Secret of the Family [Avengers ff] CZ

Část 9. - Sen

Tato noc nebyla jako ostatní. Sen, který se mi zdál, nebyl jako ostatní sny. Tento sen byl realitou. Realitou, kterou jsem neprožila, pouze ji nějakým divným způsobem viděla.

Objevila jsem se v místnosti ze zlata. Nevím, jestli to bylo zlato nebo jen něco podobného tomu, či pozlaceného. Byla uzavřená, zdálo se, že není možnost jak se dostat dovnitř, ale přesto. Uvnitř bylo žezlo, které S.H.I.E.L.D. získal od Hydry. Nevěděla jsem, co s ním udělali. Vím, že ho dali na bezpečné místo, ale bližší informace mi zapomněli oznámit. Žezlo bylo vystaveno jako v muzeu. Doteď jsem se cítila bezpečně, ale nyní tento pocit zmizel a objevil se přesně opačný. Byl to pouhý pocit, který ve mně odrážel toto místo, ale přesto. Nevím, jak se to stalo, ale žezlo naráz zmizelo. Pohltil ho zlatý paprsek a bylo fuč. V místnosti se rozezněl alarm a do této místnosti vpadlo několik vojáků. Vypadali opravdu divně. Trochu jako dávní římští vojáci. Měli však na sobě více oblečení, jejich brnění se štíty a se zbraněmi měli zlatou barvu a byl na nich vyrytý ten nejpreciznějším vzor, jaký jsem kdy viděla. Bylo to úchvatné. Tedy, bylo by, kdyby nezmizelo zežlo a jak můžu odhadovat, tak ho někdo ukradl.

Tato vidina, jestli to tak mohu popsat, skončila. Chvíli jsem viděla jen tmu. Hned jak se vzbudím, poběžím za Furym, protože, když řekne, že žezlo je v bezpečí, tak by to tak mělo být.

Pořád ne a ne se vzbudit. Znovu jsem se přenesla na jiné místo. Viděla jsem postavu člověka. Nejspíše muže. Vlál za ním zelený plášť a jeho dlouhé černé vlasy. Neviděla jsem jeho tvář, protože jsem stála za ním, ale jeden důležitý rys mi utkvěl v paměti. Měl zlaté rohy. Moment! Toho odněkud znám. Notak, vzpomeň si, řvala jsem v mysli na svůj mozek. Ano, už vím! To je Loki. Ten Loki, který v New Yorku zaútočil na Zemi.

Rychle jsem otevřela oči. Viděla jsem dvě matné postavy, stojící nade mnou. Jedna z nich se mnou trochu třásla. Slyšela jsem také, jak mě volají zpět ze snů. Pravou rukou jsem odhrnula ruce té postavy, která mnou třepala. Posadila jsem se a párkrát jsem zamrkala, aby se mi vrátil ostrý zrak.

„Co se děje?" zeptala jsem se ospale a trochu rozčileně. Konečně jsem poznala postavy, které jsem viděla. Byla to Wanda a Natasha. Chytla jsem se za hlavu, protože mi třeštila bolestí. „Nemohly jsme tě vzbudit,"řekla Natasha. Wanda přikývla a pokračovala: „Bály jsme se o tebe." Já jsem pohodila rukou a najednou mi došlo, že bych měla rychle letět za Furym ohledně žezla. Rychle jsem skočila na nohy a běžela přes základnu S.H.I.E.L.D.u k Furymu. Musela jsem vypadat jako člověk co není mentálně v pořádku, zvlášť když jsem měla ještě pyžamo. Wanda a Natasha běžely za mnou a vůbec nevěděly, o co jde.

Doběhla jsem ke dveřím Furyho kanceláře. Vydýchala jsem se před nimi, přičemž mě doběhly Natasha a Wanda. Jakmile se vydýchaly i ony, nečekala jsem najejich nejspíše připitomělé komentáře a poznámky a vrazila jsem do Furyho kanceláře, až se jeho dveře skoro rozletěly na maličké kusy.

Fury si doteď krásně seděl ve svém křesle. Když však zaregistroval ránu způsobenou dveřmi, skoro spadnul ze své měkké židle. Zaraženě se na mě podíval svým jedním okem a otráveně se mě zeptal: „Co se zase stalo?" „Kde je žezlo?" tázala jsem se však já. Fury nadzvedl obočí a odpověděl mi: „Žezlo je v bezpečí. To jsi tu jen kvůli tomuhle?" Já jsem přišla přímo k jeho stolu, o který jsem ses vážností opřela a pokračovala jsem: „Žezlo není v bezpečí. Bylo ukradeno." „Ani nevíš kde to žezlo je," ozvala se za mnou Natasha a Wanda ji podpořila: „Jak by jsi to vůbec vlastně zjistila?" Rozhodila jsem ruce se slovy: „Sny někdy nejsou jen sny, ale realita. O tom nám Wando, můžeš vyprávět." Tohle asi nebylo hezké, ale v této chvíli jsem jednala spíše instinktivně, než cíleně.