Já tě ochráním, Jess

4.

První den školy. Tak jo. Mobil,  posudky od učitelů, peníze a klíče. Měla bych mít vše. Ne... Penál ! Rychle jsem doběhla po schodech nahoru a vzala si z postele penál. Rozhlédla jsem se po pokoji, jestli mě ještě nepraští do očí něco co bych si mohla vzít. Nic už mě nenapadalo. Vyšla jsem z pokoje a zavřela dveře. Seběhla jsem schody a přehodila si vak přes rameno. "Tak já jdu tati! Po práci přijdu domů!" Zakřičela jsem. "Pokud trefím." Podfoukla jsem si pro sebe. Obula jsem si tenisky, které byli až pod kolena. Dostala jsem je od Silvy. Mému vkusu nerozuměla, ale co se týkalo dárků, tak jsem se musela divit, co všechno ona nesplaší. ¨

Vyšla jsem z domu a snažila si vzpomenout kam mam jít. "Doprava Jess!" Zahulákal na mě táta z okna a smál se. "A potom rovně a doleva!" Otočila jsem se a vyplázla na něj jazyk. Pamatovala jsem si to. Ale přiznávám, chtěla jsem jít doleva. Malý omyl, to to pěkně začíná. Musela jsem se usmát. Zatočila jsem doprava a potom šla rovně jak říkal táta. Minul jsem čtyři baráky a pak byla odbočka, tou jsem jít neměla. Popošla jsem dál a o dva domky dál byla druhá a tou jsem se dala doleva. A to už jsem viděla mou školu. Nebylo to nic velkolepého. Středně velká budova s rovnou střechou a velkými okny. Z dálky jsem si nebyla jistá jestli je v cihlové barvě a nebo jsou to opravdu cihly, ale když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že to je obložení, které představuje právě cihly. 

Nad velkými dveřmi byla malá zlatá cedulka kde stál malý nápis STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA. Až do teď jsem se moc zabývala školou a ani jsem si nevšimla že na mě utkvěli snad všechny oči. A když jsem si moje budoucí spolužáky prohlédla pochopila jsem proč. Všichni byli ve světlých barvách. Snad nikde jediná černá nebo šedá a velmi jednoduše.Prostě kalhoty a tričko. A já se svou černou sukní děravými punčochami a tílkem zastrkaným do sukně jsem vypadala lehce nepatřičně. A vše to dokonale podtrhoval černý klobou na hlavě a kožená bunda. Jejich pohledy vypadali asi jako bych byla marťan. Nebo vrah. Sem tam se našli i obdivné pohledy a někdo se dokonce neudržel a měl otevřenou pusu. Nadechla jsem se a otevřela dveře. 

Vešla jsem do přeplněné chodby. Nechápala jsem kde se v tomhle maloměstečku bere takových lidí. Procházela jsem okolo dalších udivených očí, ale snažila jsme se je nevnímat. Šla jsem dál a hledala ředitelnu. Šla jsem a koukala se okolo sebe a najednou jsem se ocitla v něčí hrudi a rázem na zemi. Rozhlédla jsem se kolem a potom nad sebe. Nade mnou stál ten snad nejhezčí kluk na světě. Měl blonďaté vlasy a modré oči, jako studánky. Měl na sobě modro-černou fotbalovou bundu a pod ní bílé tričko, pod kterým se mu rýsovali břišní svaly. Všechno to podtrhovali modré roztrhané kalhoty. "Ježiši promiň. Já si tě ale vůbec nevšiml." Natáhl ke mě ruku a já se jí vděčně chytla. Postavil mě na nohy a možná až příliš blízko jsme se u sebe ocitli obličeji. "Jsem Sebastian, ale kamarádi mi říkají Basty. A ty jsi? Předpokládám že nová." Měla jsem z něj blbý pocit. Někoho mi připomínal. 

"Jsem Jessica, ale neříkej mi tak prosím. Jsem jen Jess. A ano jsem tu nová. Těší mě."  Nějak jsem ze sebe vymačkala odpověď, ale nevypadalo to, že by si všiml jak jsem z něho otřesená. Nebo už byl zvyklý. 

"A kam míříš? Už víš?" Usmál se na mě. Divila jsem se, že si mě snad ani jednou neprojel pohledem. Nepřišlo mu mé oblečení divné a dokonce to i vypadalo, že by mohl být  fajn, ale stále jsem z něj byla nervozní a měla jsem z něj divný pocit. 

"Hledám ředitelnu. Potřebuji vědět kde a kdy mám hodiny. Jenže tohle je jako jedno velký bludiště." Chabě jsem se usmála. A přendala jsem váhu z jedné nohy na druhou.  

"Tak pojď já tě tam zavedu. Jděte, sejdeme se ve třídě." Ani jsem si nevšimla že tu má kamarády. "Tak jdeme." Otočil se a vedl mě chodbami. "A kde ses tu vzala?" Zeptal se mě.

"Přistěhovala jsem se k tátovi. Předevčírem." Koukal se na mě. Když jsem odpovídala místo na cestu koukal na mě. 

"Aha. A jakej tu máš obor?" Jeho hlas zněl, jako by ho to upřímně zajímalo. 

"Design interiéru. Celkového interiéru. Ty?" Podívala jsem se na něj. Dala bych ho na nějakou sportovní školu, ale byl tady.

"Design exteriéru a architektura. Těší mě. Na celkem dost předmětů budeme spolu." Zastavil se. "Tak," Pokynul rukou ke dveřím. "Tady je ředitelna. Já musím do třídy. Rád jsem tě poznal." 

"Já tebe taky. Děkuji." Jen se usmál zastrčil si ruce do kapes a odešel. Naposledy se ohlédl a pak zmizel za roh. 

Otočila jsem se ke dveřím a zaklepala na ně. "Dále!" Ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem dveře a vstoupila jsem do malé místnosti obložené dřevěnými pláty. Přímo naproti mě byl stůl za kterým seděl malý obtloustlý plešatý muž, který se na mě smál. Za ním byla knihovna přes celou stěnu. "Ty jsi Jessica že? Bobova dcera." Přikývla jsem. "Dobře tak to nebudu protahovat, stejně na mě nejsi zvědavá co si budeme povídat. Vítám tě na naší škole, tady máš rozvrh a tvá první hodina je v učebně 23. Dějepis s panem učitele Dreemem. Přeji hodně úspěchů. A můžeš jít." Usmál se a sedl si zpět za stůl. 

"Děkuji." Překvapilo mě že se na nic neptal a prostě že to vzal takhle rychle. Vyšla jsem ze dveří. Chodby byli vylidněné, protože už dávno zvonilo. 

Trvalo mi asi pět minut než jsem našla číslo 23. Zaklepala jsem na dveře a vešla do dveří. "Dobrý den. Jsem tu nová a tohle by měla být má první hodina." 

"Pojď mezi nás a dej mi posudek učitele prosím." Došla jsem ke stolu a dala posudek učiteli. Rozhlédla jsem se po třídě. Bylo tu víc kluků než holek. A v zadní lavici, kdo tu nebyl. Sebastian.