Já tě ochráním, Jess

6.

Šli jsme cestou, kterou mi táta nepsal. A připadalo mi, že je delší, protože jsem minuli první odbočku, takže jsme šli obklikou. Nevadilo mi to. Ian byl sympatický a byla s ním legrace. V jednom kuse dělal kraviny, skákal po patnících a štěkal na psy přes plot. Takovej normální cvok. 

"Jaký je tvoje oblíbený zvíře rockerko?" Zeptal se mě, zatím co předváděl tanec u tyče, vlastně u značky. 

"Budeš se divit, ale pes. Nebo spíš vlk. Pes je super, ale třeba takovej Jacob ze Stmívání... Páni... to je kus. Ne opravdu vlk." Usmála jsem se. A dala mu list nějakého keře za triko. "A co ty zahradníku? Beztak... kráva. Nebo ne počkej ovce." Zasmála jsem se, protože Ianovi nešel vyndat list zpod trička. 

"Náhodou... králík. Víš takový ty roztomilí králíčci s chlupatým ocáskem," Začal dělat prsty před obličejem znak jako že je to roztomilé. "A ještě když jsou růžoví!" Plácl se do čela a předstíral zhroucení, při čemž se opřel o plot, kde na něj hned vystartoval pes.  Rychle se zvedl a zařval jako holka. 

"Děláš si ze mě srandu že jo?" Pozdvihla jsem obočí a podívala se na něj takovým tím pohledem To nemůžeš myslet vážně. 

"No jasně že jo a ty mi to ještě tak baštíš. Já a králík pche. Já přirozeně miluji přece vlky. A ještě aby ne. Líbí se mi jejich stavba těla, mohutnost, síla, mrštnost. Jsou to dokonalí predátoři. Připraveni kdykoliv zabít, nebo zachránit." Básnil o nich jako by je viděl každý den a byl svědkem všeho co tu popisoval. Pak si vlezl na zíďku a začal po ní blbnout jako akrobat v cirkuse. Nechápala jsem kde se v něm ta energie bere. "A co tak děláš, když zrovna nemakáš, nebo nejsi ve škole?" Zeptal se. Povídání s ním bylo odlehčené. Neměla jsem sebemenší důvod k tomu si myslet, že by informace nějak překroutil a myslel si o mě něco špatného. Připadalo mi, jako bych mu mohla říct vše. I kdy jsem ho znala pár chvil. 

"V mém předešlém domově jsem byla v kapele a trávila jsem s ní veškerý čas. Tady podobný luxus nemám." Pozvedla jsem jeden koutek a zabodla pohled do země, abych zahnala myšlenky, co se mi honily v hlavě. 

"Páni! Ty hele Jess já vím že se známe chvíli, ale," Seskočil ze zdi a klekl si přede mě. "Vezmeš si mě, víš si láska mého života a nechápu jak ses mohla ksakru tak dlouho schovávat někde v Itálii!" Postavil se a zasmál se. "Ne ale vážně, kde si byla celou tu dobu. Víš jak dlouho jsem čekal na někoho normálního? Předpokládám že k tvému hudebnímu stylu jste nehráli dechovky." Zastavil se a podíval se na mě zděšeným pohledem. 

"Ale jo párkrát jsme byli i na tom programu Šlágr jestli víš." Šla jsem dál. Jako bych mu neřekla nic moc divného. "Dělám si srandu." Otočila jsem se a vyplázla na něj jazyk. Na oko si setřel pot a přehnaně si oddychl. "Hráli jsme nejdřív jen písničky kapel, jako Three Days Grace, Harlej, Kabát, ale potom začal jeden kluk psát texty a tak jsme hráli i je." Př vzpomínce na to kdo ty texty vymýšlel mě zabolelo u srdce.  Vybavili se mi všechny ty texty a všechny ty ručně napsané kopie, napsané neúhledným písmem Toda. 

"A čuchám čuchám, že ten kdo je psal ti buď hodně ublížil a nebo si ho měla fakt ráda a mrzí tě, že si ho opustila." Přešel mě a otočil se na mě obličejem, takže šel pozadu. 

"Obojí, ale nechci o tom mluvit. Spíš mi řekni co ty a holky. Takovejhle kluk přece nemůže nemít slečnu." Až teď mi došlo, že tohle by si mohl vzít jako flirt, ale na to nevypadal. A celkově mě překvapilo, že na mě ještě nic nezkusil. Určitě musí mít holku. 

"Budeš se asi strašně divit, ale mám jich mraky. Každá mě chce. To víš kytarista se super vlasy a rozkošnýma očima, jdu pěkně na odbyt." Opřel se o sloup a zasmál se. "Ne nemám holku, ale jedna se mi fakt líbí, jenže nevím jak na ní." Poprvé jsem ho viděla s povadlým úsměvem. 

"A co kdybych ti pomohla? Přece jen trochu se v holkách vyznám a mimochodem, ty hraješ na kytaru?" Zeptala jsem se a uviděla jak se mu oči zaleskly.

"Jestli ty mi pomůžeš s n, tak já ti zaručím, že se tady nebudeš nudit. Od toho tu budu já! A ano hraji, ale ty si se zatím nevyjádřila, co vlastně si v tý kapele dělala ty." Šťouchl do mě prstem. 

"Zpěvačka. Proč?" Usmála jsem se na něj. 

"Výborně a nechtěla bys někdy jít ven. Vzal bych kytaru a mohli by jsme spolu zkusit zpívat. Teda ty bys zpívala a já hrál, můj zpěv není nic hezkýho." Napodobil zděšený výraz, ale pak se zase usmál.

Před námi aniž bych si toho nějak moc všimla se vynořilo bistro. "Tak a jsme tady. Co si dáme?" Zeptal se Ian. 

"No já asi nějakej salát." Pokrčila jsem rameny.

"Ale salát. Spíš maso pojď babička ti něco udělá." Vtáhl mě dovnitř a objednal jídlo. Po jídle mě doprovodil domů a potom odešel. Nestihla jsem si od něj vzít ani facebook ani číslo a tak mi nezbývalo nic než se zeptat táty, který mi jeho příjmení rád oznámil.  Poslala jsem mu žádost o přátelství a čekala. PŘIJATO. Ozvalo se z monitoru.