na ní tázavě podívala. „Natasha i ostatní Avengeři mi řekli o těch stínech. Jak jsi to udělala?" zeptala se mě. Já jsem chvíli přemýšlela, ale odpověděla jsem jí pouze slovem: „Nevím." Příště bych se mohla lépe vyjadřovat, ale když nevím tak holt nevím. Ona se podívala na Natashu a zeptala se jí: „Kde jsi ji našla?" Stejně jako Scarlet Witch jsem čekala na její odpověď. Sama se o tomto moc nezmiňovala. Natasha se narovnala a řekla: „Našla jsem ji jako malou v košíku před mým domem se vzkazem, ať se o ni postarám." Nadechla se a vydechla. Já jsem jí chytila za ruku a uklidnila ji tím. Sama jsem o tom nerada mluvila, ale ve škole se to neobešlo bez vysvětlení, proč já se jmenuju Kiara Larson, jak mě pojmenovala Natasha, a proč je na mém úkolu podepsaná nějaká "Romanovová". „Doufám, že Fury bude souhlasit, abych ji trénovala," poznamenala Scarlet Witch. „Jinak já jsem Wanda," konečně po dlouhé době se mi někdo sám a rád představil. „Já Kiara," odpověděla jsem jí slušně. Zjistila jsem si o ní, že má také telekinetické schopnosti, takže by bylo dobré, kdyby mě trénovala. „Byla bych moc ráda, kdybys mě trénovala," řekla jsem, kvůli dobrým mravům a pokračovala: „ale nejdřív se chci dostat mimo tuhle hnusnou bílou místnost, smrdící po dezinfekci." Všimla jsem si toho až teď, ale opravdu to tu tak smrdí. Podívala se na mě a řekla: „Nechť je tvé přání splněno." Není tohle taky nějaká hláška z divadelní hry?

Natasha mi sem donesla nějaké oblečení, já se převlékla a vzala mě i s Wandou k Furymu. Teda to oblečení nic moc, ale pořád to ušlo. Modré tričko a legíny. Achjo teď k Furymu. Jak já toho člověka nemám ráda. Když jsme vyšli z nemocničního pokoje, tak mě do očí znova praštily ty šedé stěny. Je zajímavé, že ta nemocniční místnost je součást budovy S.H.I.E.L.D.u. Mohli by to tu alespoň vymalovat nějakými duhovými nebo teplými barvami.

Došly jsme do jeho kanceláře a on byl jistě nadšením bez sebe. „Co tu zase chcete s tou holkou?" zeptal se Fury ironicky. „Jak víte, při poslední misi nám velmi pomohla. Zneškodnila stráže a našla i žezlo, po kterém jsme celou dobu pátrali," řekla Wanda, aby se mě zastala, za čož jsem jí opravdu vděčná. „Jak mohla vědět, že jsme šli zrovna tam a zrovna pro žezlo?" zeptal se Fury na celkem dost dobrou otázku. Už jsem se chystala mu na ni odpovědět, ale Natasha mě předstihla: „Má telepatické schopnosti. Je možné, že se s někým z nás spojila a zjistila kam, proč a kdy jdeme." Fury si myslel, že je to pěkná pitomost, ale raději se nevyjadřoval. Já však uznale přikývla. „Pokud byste mi pomohli zvládnout mé schopnosti, pomůžu vám s tím vaším zachraňováním světa. Deal?" řekla jsem s nulovým strachem. Fury se na mě vyjeveně díval a přemýšlel. Nakonec odpověděl: „Dobře, ale žádné další potíže," malinko se odmlčel a důrazně si poposedl na židli. „Bude tě cvičit Wanda a občas ti dá lekci i někdo jiný. Prozatím budeš bydlet zde v S.H.I.E.L.D.u," řekl a sledoval moji reakci. Já jsem se otočila na patě a sebevědomě jsem odkráčela. Hodně ho udivuji. Jelikož Wanda ani Natasha moji reakci nečekaly, tak za mnou doběhly až po chvíli.

Natasha mi ukázala můj pokoj a já si konečně šla v klidu lehnout do postele. Po celém tom těžkém dnu.

