One direction - the secret

One direction - the secret 11

Louis:

Dům byl poměrně velký a jako první nás uvítala opěčovávaná zahrada. 

"Jsi v pohodě?"

"Neptej se." 

"Něco s Harrym?" 

"Neptej se." Amanda vedle přikývla a zazvonila. Dveře se po chvilce čekání otevřeli. Její máma jako by jí z oka vypadla. Teda, spíš jí z oka vypadla Amanda. Pozvala nás s úsměvem dál a my se hned po vyzutí přesunuli do jídelny.

Dřevěné zdi plnily obrazy abstrakcí. Nic zajímavého. Nebo tomu jen nerozumím. V čele stolu  seděl Amandin otec. Postavil se aby si semnou mohl potřást rukou a hned mi navrhl tykání.

Cítil jsem se divně, ale lepší než sedět v hotelu a užírat se. Neozval se. Celou dobu nenapsal jednu zprávu. Nevzal jsem si mobil, opsal si pár čísel a šel pryč. Nikdo zatím nic neví. Kromě něj. 

"Jak jste se poznali?" zeptala se Amandina máma, Miranda, když do prostřed stolu dávala večeři, aby si každý nandal co mu hrdlo ráčí.

Moje přítelkyně se ujmula slova a já se na ni vděčně usmál. Večeře i rozhovor po ní se neskutečně táhli a já už jen chtěl prostě zmizet. Cítil jsem se strašně divně. Tak nějak prázdně a sám. A přitom okolo mě byly ještě další tři lidi a pes.

Všichni se chovali mile a myslím, že mě i přijali. Ale mě to nestačilo. Jako bych tam byl sám. A sám bych teď byl i mezi všema fanouškama, co mám. Protože nikdo nedokáže zaplnit místo po milované osobě.

Stačil jeden polibek a já mu věřil všechno. Ty noci kdy jsme si psali smsky když nemohl být u mě nebo já u něj. Schovávali jsme naše malý tajemství naprosto před každou živou duší. A stejně pro nic. Užíralo mě to jako nikdy nic. 

A on to všechno zahodil jako dítě rozbitou hračku, když dostal novou. Nevím co jsem si myslel. Harry je jeden z těch zlejch kluků a já jsem ten věčnej hodnej kamarád od vedle. 

"Takže, Louisi, ty jsi zpěvák že?" Amanda do mě trochu šťouchla loktem a já na ni jen zamrkal.

"J-jo, jo." vykoktal jsem a podíval se na 'hodinky' který jsem na ruce neměl. "Už je docela pozdě a,-"

"Nic neříkej drahoušku. Už vás necháme, ale slib, že ještě někdy příjdeš!"

"Slibuju." usmál jsem se nejlepším úsměvem a chytil Amandu okolo pasu, když jsme z domu odcházeli. 

"Dík, Louisi. Pomohls mi, jsem ti dlužníkem."

"Neblbni, užil sem si to."

"Oukej, budu dělat že ti to žeru a ty že mi to  věříš, jo?" normálně by její smích byl nakažlivý. Ale tentokrát ne. Můj úsměv byl nucenej. Amanda je moc fajn holka. Ale ne ta, do který bych se fakt zamiloval.

"Hele, vážně si to nechceš rozmyslet?"

"Rozmyslet co?"

"Myslíš, že jsem blbá? jsem teplá, ne slepá."

"Na co narážíš?"

"Na to jak jsi smutnej. Klidně mi to vyklop. Může to být naše malý tajemství, hm?"

"Tajemství mám pokrk, ale díky. Už pojedu, tak se měj a dík za večer." naklonil jsem se k ní a dal jí letmou pusu na rty. 

"Jo, měj se." usmála se a otočila na patě ke svýmu autu. Jsem rád, že jsme oba přijeli svým, nemusím se teď zdržovat nějakým odvozem. Nehledě na to, že ona žije na druhý straně mýho cílu. Nasedl jsem a podíval se na hodiny na palubní desce.

Hodiny hlásili něco málo po sedmé večer. 

Zajímalo by mě, jestli si někdo všimnul, že jsem pryč.

Harry:

"Jak kurva myslíš to, že je jeho rezervace zrušená do hajzlu?!"

"Prosím, uklidněte se. Pan Tomlinson si před třemi hodinami osobně přišel odhlásit apartmán."

"To je mi úplně u prdele kurva!"

"Na tohle opravdu nemám čas, jestli jste si nevšiml, mám tu další hosty a vy jen zdržujete něčím, co jde mimo mě."

"Jdi do prdele, krávo."

Poodešel jsem od recepce a vytáhl telefon. Jedna příchozí zpráva, ale ne od Louise. Mike se dožadoval vysvětlení, kam jsem zmizel. Kurva, mě je někde ten podělanej blonďák. Zas všechno posral, kurva!

Kopnutí do květináče v hale mi moc nepomohlo, ale pro jistotu jsem kopl i do druhýho. Vytočil jsem po paměti číslo na Louise, ale zase to debilní spadnutí do hlasovky.

Přece nemůže myslet vážně, že zmizí! 

Vytočil jsem číslo na Liama. Ten je dost podělaně zodpovědnej. Moh' by něco vědět. A pokud ne tak už se fakt asi poseru.

"Kde je Louis?" vyštěkl jsem na jeho otázku proč ho ruším při sledování sprotu s Niallem. Kurva mě nezajímá, jestli ho ruším.

"Nevím. Proč?"

"Proč?! tak proč kurva?! protože zmizel do prdele! neni tady, neni v hotelu, je někde pryč a já ho nemůžu sehnat. Nezvedá mi telefony, nic. Kurva."

"Kde jsi ty?" 

"V hale tohohle posranýho hotelu."

"Fajn, počkej tam." zavěsil. Ten čůrák zavěsil. Nervózně jsem začal přecházet po hale sem a tam než na mě houknul Liam. Vedle něj stál rozrušenej Niall. 

"Takže nevíš proč by měl odejít?" zeptal se Liam popostrkujíc mě k jednomu z gaučů. Niall si sedl na opěrku a Liam do křesla naproti. Co jim mám asi tak říct?

Jo, vlastně vim. Je dost možný, že sme spolu chodili za vašima zádama a ta mrcha Amand-

Amanda!

Musim ji najít. Určitě bude něco vědět, jo. Jenomže jak ji mám kurva najít?! 

Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. 

"Ne," odpověděl jsem a vystřelil z gauče.

"Já kurva nevim, co mam dělat."

"Uklidni se. Harry. Louis je slavnej, všude máme fanynky, stačí něco napsat na twitter a ony jak ho někde uvidí, napíšou."

"Jo, to je fakt chytrý. A takový ty co udělaj cokoliv aby upoutali pozornost a tak napišou že ho viděli tam a tam? nebo si ho s někym spletou? kurva špatnej nápad!"

"Musíme najít jednu čůzu,"

Oukej, venku je hnusně a já mám divnou náladu, proto je Harry maličko... sprostej, omlouvám se ale nějak sem nemohla odolat.:D Doufám, že se vám díl líbí. Mě příjde nudnej.Oo"