One direction - the secret

One direction - the secret 7

Děkuju že jste se k předešlímu dílu tak nějak vyjádřili, fakt se mi pak píše mnohem líp když vím že to někdo čte. ^^ So, here it is!

Louis:

"Chceš to?" zašeptal mi Harry do ucha a já přikývnul kousaje si spodní ret. Měl jsem co dělat, abych se neroztekl pod jeho dotykama. Rukou mi přejížděl po penisu. Mučivě pomalu. Až moc. 

"Řekni to," prohodil a pevně se mi podíval do očí. Uhnul jsem pohledem a psychicky se připravoval. Přišlo mi to ponižující, říkat si o to. 

"Chci to,.." Harry se samolibě usmál a políbil mě.

"Co chceš?" stisk jeho ruky na mým přirození zesílil. Z pootevřených rtů mi vyklouzlo zasténání a hlava narazila do zdi, když jsem ji zaklonil.

"Abys mě... aby sis mě vzal," i když jsem se na něj nepodíval, odhadl bych že se ušklíbnul a pak zasmál. Chytil mě za boky a otočil zády k sobě. 

"Předkloň se," rozkázal hlasem zastřeným touhou. Udělal jsem co chtěl a cítil, jak mě ukazováčkem roztahuje. 

"Na to kašli, dělej už!" vyhrkl jsem než mi došlo, co sem vůbec řekl. Rudá se mi drala do obličeje a Harry se uchechtl než zamumlal něco na souhlas. Jeho prst nahradil jeho penis. Zaúpěl jsem a čekal, až se do mě úplně dostane a začne konečně přirážet.

Nečekal jsem dlouho.

"Tejden se nepohnu," zamručel jsem ležíc na gauči. 

"Chceš snad druhý kolo?"

"Ne, ne ne! řikám, že se nepohnu, ne že chci znovu."

"Odmítl bys mě?" Harry si z křesla naproti sednul na moje natažený nohy a sklonil se ke mě.

"Cože? to sem neřekl!" ruce mi okamžitě vystřelili do vzduchu v obranném gestu.

"Klid, jo?" naklonil se nebezpečně blízko k mýmu obličeji. Jeho dech ovinul moji tvář a už jen z téhle prkotiny mi naskákala husí kůže. Sakra. Rty se otřel o ty moje.

"Harry, notak,.." ne že bych ho nechtěl nebo že by se mi to s ním nelíbilo. Líbilo. Jenom bych se ještě někdy rád dokázal posadit aniž by to tak zkurveně bolelo.

"Sklapni, jen tě chci líbat." ušklíbnul se a udělal to, co řekl. Přisál se mi na rty a hned na to na ně zatlačil jazykem abych je otevřel. 

Otravný zvuk vibrujícího telefonu nás vyrušil a Harry s  protočením očí natáhl ruku na stolek. Přijmul hovor aniž by se podíval na display. 

"Ať volá kdo chce, měj kurva dobrej důvod." jeho hlas zněl dost podrážděně.

Harry:

Louis mě zkoumal pohledem a zřejmě se snažil zaslechnout něco z hovoru. Naklonil jsem se k němu a políbil ho na čelo než jsem z něj slezl a šel do kuchyně.

"Milý jako vždycky, sračko." zastavil jsem se v půlce kroku a po zádech mi přejel mráz.

"Miku?" 

"Jsem v Berlíně, máš tu koncert ne? Rád bych tě viděl," 

"Uh, no..."

"Nechci tě nutit kurva, jen si myslím, že by bylo fajn se zas vidět." určitě se teď usmál. Dělal to pokaždý, když mě přistihnul v situaci kdy nevím, co říct. "Samozřejmě by to bylo kamarádský, mám kluka." dodal když jsem dlouho nic neříkal. 

Louisovi ruce  se omotali zezadu okolo mýho pasu a já se k němu otočil.

"Dobře, fajn. Já... ti zavolám zpátky, jo?" 

"Doprdele. No dobře. Ale budu tu jen pár dní tak si nedávej na čas, Stylesi." s tím zavěsil. Louis se na mě zvědavě díval. 

"Kamarád," odvětil jsem na jeho nevyslovenou otázku. Jo, kamarád... něco mi říkal, ale šlo to jedním uchem ven, druhým dovnitř. Neposlouchal jsem. Moje myšlenky se vrátili o pár let do zadu k Mikovi. 

Unikl mi malej úsměv, ale on ho zachytil. 

"Coje, Harry?" zeptal se a palcem mi pohladil tvář. Kdy mi stihnul dát ruku na obličej? fajn, Země volá Harryho, dělej sráči. Snažil jsem se ho poslouchat když dál vedl svou o tom, co bychom měli dělat, ale nešlo to. 

"Půjdu si lehnout, jo?" vyletělo ze mě zrovna ve stejnou chvíli kdy říkal, že mě miluje. 

"J-jo,.." zašeptal a otočil se ke mě zády. "Dobrou." vydal se ke dveřím ale já ho chytil za zápěstí. 

"Nezůstaneš tu?" můj hlas zněl zoufaleji, než měl. Možná se nemůžu dostat zpátky a věnovat mu všechnu pozornost jak by si zasloužil, ale ani nechci spát sám. 

"Víš, že nemůžu. Jsem unavenej a nechce se mi vstávat dřív aby mě neviděli kluci odcházet od tebe." vrátil se blíž ke mě a věnoval pusu. Sladce se usmál a vymanil z mýho sevření. "Pak ti napíšu, jo?" s tím odešel ke dveřím a ty za ním tiše klapli.

S povzdechnutím jsem se vrátil do obýváku na gauč a našel poslední volající číslo. Klikl jsem na něj a začal psát zprávu. 

*Tak kde se sejdem?*

765 slov. Málo, já vím a omlouvám se, snad to nebude takovej problém. Chce někdo další díl?^^