Já tě ochráním, Jess

8.

Ráno jsem se nemohla dočkat, až konečně vypadnu ne z domu, ale ze školy, protože jsem se těšila na přestavbu krámku, kterou jsme měli v plánu s Ianem. Ani nevím, jestli jsem se víc těšila na něj, nebo na tu přestavbu. Asi od každého trochu. Není to sice poprvé, co bych navrhovala interiér, ale je to poprvé, co navrhuji vzhled krámu. A možná ne jednoho. 

Konečně dopoledne! Chvílemi jsem se bála že do země zapustím kořeny nudou. ze školy jsem se vyřítil jako uragán a poskakoval jsem ke krámku. Když jsem přišla, byl tam jen Ianův otec. "Dobrý den." Pozdravila jsem mezi dveřmi. 

Sam se otočil a zářivě se usmál. "Ahoj Jess. Takže se dneska dáte do krámku? Ian od rána šílí, že mám splašit barvu. Jakou to jen říkal? Bílou a černou na zeď. Potom mi napsal lísteček barev, které můžete dát na kov a musel jsem k švagrovi pro poličky. Ale neříkej mu že jsem ho práskl. Ty ses to hlavně nesměla dozvědět." Zasmál se a já s ním. "No tak já zase jdu a dejte se do toho děti. Tak se měj."

"Na shledanou..." Vypustila jsem, ale stejně jsem to nestihla. Sam byl jako neřízená střela. To má Ian po něm. 

"Oh! Ahoj rockerko... no páni! Sluší ti to." Řekl Ian a prohlížel si mě od hlavy až k patě. Měla jsem na sobě upnutý krop top v šedé barvě a černé kalhoty s dírami. Nepropadalo mi, že bych byla nějak jo hezká, ale i tak jsem poděkovala. "Tak dáme se do díla?" 

"Jasně!" Natěšeně jsem vykřikla. "Nejdřív zakryjeme regály. Potom natřeme zeď a než to uschne, ty vyklidíš sklad a já se dám do regálů. Pak mě vystřídáš a já si sklad zase uklidím jo?" Měla jsem ruce v bok a rozhlížela se po místnosti. Můj pohled spočinul na Ianovi. Smál se a kousal se do rtu. 

"Jo jo beru. Fakt tě to baví že?" Usmál se. Přikývla jsem. "A platí, že jdeš dneska k nám?" Zeptal se, jako by čekal že to odmítnu. 

"Jestli chceš proč ne?" Usmála jsem se a sáhla po barvě. "Jdeme na to?" Ian přikývl.

Nejprve jsme společně přikryli regály folií, aby nám na ně nenakapala barva a potom jsme začali bílit. Celou dobu jsme si povídali o všem možném. Když jsme vybílili, Ian šel vyklidit sklad. Všechny věci vytahal na dvorek ven, zatím co já jsem barvila regály. Byli tu tři, což bylo akorát. První, ten úplně nejdál od vchodu jsem natřela světe modře. Alespoň to tam trochu prosvítil. Prostřední jsem stihla jen na půl nabarvit šedě. Druhou polovinu udělal Ian a potom namaloval poslední regál růžově. Já jsem zatím umyla police ve skladu a protřídila věci. Našla jsem hodně okrasných košů, které bych ráda použila do výlohy. Nespočet květináčů a drátků na květiny. Vše jsme srovnala na police a šla za Ianem, který už dodělával regály. 

"Hezky. Vypadá to fakt dobře. Jsi dobrá Jess." Dal mi ruku na rameno a já rychle uškubla. Před očima mi přeletěl obraz Todda. Sevřela jsem a zase pustila pěst.

"Děkuji." Usmála jsem se na něj. "Tak ty teď vytři a já jdu malovat květiny na zeď." Vzala jsme malý štěteček a černou barvu a šla malovat. Malovala jsem květinky, stonky a lístečky. Sem tam motýla a srdíčka. Vypadalo to hezky. Moc hezky. Ian mezitím vytřel a potom i po mě utřel to co sem tam ukáplo. 

Pak zbývala výloha. Já jsem umyla okna, zatím co ji Ian natřel bílou barvou. Potom jsem ho poslala ven natřít poličky. Byli to tři poličky nad sebou, trochu zkosené, jako schody. Měli mezi sebou velké mezery, aby se tam vešly kytky. První polička a část rámu měla být modře, ta pod ní růžově a poslední šedě. Do výlohy jsem nakreslila podobné obrazce jako v krámku, jen jsem je malovala větší a preciznější. Potom jsem část, která byla neprůchodná, přikryla tapetou, kterou jsem našla ve skladu. Byl na ní motiv cihel, ale takových těch hezkých. Trochu narůžovělých, což se hodilo. A potom jsem i dveře pomalovala květy. Ian přinesl poličky a pak už jen zbývalo dát tam květiny, ale moje pracovní doba už skončila, takže jsme to zabalili. Uklidili jsme barvy a folie vyhodily do popelnice. 

Vyšli jsem z obchodu a Ian zařval a protáhl se. "No musím říct, že ty umíš člověka utahat, ale teď, tě utahám já, protože nás čeká maraton WoWka!!! Ha ha ha!!!" Zasmál se Ian. Usmála jsem se. 

"Tak jdeme?" Dala jsem hlavu ke straně. 

"No ovšem!" Zakřičel Ian a vyrazil po ulici. 

"Iane?" Zeptala jsem se po chvíli mlčení. Ian se na mě podíval a pokývl hlavou. " Věříš v Boha?" 

"Ne. Proč se ptáš?" Usmál se. 

"No každý v něco věří." Pohled jsem sklonila od něj. "A v co teda věříš?"Pořád jsem se jeho pohledu vyhýbala. 

"V instinkt. Ten nikdy nezklame. A co ty rockerko? Když každý v něco věří v co věříš ty? Ne, ne, ne, počkej to vím... a... v Satana!" Skočil přede mě, takže jsem se na něj podívala. 

Zasmála jsem se. "Ne. I když mám občas pocit, že to on koriguje můj život. A má děsnej smysl pro humor. Ale ne. V Satana ne. Věřím v lásku na první pohled." Odvrátila jsem zrak, aby neviděl to, co se mnou tohle tvrzení dělá. "A v unáhlený rozhodnutí. Protože jak mile máš možnost nad věcí uvažovat, uděláš to co to radí rozum, ale ne srdce." Usmíval se jako by ho odpověď potěšila, ale furt jsem se mu nekoukla zpříma do očí. 

"A co je teda láska Jess?" Zeptal se a snažil se zachytit můj pohled.

Podívala jsem se mu do očí. "Výdrž se světlými momenty štěstí." Zastavili jsme se a koukali se do očí. 

"Jak to myslíš?" Zeptal se aniž by odvrátil zrak.

"Jednoduše. Láska znamená vydržet zlý chvíle do doby,než přijdou ty šťastný. Chápeš?" Pokusila jsem se o úsměv. Marně. 

Natáhl ruku, jako by mě za ní chtěl vzít, ale pak ucukl, jako by si to rozmyslel. "Ty potřebuješ někoho, kdo ti ukáže, že tohle není láska Jess."  Usmál se a uhnul pohledem. "Jdeme?" Zeptal se a já přikývla a šli jsme dál.