Secret of the Family [Avengers ff] CZ

Část 25. - Sbohem

- Kiara -

„A přesně takhle se pozná Midgarďan. Záleží mu na patetických smrtelných věcech," poznamenal Loki, který v téhle chvíli netuší co se děje. No a ještě být pozemšťan, že? „I ty jsi smrtelný, tak si nehraj na nějakou vyšší nesmrtelnou bytost." Asi bych mu měla říct pravdu, ale jak. To jest tou pravou otázkou. „Jsem bůh. Co bys čekala?" Učebnicový příklad egoisty. Egoisty druhého stupně. Prvního stupně dosahuje pouze a jen Tony. Dobře, rozhodla jsem se. Řeknu mu to někdy jindy, protože teď nemám chuť se s ním bavit. „Jsem ateista, což znamená, že na Boha nebo bohy nevěřím," ukončila jsem naši debatu a šlápla na plyn. Zajímalo by mě, za kolik sekund dá tohle auto z nuly na sto. Jenže tohle auto ne a ne se rozjet. Co to s tím sakra je. Lokiho iluze se jenom usmívala, z čehož se dalo jednoduše usoudit, že v tom má prsty on. „Cos to sakra udělal s mým novým autem?!" naštvala jsem se znova a ještě mnohem víc. „Tvým," řekl ironicky a já vystoupila a šla se podívat pod kapotu. „Ano mým. Sama jsem si ho čestně ukradla." Zkontrolovala jsem všechny součástky, ale vypadaly v pořádku. Sakra, v autech zevnitř se moc nevyznám. „Stejně ti nepojede," oznámil mi. „Nepřejedu tě napoprvé a druhou šanci nedostanu? Škoda." „Co s tebou ti Avengers udělali, že jsi tak agresivní na člověka, co ti pomohl?" zeptal se a já měla pěkně dlouhou odpověď. Každý muž ve vztahu by teď řekl, jak moc velký chudák to je. „Tak za prvý. Nic se mnou neudělali. Za druhý. Myslela jsem, že nejsi člověk. A za třetí. Pomohl jsi mi jen, abych pomohla já tobě, aniž bys mi řekl jakýkoliv detail o tvých budoucích plánech se Zemí."

Povzdychl si a já měla pocit, že jsem při jeho soudu někde udělala chybu. „Kiaro, já... Já ti nemůžu říct, proč tohle všechno dělám, ale musíš mi věřit, když řeknu, že se snažím udělat to nejlepší, co může jeden zběh udělat, tak říkám pravdu." Dobře, páni, hledám za tímhle výlevem intriky, ale najít se mi je nedaří. Možná říká pravdu, ale i přesto s tím už nechci mít co dočinění. „Dobrá tedy. Budu ti věřit, ale teď musíš věřit ty mně, že říkám pravdu." Mohli bychom se navzájem podívat do svých hlav a zjistit pravdu, ale takhle je to zajímavější. To se musí uznat. „Nejdřív ze všeho už v tomhle nechci dál pokračovat. Za tuhle krátkou dobu je toho na mě moc nového, cizího a tak nějak bych chtěla mít normální prostý život. Prostě být normální pozemšťan, ale pak tu je druhá věc."

Nádech a výdech. Musím to nějak zaobalit: „Tak nějak jsem měla menší rozhovor s Thorem a ten mi řekl jednu zvláštní a divnou věc. Podívala jsem se mu i do mysli a ta věc, co mi řekl, je pravda." „Můžeš se dostat k pointě prosím?" ptal se Loki, protože ho tohle zaobalování viditelně moc nebavilo. „Jo, šak jsem už u ní." Ještě poslední nádech a výdech a jde se na věc: „No... věc se má tak, že jsem... Pff říká se to těžko, ale ehm... že jsem tvoje dcera." Bylo to ještě těžší, než jsem si myslela.

Chvíli jsme na sebe beze slova zírali, protože jsme nevěděli co na to říct a pak jeden z nás – Loki– konečně promluvil: „Moment. Nemělo by ti být... To snad né, proč tě poslala zpět v čase? A zrovna na Zemi?" „Počkej. Tys řekl Zemi Zem?" konečně se to někdo naučil. „Je to kratší," oznámil: „Ale vysvětli mi, kdo pojmenuje planetu stejně, jako to po čem vlastně chodíme?" „Došla originalita." „Kolik ti vlastně je?" Tahle otázka mě malinko zarazila, ale dala se čekat. „Je mi šestnáct." Ale v lednu mi už bude sedmnáct. Počkat. Neříkal předtím něco o poslání zpět v čase? „Jak jsi myslel, to "poslala zpátky v čase"?" „Tak, že by ti mělo být pět let." Mám celkem docela dost divný život, když o tom tak přemýšlím. Nevím proč, ale připomíná mi to Star Wars.-Tam bylo taky nějaké to rodinné drama, ne? Taková ta známá věta: „Luke, I'm your father!" Až na to že u mě je to spíš: „Loki, I'm your daughter!" Panečku, to se krásně rýmuje.

„Tak sbohem," řekla jsem, naskočila jsem do auta a s minimální nadějí jsem zmáčkla plyn... a nečekaně jsem se opravdu rozjela. Možná jsem ten plyn neměla mačkat až úplně nadoraz, protože to nynější přetížení je opravdu hrozné. Někdo by měl konečně vymyslet fungující inerciální tlumiče. Práce pro Tonyho.

--------------------------------------------

Přiznám se. Nesnáším tyhle 'trapné' situace. Kdykoliv, když je píšu tak se cítím také trapně a zabere mi spoustu času to napsat. XD Mám raději něco akčního, kde můžu do detailu popsat třeba boj, nebo akci. A mimochodem omlouvám se za krátkou kapitolku, ale stojí za to! :D