Secret of the Family [Avengers ff] CZ

Část 28. - BUM

Šla jsem se podívat na Clinta, jestli je v pořádku. Nevypadá to nějak hrozně, jen se mu začíná dělat boule. Vypadá to, že naši rodinu fakt nebude mít rád. Zvlášť po tom všem, co mu udělal i Loki. Loki to ani nechce dělat, ale musí. Mohla bych se pokusit to nějak sabotovat. Třeba nějak rozhodit portál, ale je tu problém. Portál není na obloze, takže musí být v nějaké budově, dostatečně vysoké. Možná by mohl být v tom parkovišti na konci této ulice, ale nejsem si tím jistá. Lepší zkusit něco, než-li nic.

Rychle jsem naskočila do výtahu, protože nehodlám tyhle schody běžet znova a k ještě k tomu dolů, protože se nechci skutálet s četnými zlomeninami, modřinami a vnitřním krvácením. Stačí jen o kousek nevybrat schod a člověk toho může litovat do konce svého života. Navíc nikam zas tak nespěchám. Třetí patro. Druhé patro. Nebylo by to tak otravné, kdyby nehrála ta otravná výtahová hudba. Přízemí. Vystoupila jsem a musela se prodírat tucty lidí, kteří se schovali zrovna v tomhle baráku. Vykoukla jsem dveřmi a snažila se obhlédnout situaci. Na ulici moc lidí nebylo, jen Steve a Pietro chránili lidi v budovách a snažili se, aby se tam nedostali mimozemšťané. Musím je nějak obejít. Hlavně si mě nesmí všimnout. Ale jak?

Možná to mám. Musím upoutat jejich pozornost. Třeba.. výbuchem! V nějaké postranní uličce a pak nesledovaně doběhnu k tomu parkovišti. To by šlo. Ozval se můj výbucha oba se tam rozběhli. Já vyběhla z budovy, a co nejrychleji jsem běžela k parkovišti. Pokud si mě všimli, tak mě nechali být a hleděli si svého, protože jsem doběhla k parkovišti a ani jeden z nich se za mnou nehnal. Zašla jsem za jeden ze sloupů, tak aby mě nebylo vidět a vydýchala se. Parkoviště mívají nízké stropy. Toto má také, ale do různých pater se jede prostředkem, kde je čtvercový výřez s výškou až dvacet metrů. Na zemi se nachází portál a stroj, který jej vytváří, je na stropě. Nebude těžké se k němu dostat a zavřít ho.

Vymyslela bych, jak to vypnout, ale za mnou se ozvaly kroky doprovázené kovovým šustěním. Buď to může být Tony, nebo ti emzáci. Ale Tony by snad letěl ne? Sakra co mám udělat? Možná bych mohla změnit podobu a udělat ze sebe Lokiho. Kdyby to byli ti emzáci, tak by mi to pomohlo a pokud by to byl Tony tak bych to za Kiaru neměla o nic jednoduší než za Lokiho. Cítím se, jako když hraji hru a vybírám si mezi různými charaktery. Je zvláštní přemýšlet nad tím takhle v reálném světě. Ty zvuky byly hned za sloupem, o který jsem se opírala, takže jsem se změnila na Lokiho a vystoupila z poza sloupu. Uf... Měla jsem štěstí. Jsou to dva ti emzáci. Zastavili se a dělali, jako kdyby čekali rozkazy, něco jsem jim musela říct. Třeba: „Co tu chcete? Běžte hlídat!" Hlas jsem ještě neměnila, ale celkem se mi to povedlo. Podívali se na sebe a odešli. Tak tohle bylo šílený. Je hrozná výhoda mít magii. Ale musím uznat, pěkně mě to vyčerpává. Těch iluzí už bylo dneska fakt hodně.

Rozhodla jsem se dojít k tomu portálu a nahlédnout do něj. Byl tam hluboký vesmír na druhé straně naší galaxie. Možná ještě dál, nebo blíž, což možná bylo mnohem více zneklidňující. Malinko jsem popošla dál a snažila se přijít na to, jak jej vypnout. Je to kámen nekonečna stabilizovaný iridiem. Buď musím destabilizovat Tesseract nebo iridium. Ale Lokiho žezlo tu nemám. Ale mám tu svůj chránič. Ten je ze slitiny iridia, vibrania a osmia. Iridium reaguje s vibraniem prudkou reakcí, ale osmium jej stabilizuje, ale na to, aby osmium stabilizovalo všechno iridium, které stabilizuje Tesseract, ho je málo. Naštěstí je tato reakce skoro neškodná pro člověka. Stačí se chráničem jen malinko dotknout iridia uvnitř stroje a celá budova vybouchne. Bude po budově. Bude po stroji. Bude po portálu. Bude po problému. Krása spočívá v jednoduchosti.

