Jednorázovky, HP

Zbabělec

You wanna take a drink of that promise land,
you gotta wipe the dirt off of your hands.
Careful, son, you got dreamer's plans,
but it gets hard to stand.

Byl to jeden z těch nostalgických večerů. Odložil fotografii na stolek a chtěl odejít. Místo toho hleděl na usmívající se dívku. A i když to byla černobílá fotografie, vybavoval si tu zrzavou barvu vlasů. Výjimečná žena, to nikdo nemohl zpochybnit. Lily Evansová, dívka, která dokázala vidět v lidech to nejlepší. I v něm. Díval se na její nejistý úsměv. Takhle se usmívala vždycky, když se potkali. Neprojevovala se hlasitě, nestála o obdiv, i když by si ho zasloužila. Ta skromnost ho vždy udivovala. Lily mohla pohnout celým světem! Nebo by aspoň dokázala pomoct všem ostatním k velkým činům. Posmutněl. Zklamal ji. Zklamal jediného člověka, který mu věřil. Chtěl si povzdechnout, ale neměl sílu nabrat do plic dostatečné množství vzduchu. A tak jen postával a zíral na ni. Chtěl by jí toho tolik říct. Vyzpovídat se ze všeho, co ho tížilo. Říct jí o tom, jak moc všeho lituje. Lily by to totiž pochopila. Dokázal si představit, jak by se soucitně pousmála a naklonila hlavu na stranu. A řekla by, že to určitě nebude tak hrozné. Ona byla ta, která mu otevřela oči. Jeho nejlepší studentka. S pocitem studu se k ní otočil zády. Ve stejnou chvíli se ozvalo zaklepání.

Profesor lektvarů roztřesenou rukou nalil do skleničky víno a napil se. Očekával návštěvu, ale tohle děvče by ho nikdy nenapadlo. ,,Dáte si také, slečno?" zeptal se a otočil se k dívce stojící ve dveřích. Do té doby mu nedošlo, že venku prší. Až pohled na slečnu Grangerovou v pláštěnce mu připomněl, že svět nekončí za jeho dveřmi.
,,Ne, děkuji," odpověděla Hermiona. Křiklan jí naznačil, aby se posadila. Pláštěnku pověsila na věšák.
,,Vím kvůli čemu jste přišla. Předem odpovídám záporně," řekl a znovu se napil. Tentokrát se mu už ruka tolik netřásla.
,,Potřebujeme vás. Blíží se bitva a my budeme potřebovat každého, kdo by mohl být nápomocný. Vy jste velký čaroděj."
,,Lichotky na mě neplatí, slečno Grangerová," odpověděl Křiklan. ,,Jestli znáte můj příběh, předpokládám, že díky Potterovi ano, pak víte, jak se v takových situacích zachovám."
,,Změňte to," odvětila Hermiona.
,,Nemůžu změnit to, co jsem. A já jsem zbabělec." A aby zapomněl na své přiznání, soustředil se na vodu hlasitě odkapávající z pláštěnky na podlahu.
,,Už to je přece odvážné gesto, přiznat si to." Její bývalý profesor se pousmál.
,,Vidím, že poslali expertku na jemnou manipulaci. Jste dobrá, slečno. Nicméně, již jsem se smířil s tím, že jsem špatný člověk, takže mé rozhodnutí nezměníte," řekl milým hlasem a neupřímně se usmál.
,,Mám o vás jen to nejlepší mínění," pravila Hermiona s pohledem upřeným do jeho očí. Koutky jeho úst okamžitě spadly. Sklopil zrak do skleničky.
,,Víte přeci, co jsem si o vás myslel. A o všech ostatních, kteří jsou jako vy..." hlesl skoro neslyšitelným hlasem.
,,Jistě. Moji rodiče," zašeptala. ,,Myslíte si to o mě stále? A ostatních?"
,,Ne. Jistěže ne. Bohové, to bych byl hlupák."
,,A to je přece správné. Jestli jste změnil názor, tak vám všechno odpouštím." Překvapeně vzhlédl a zadíval se na studentku, kterou vždy velice podceňoval. ,,Na druhou stranu vás nechci vůbec ovlivňovat. Já vám odpustila, ostatní taky, nemusíte nám pomáhat, nikomu nic nedlužíte," vyjmenovávala Hermiona. ,,Ale můžete to udělat kvůli sobě."
,,Kvůli sobě? Slečno, myslíte, že tím sám sobě pomůžu?"

Otřel si uslzené oči. Čím byl starší, tím rychleji ho dostihly výčitky svědomí. Nalil si další sklenku a usadil se ke krbu. Podíval se směrem k vystaveným fotografiím a řekl: ,,Ale jenom kvůli vám, slečno Evansová. Tentokrát vás nezklamu," slíbil.