Secret of the Family [Avengers ff] CZ

Část 13. - Schůzka se smrtí

- Kiara -

Na té lavičce se spalo opravdu špatně. Raději jsem tedy ležela a koukala do blba, lépe řečeno na strop, který nebyl o moc víc zábavnější, než všechny ty šedé stěny okolo. Vyrušily mě až blížící se kroky. Samozřejmě, že to byl Fury s Clintem. „Co tu chcete?" zavrčela jsem na ně, protože jsem pěkně nevyspalá, za což můžou oni. Clint se usmál a poznamenal: „Neměla by jsi na nás být tak zlá, když tě jdeme pustit." Prý pustit. Blbost. Mám ale chuť je nějak vyprovokovat. Vstala jsem a rychle poslala signál počítači, aby otevřel dveře do mé cely. Šla jsem přímo proti dveřím a počítač je tak akorát na čas stihl otevřít. Kdyby se to nepovedlo, měla bych o ostudu postaráno. Jsem šťastná, že se to povedlo.

Fury i Clint na mě vyjeveně koukali. Jako kdyby viděli ducha, nebo někoho projít stěnou, která se otevřela bez jejich rozkazu, ale udělalo to dojem. Usmála jsem se a zamířila do chodby, kudy jsem chtěla pokračovat. „Kam si myslíte, že jdete?" zastavil mě Furyho hlas a já mu naštvaně odpověděla: „Vyspat se. Víte vůbec, jak špatně se spí na tý lavičce?" A to jsem myslela jak nejvážneji jsem mohla. „Teď není čas na spaní Růženko," poznamenal Clint. Já jsem se v sekundě otočila, došla přímo k němu, podívala se mu do očí a otráveně jsem se zeptala: „Proč jako ne?" Fury dal oči v sloup a oznámil: „Našli jsme žezlo a je potřeba jej získat." Dobře, Tony dokončil moje schované vyhledávání. Další věc co se mi povedla. Věci se mi většinou sice daří, ale někdy je zdar dosti diskutabilní. „To vadí?" tázala jsem se psychicky vyčerpaně. „Budeme tam za půl hodiny," pokračoval Fury. Já se znovu ptala: „A kde to žezlo teda vůbec je?" „Na Sibiři, kousek od města Norilsk. Nachází se tam doly na rudy kovů," řekl Fury. Sibiř, tam je zima. Tam se mi teď opravdu nechce. „No dobře," řekla jsem a ptala se dál: „A co dál?"„Musíme si domluvit plán na ukradení žezla," řekl Fury a dovedl mě i s Clintem do konferenční místnosti.

V místnosti už byli všichni ostatní včetně Wandy, která vypadala hodně otřeseně. Můj pohled se poté stočil na Tonyho, který si toho všiml a kývl, což nejspíše znamenalo, že moje tajemství uchoval v tajnosti a že mu moje vyhledávání žezla velmi pomohlo.

„Loki se se žezlem schovává v opuštěném dolu na měď. Musíme předpokládat, že tam bude mít i nějaké své spojence. Důl má dva vchody. Jakmile zjistí, že se ho snažíme dostat i se žezlem, pokusí se utéct. Thor, Clint, Steve a Sam půjdou jedním vchodem, Tony, Natasha, Pietro a Wanda půjdou druhým. Banner se slečnou Larsonovou budou hlídat jejich pohyb z nového upraveného letounu." Jasně, bojí se, že bych je zradila, tak to je super. Fury nás rozpustil a všichni jsme se šli připravit.

Pomalu se schylovalo k akci. Nevím jak ostatní, ale já byla úplně klidná. A pak nastal ten okamžik započetí akce. Čekali jsme s Bannerem deset minut, půl hodinu, hodinu a stále nikdo vítězně nevycházel z dolů s žezlem v ruce. Zevnitř se poté ozval výbuch a z vchodu, který byl směrem k našemu letounu, vyšla postava. Loki! Co se ale stalo s Avengery? Nejspíše to byla past. To by se mu podobalo, nebo ne? Asi spíše ano. „Musíme ho zastavit!" zvolala jsem na Bannera a on mi jen nejistě odpověděl: „A co ostatní? Navíc by to Fury nedovolil." „Ostatní se z toho dostanou, navíc úkol mise bylo žezlo." vymlouvala jsem mu jeho názor a on tedy svolil: „Dobře, ale pozor, je to bůh lží."„Já vím," to byly poslední slova, která ode mě Banner slyšel, jelikož jsem vyskočila z letounu a dopadla na zem do elegantního podřepu. Letoun byl jen pár metrů nad zemí, ale byl neviditelný. Loki mě už nejspíše zpozoroval a zastavil se, protože jsem neslyšela jeho kroky. Vstala jsem a stáli jsme naproti sobě, jako dva vznešení bojovníci. Jeden plný lží a druhý plný pravdy... no dobře, pravdy ne, alespoň však plný rozhodnutí nepodvádět.