Najednou mě ale do zad trefila rázová vlna a já přistála na tvrdé podlaze. Udělala jsem si pár modřin, odřenin, boulí, ale nejhorší bylo, že jsem se nemohla nadechnout. Nejhorší pocit ze všech. Strach, že se už nikdy nenadechnu. Ještě pár sekund jsem se nemohla nadechnout. Naštěstí jsem se pak nadechla, ale byl to hrozný povit. Vykašlala jsem poté trochu krve, která mi tekla i z nosu. Otočila jsem se na záda a opřela se o ruce. To snad ne. Tony má novou hračku. Kdy to sakra všechno stíhá vymýšlet a vyrábět. Utřela jsem si krev pod nosem a protřela si čelo. Byl to hodně velký náraz. „Vidíš? Nevyhraješ," poznamenal Tony, protože si myslel, že jsem Loki. Nebýt jeho, nedošlo by mi to. Vrátila jsem si svoji normální podobu, zvedla ruce na znamení míru a oznámila: „V klidu." Otevřel helmu a namířil na mě rukou, aby na mě vystřelil, kdybych se jenom pohnula. „Co tu chceš ty?" zeptal se Tony a já odpověděla: „Přemýšlela jsem nad dovolenou. Neříkej, že by nebylo dobrodružství vydat se na druhou stranu galaxie." Zamračil se a já dodala: „Neboj, poslala bych ti pohlednici." „Teď chci pravdu," rozkázal Tony, protože ho to se mnou viditelně nebavilo. „To samé jako ty." „Já nevím jak ty, ale já momentálně chci prohodit jednoho boha oknem," řekl, jako kdyby šlo o normální věc. „Tak nic," poznamenala jsem a v mžiku před Tonym vytvořila portál na Hawaii. Měl by si udělat dovolenou, je toho na něj moc. Do portálu jsem ho setinu na to strčila pomocí telekinetické moci. Jakmile prošel portálem, tak jsem jej zrušila a musela jsem se na chvíli položit na zem. Portály jsou velmi namáhavé, když jde o potřebnou sílu a soustředění.

Měla bych se zvednout a vyhodit dopovětří ten stroj. Hm... dalo by se pomocí telekineze létat? Tak to zkusíme. Ani jsem se neposadila, ale rovnou jsem se po chvíli soustředění zvedla a stoupala ke stropu, kde jsem si připravila menší plošinu, na kterou se postavím, až budu... vypínat portál. Zní to víc elegantně, než nechat vybouchnout. Zním pak jako terorista.

Už jsem konečně nahoře a teď tam jen musím dát ten chránič a včas utéct. To bude možná trochu těžší, ale utéct snad zvládnu. Položila jsem ruku s chráničem na iridium a bylo vidět pár jisker. Reakce začíná a už ji nezastavím. To stačí. Zrušila jsem plošinu pode mnou s ideou, že skočím dolů a zbrzdím pád telekinezí, ale to by se nesměl můj chránič zaseknout v tom proklatém stroji. Všimla jsem si, že ho zevnitř nemůžu dostat, protože se zasekl o Tesseract. Kdybych jenom mohla malinko Tesseractem pohnout. Nohama jsem se zaklínila naspodu stroje a druhou rukou jsem se snažila pohnout Tesseractem. Když jsem se ho dotkla, dalo by se říct, že jsem se nabila energií. Byl to úžasný pocit, ale musím se odsud dostat nebo se můžu rozloučit s tímhle blbým světem. Toho nabití jsem se lekla, takže jsem se hned na to Tesseractu pustila. Navíc začínal hřát až moc, takže bych za pár sekund měla spáleniny.

Musím do něj uhodit a možná se pak pohne a já přežiju. Udělala jsem to a znova jsem se nabila energií. Tentokrát bylo té energie mnohem víc, ale dala se přežít a Tesseract mě nastěstí nestihl spálit. Kdyby však té energie bylo jen o trochu víc, možná bych to nepřežila a shořela. Díky bohu se moje ruka zpod Tesseractu dostala a já padala těch 20 metrů. Nebýt telekineze bych byla placka. A možná i nebýt energie získané z Tesseractu. Iridium začínalo vydávat divné zvuky a já se rozeběhla co nejdál od parkoviště. Sice jsem moc daleko nedoběhla, ale ten výbuch mě nijak nezasáhl. Sice mě poslal k zemi, ale alespoň ne tak silně, jako Tonyho rázová vlna. Bylo to od něj pěkně hnusný. Střelit někoho do zad. Chápu, že Tony nemá Lokiho vůbec rád, ale tohle bylo už moc zákeřné. Neříkám, že Loki není zákeřný ještě mnohem víc, ale od Tonyho by to mohlo být alespoň trochu čestnější. Vstala jsem, smetla jsem ze sebe nehmotná smítka prachu, otočila se a všichni mimozemšťané kolem se vypnuli. Bylo také vidět, že v parkovišti se udělala pěkná díra, díky které se celé to parkoviště brzo zbortí. Moment! Někdo tam dole v přízemí parkoviště stojí! Vždyť ho to padající parkoviště zabije. Tak je to blázen nebo co?

-------------------------------------------------

Samozřejmě, že to blázen je, ale kdo je tím bláznem? To už zůstává ve hvězdách. A taky na příští kapitolu. Kdo si myslíte, že to je? Zajímalo by mě, jestli se trefíte, protože to je celkem očividné XD No nic. Tak zatím! :D