One direction - the secret

One direction - the secret 20

Louis:

Amanda seděla u stolu a zrovna si zapalovala cigaretu. Cítil jsem se nasraně a ublíženě, tak nějak strašně zranitelně. Už jsem ji chtěl vzít bokem a promluvit si o našem straně srdceryvným rozchodu, kterej jsem měl v plánu, ale někdo mě hrubě chytil za loket a otočil obličejem na opačnou stranu, než jsem stál předtím. 

"Louisi, já,.." 

"Nech mě bejt!" vysmýknul jsem ruku z jeho sevření. Amanda nás zaregistrovala a stoupla si po mým boku.

"Děje se něco?" potáhla si z cigarety a foukla kouř Harrymu přímo do tváře a on si rukou zamával před obličejem. 

"Ne, jo, kurva já nevím!" zamumlal Harry a máchnul rukama ve vzduchu. 

"Tak nevíš? prostě jdi do prdele jo?!" 

Bezednej pohled, kterej mi Harry věnoval mi znovu zlomil srdce. Když se ale odhodlal a vykročil ke mě aby mě mohl obejmout, srdce mi vynechalo pár úderů a všechna naštvanost ze mě úplně vyšuměla. 

"Je mi to líto," zašeptal a pevněji mě stiskl v jeho náručí. Ačkoli se to nikdy na první pohled nezdálo, on měl tu větší sílu. Poznat to mohl jen ten, kdo nás spolu viděl při sexu. Povzdechl jsem si a zabořil nos do jamky mezi jeho klíčníma kostma. 

"Jen, já nevím chápeš? Mike tam byl,.." začal zase a to neměl dělat. Prudce jsem ho od sebe odrazil a on upadnul kousek od stolu. Mohl si zlomit vaz, jejda. Protočil jsem panenky a ani se nesažil mu pomoct znovu na nohy. Prostě jsem šel.

Ulice byly přelidněný ožarlcema, bezdomovcema nebo upištěnýma malýma holkama ve věku třináct až patnáct let který řešili, jak se další víkend zase pěkně ožerou a pak doblijou, ale to je asi jen moje domněnka.

Počasí se nehezky ochladilo a já unaveně šel pěšky do parku k altánku. Lidi na mě divně zírali a já zjistil proč až když jsem si rukou otřel tváře. Brečel jsem. Kvůli němu. Už zase. Na pár minut mi přišlo líto, že jsem ho tam nechal na pospas Amandině výslechu.

Ale na jednu stranu, on si to zaslouší. To, že si to nepamatuje ještě neznamená, že je v tom nevině, že? potřeboval jsem prostě,.. bejt sám, jo. 

Místo do parku jsem šel domů. Zmocnil se mě hlad a proto vedla moje první cesta hned do ledničky. Jenomže když jsem pak svoji pozdní večeři dojedl, přepadlo mě zvracení. Takže to nakonec nebudou ty malý holky, ale já.

Běžel jsem s rukou na puse na záchod a před ten si klekl. Všechno, co jsem dneska snědl i nesědl šlo ven a bylo mi ze mě tak nechutně, že jsem snad blil i ze sebe samýho. 

Když to nakonec ustalo, dlouhou chvíli jsem ještě seděl opřený o kachličky než mi začali brnět nohy a to mě donutilo to rozchodit. Šel jsem hned vedle do koupelny a omyl si obličej ledovou vodou. Monokl u oka a rozthrnutej ret mě znova vrátili do reality. Jsem ochotnej tohle kvůli klukovi, co mě podvedl a nepamatuje si mě, trpět?

Ahoj lidičky, sem tu po dost dlouhý době a strašně se omlouvám. Udělal se i novej problém, proč nemůžu přidávat. Rozbila se mi klávesnice notebooku. Ne jen, že mi nešlo celou dobu B a tak jsem ho musela kopírovat, ale teď nejde ani T, V,.. z toho vyplívá, že díly budu moct přidávat jen tehdy, kdy bude moje mamka schopna mi pujčit notebook a věřte mi, ona se nerada dělí. Takže doufám, že jednou týdně by díl mohl být, ale za to se pokusím je psát dlouhý. Tenhle je fakt krátkej já vím, ale jen potřebuju vědět, jestli to ještě chcete číst? takže prosím, je fajn když dáváte vote, strašně si toho cením, ale co takhle slovní komentáře? prosím. ^ˇ^ see you, love you, adore you and bye bye ~ :3