Oba jsme ve stejný čas vyrazili. Ale ne, já na sobě měla jen nějaké sportovní oblečení. To se musím napravit. Rychle jsem si na sobě vytvořila svůj "úžasný" kostým a nějakou zbraň. Vytvořila jsem si skryté vysunovací nože, jako mají Assassini. Jako malá jsem tu hru opravdu milovala a miluju ji i doteď. Další zbraň byla zlatá hůl, podobná žezlu. Měla však jiný tvar "hlavy". Vypadala jako zatočená škeble, která se spojila v ostrý hrot. Musela vypadat nebezpečně. Pro člověka určitě.

Došli jsme skoro k sobě, když mě Loki chtěl sejmout máchnutím žezla. Žezlo jsem zablokovala svou holí. Loki udělal otočku a zkusil mě zasáhnout z druhé strany, samozřejmě se stejným výsledkem. Jsem prostě dobrá bojovnice, když mě učila jedna z nejlepších. Tentokrát jsem však nemeškala a snažila se mu žezlo vykroutit z ruky. Povedlo se mi to, ale on žezlo chytil do druhé ruky. Získala jsem krátký čas zaútočit. Rozhodla jsem pro útok tupým koncem hole a pokusila jsem se ho hranou zasáhnout do nohy. V poslední chvíli nohou uhnul a stihl mi podrazit nohy. Spadla jsem na zem a moje hůl dopadla tak dvacet centimetrů od ruky. Nechtěla jsem se zatěžovat další iluzí tak jsem nechala hůl zmizet. Ale to už na mě Loki mířil žezlem, přímo na srdce. „Čekal jsem něco lepšího," řekl otráveným hlasem, jenže to už se mi v hlavě spojovaly puzzle mého budoucího útoku. Usmála jsem se a poznamenala: „Já taky." Vyjely mi nože zpod zápěstí a pravou rukou jsem jeho žezlo odstrčila pryč. Udělala jsem kotoul dozadu a postavila se. Loki ztratil soustředění a já mohla zaútočit. Rozběhla jsem se proti němu a snažila se zasáhnout ho noži do srdce. Zablokoval mě žezlem. Já jsem schovala pravý nůž a rukou jsem chytila žezlo a následně ho odhodila na místo, kde předtím ležela moje hůl. Tohle opravdu nečekal, takže se mi naskytla možnost ho zabít. Znovu jsem vysunula pravý nůž a namířila jím Lokimu na krk. Stačil by malý pohyb a byl by mrtvý. Protnula bych průdušnici, a kdybych udělala prudký pohyb doprava, přeřízla bych mu tepnu a šlachu.

Nahlas jsem oddychovala a Lokiho nenapadlo nic jiného než mluvit: „Dobře, odvolávám, bojuješ celkem dobře, na Midgarďanku." Jeho hlas mi lezl na nervy, tak jsem na něj zavrčela: „Buď ticho." „Škoda, že ti to k ničemu není," poznamenal a než jsem stihla cokoliv udělat, někdo mě bodl nožem do boku a Loki přede mnou zmizel. Padla jsem na kolena a jednou rukou se opírala o zem a druhou jsem si držela bodnou ránu na boku. To je opravdu super. Celou dobu jsem bojovala s iluzí. Až mi přijde pod ruce, uškrtím tu malou zmiji v jeho srdci.

„Bude tě škoda," poznamenal a koncem žezla, kterým mi zvedal hlavu, mě škrábl. Super teď budu mít přes půlku krku a obličeje jizvu. Otočil se a chystal se odejít, já jsem však neřekla své poslední slovo. „Je mi tě líto," poznamenala jsem a on se zastavil. Věděla jsem, že ho to vyprovokuje. „Víš proč?" zeptala jsem se, otočil se, skvěle, když ho nezabiji, můžu ho vyprovokovat a zdržet. Popošel ke mně a já to zakončila: „Nejsi dostatečně statečný, aby ses mi postavil jako muž ženě. Jako Asgarďan Midgarďanovi. Jako bůh člověku." Moje ruka povolila a já, smířena se smrtí, jsem dopadla na zem. Poražena, ale se ctí jsem omdlela. Ať se to nezdálo, to zranění bylo dosti hluboké a možné je i to, že mi zasáhl nějaký orgán, uvidíme jestli budu mít štěstí.

-----------------------------------

Eeeeej! Jsem zpátky! :D Ano! Zase po dnu, panebože, jak nečekané, že? Doufám, že si to užíváte, protože já moc. Mimochodem R.I.P. Kiara. A nebo ne? :D To se dozvíte příště... a nebo možná až popříště? xD Dřív či později to tu bude! :P Mimochodem se omlouvám, že jsem tohle nevydala včera, ale byla jsem na předpremiéře Thor: Ragnarok a musela jsem vstřebat zážitek :D