Vstala jsem poněkud brzy. Potřebovala jsem se ještě upravit po té dlouhé době bez zrcadla. Šla jsem do koupelny, kterou měl asi každý pokoj. Svázala jsem si své dlouhé černé vlasy do drdolu a opláchla si obličej. Podívala jsem se do zrcadla do svých zelenohnědých očí. Vypadala jsem hodně, opravdu hodně unaveně. Jako zombie lačnící po mozcích. Vyšla jsem z koupelny a koukla se do skříně, která byla poblíž postele. Našla jsem tam nějaké sportovní oblečení. Nic moc, ale lepší než to nevábně vonící oblečení, co jsem měla na sobě předtím. Rychle jsem ho hodila na sebe a sedla si na postel.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem udělala dobře, ale poté mě to přestalo bavit a já začala meditovat, protože jsem si potřebovala malinko uspořádat myšlenky. Zavřela jsem oči a soustředila se na moje možnosti a jestli nedělám jednu blbost za druhou, což možná dělám, ale bez nich by nebyl život zábava. „Vypadá to, že se tu už někdo připravuje," řekl někdo a já jsem se lekla, až jsem skoro spadla z postele. Podívala jsem se směrem ke dveřím, v nichž jsem viděla Wandu. Nikdy jsem se na ni nijak moc nezaměřila, ale byla celkem hezká. „Příště mě takhle neděs," řekla jsem zarputile. „Tu máš něco malého k snídani," poznamenala a hodila mi jablko. Mávla na mě rukou, ať ji následuji, tak proč ne, že?

Šly jsme po chodbě a já jedla svoje jablko, které nebylo velké, ale zasytilo. Přišly jsme do nějaké místnosti, která vypadala jako společenská, nebo co a na gauči se tam rozvaloval Iron Man a pojídal brambůrky. Hawkeye hrál s Quicksilverem šachy a Falcon seděl na křesle a kroutil hlavou nad chováním Iron Mana. Na to, že je Iron Man biliardář, tak by se měl chovat tak nějak víc billionářsky, což znamená společensky a gentlemansky.

Došly jsme blíž k Iron Manovi a Falconovi. „Kiaro, tohle je Sam," představila mi Falcona, „a tohle Tony," a Iron Mana. „Těší mě," řekl přívětivě Falcon, teda Sam. „Čau," snažil se Tony vyslovit s plnou pusou brambůrek. Brambůrky opatrně dojedl a pokračoval: „Hele, to, jak jsi nás zachránila pomocí těch stínů, nebo co to bylo, bylo fakt hustý." A jsem na to hrdá. „Díky." To už se zezadu přihnal Quicksilver a pochvíli i Hawkeye. „Tohle je můj bratr Pietro," pokračovala Wanda. Já jsem mu malinko zamávala. Musím uznat, že Pietro vypadá celkem k světu. Má hezké vlasy. Pak se otočila na Hawkeye. „A jak se jmenuje Legolas?" zeptala jsem se Wandy. Hawkeye se na mě vražedně podíval a já jsem jen zvedla ramena. Zřejmě nemá rád přezdívky. Navíc nechápe legraci. Tony a Pietro se začali nahlas smát a Wanda se také usmívala. „To je Clint." odpověděla na moji otázku. „Jestli mi ještě jednou řekneš Legolas, tak ti ..." vyhrožoval Clint, ale já jsem nemeškala a jen jsem se zeptala: „Co? Co mi uděláš?" a začala jsem se smát na celé kolo. Clint se naštval ještě víc a poznamenal: „Tak ti proženu šíp hlavou." Já jsem se na něj podívala a jen jsem sebevědomě řekla: „Vsadíme se?" Clint raději odešel, aby si mohl šípy šetřit na chvíli, kdy budou víc potřeba.

My s Wandou jsme po chvíli také odešly a šly jsme konečně trénovat. Nemohla jsem se dočkat, ale zároveň jsem z toho byla vynervovaná a to většinou nejsem.

----------------------------------

Wohou! Je tu další kapitola! Doufám, že se vám líbila stejně jako předchozí, tedy pokud s evám líbila :D. Tak si to užijte a příště na stejném místě, ve stejný čas bude zase další kapitola na Wattpadu!