One direction - the secret

One direction - the secret 2

Harry:

Zíral jsemdo stropu celé hodiny, do uší mi ze sluchátek hráli naše písničky. Zrovna mi tam začala hrát kiss you když jsem se přetočil na bok a začal brečet.

Co jen jsem to provedl? Teď sem mohl být v jednom apartmá společně s Louim... místo toho tu jsem sám.

Povzdechl jsem si a posadil se na posteli. Spustil jsem nohy do měkkého koberce a vydal se k Louiho pokoji, jež jsme měli sdílet.

Vlastně mi to rozdělení pokojů vyhovovalo, než se na mě tak krásně usmál...

Asi jsem se do něj zamiloval... Ale kdyby se todozvěděli fanoušci, byl by to průšvih.

Nemůžu kvůli tomu, co cítím potom celou skupinu. Konečně jsem stál před těma dveřma. Tiše jsem zaklepal. Z pokoje se ozíval zvuk televize a cinkání příboru o talíř. Zaťukal jsem znovu, tentokrát o něco hlasitěji.

Louis to uslyšel a přišel otevřít.

"Hazzo!" nadšeně si mě přitáhl k sobě a objal.

"Já... jen jsem ti přinesl kartu ode dveří..."

Louis poodstoupil. "Půjdeš nachvilku dovnitř, prosím? Musím ti říct něco důležitého."

Zamyslel jsem se, podal mu kartu a vešel do pokoje.

Sedl jsem si na gauč, na kterém to všechno začalo. Snažil jsem se uvolnit,ale nešlo to. Byl jsem nervozní.

"Tak, Hazzo. Teď to všechno hezky vyklop, dřív tě odsut nepustím."

Pozvedl jsem obočí.

Ukázal obě dvě karty a dodal, že zamčel.

Povzdechl jsem si.

"Až ti to řeknu, Loui... tak odsut odejdu a budu s tebou komunikovat jenom před fanouškama, aby neměli podezření, dobře?" Louis přikývl a já se zhluboka nadechl.

Vyklopil jsem mu to, co se v mém nitru odehrává, to, jak mě přitahuje, jak mám nutkání ho líbat, objímat,milovat... Prostě všechno. On trpělivě čekal, až domluvím.

A když se tak stalo, zůstal nehnutě stát a zíral na mě. Jási zase nervozitou začal kousat ret.

"Hazzo..." přešel ten kousek, jež nás dělila dřepl si přede mě. Pohladil mě po ruce a usmál se.

"Jsme kamarádi a já tu jsem od toho, abych ti pomáhal. A upřímně, je mi jedno, co se stane s kapelou, pokud se tvoje city ke mě potvrdí. A je jen jeden způsob, jak to zjistit."

Louis:

Díval jsem se na Harryho a hladil jeho třesoucí ruku. On se na mě skoro nepodíval.

Chytil jsem ho zezadu za krk a přitáhl jeho hlavu blíž k té svojí.

Navlhčil jsem si jazykem rty a pomalu, opatrně jsem se jimi dotkl Harryho úst.

Chtěl ucuknout, ale jak jsem ho pořád držel za krk, nemohl. Jemně jsem si s jeho rty začal hrát. Sál jsem je, maličko kousal, olizoval a nakonec i líbal.

Když se Harry přidal a pootevřel útroby svojí pusy, ihned jsem vyšel vstříc jeho jazyku. Ze začátku byl ostýchavý, ale postupně se uvlnilo jeho napjetí a on se do polibku vložil s celou svou vášní.

Ačkoli jsem věděl, že Harry s nikým nikdy nic neměl, po tom, co jsem se s ním líbal jsem tomu mohl jen těžko uvěřit.

Líbal božsky. Nemohl jsem se toho nabažit i když můj původní plán byl, se mu nějak znechutit, poté, co jsem ochutnal jeho rty jsem nemohl.

Nechtěl jsem nic víc, než jen víc a víc polibků.

Dokonce i tehdy, kdy se Harry odtáhnul, aby se znovu nadechl jsem se na něj znova nalepil.

Stačil polibek, abych to cítil tak, jako on. Pobláznil mě. Z dřepu jsem vstal ale tak,abych našerty nerozpojil, naznačil mu ať se opře a následně jsem si na něj obkročmo sedl.

Harry mě objal kolem pasu a já mu rukama bloudil po břichu.

Znovu se odtáhnul pro přísun čerstvého vzuchu. Opřel jsem se čelem o jeho a zavřel spokojeně oči.

"Teď už tě nenechám jít, Hazzo." oznámil jsem prostě jen tak, jako hotovou věc.

"Ale... co fanoušci?"

"Prostě o nás nikomu neřekneme. Ani klukům."

Harry zhluboka vydechl přesunul svoje ruce na moje tváře. Narovnal jsem se, takže jsme se dívali zpříma do očí.

"Loui... to ne. Já... mě to nějak přejde."

"Ale mě ne."

"Co?"

"Prostě... Máš tak užasný rtíky..." na důkaz svých slov jsem mu po nich přejel ukazováčkem.

"a to stačilo na to, abych tě chtěl jenom pro sebe. Nedám tě žádný fanynce, Hazo."

Harry se usmál a vpíjel se mi do očí. Nikdy jsem si nevšiml toho, jaký poklad vedle sebe mám.

"Dneska spíš tady, semnou."

Harry přikývl a já se mu schoulil do náruče.

"Myslím, že tě miluju." řekl jsem první věc, co mě napadla když jsem si v duchu řekl jeho jméno.

"Myslím, že já tebe taky, Loui."