Fine, tu je šestej díl. A prosim když už to čtete, zkuste se i vyjádřit jestli se vám to líbí, nebo ne. Popřípadě pokud bude někde chyba, dejte vědět, někdy si toho prostě nejde všimnout. Děkuju.
Harry:
Po náročném koncertu jsem vyčerpaně vlezl do vany a byl v ní tak hodinu. A pak už zbývalo jediné, sníst pizzu kterou jsem si nechal objednat a nakonec už jen já a postel. Otevřel jsem krabici a na jejím víku zevnitř viděl nějaké číslo.
Očividně ta holka co ji přinesla byla fanynka. Heh. Položil jsem si pizzu na stůl v obýváku a šel znovu ke dveřím, protože někdo naléhavě zvonil.
Nemůžu říct, že jsem nebyl překvapený. Louis se mi vetřel do bytu a už automaticky si sednul na sedačku a bez optání si vzal kousek pizzy. S úsměvem jsem ho sledoval. To chování bylo roztomilé, jako by byl doma. Sedl jsem si do křesla naproti němu.
Chuť k jídlu mě přešla. Zapl jsem televizi, ale stejně po očku sledoval Louise cpoucího se mojí večeří. Vždycky, když na něj můj pohled sklouznul, on zíral na mě. Ten, kdo kontakt přerušil jsem byl vždycky já. Snažil jsem se vžít do děje filmu, který zrovna hrál, ale nešlo to.
"Ty tvoje kudrliny," uslyšel jsem těsně za mnou. "mě jednou zabijou," na těle mi naskákala husí kůže a po zádech přeběhl mráz. Ten pocit, když mi šeptal do ucha a přitom si prstama hrál s mýma vlasama, byl naprosto, jak to říct. Úžasnej?
"To byl můj plán." ušklíbnul jsem se. Takže už se asi nezlobil, kdo ví. Choval se normálně, ani stopa po té včerejší uraženosti. Obešel křeslo a posadil se mi na nohy, takže mi znemožnil jakoukoli šanci před ním utéct.
Jednu ruku měl pořád v mých vlasech, druhou se mi opíral o hrudník. Zelený pohled se setkal s modrým. Nebylo potřeba cokoliv říkat. Protože naše oči si to dost dobře řekli sami.
Louis:
Naklonil jsem se k Harrymu a opřel se čelem o to jeho, zavřel oči a zaposlouchal se do toho, jak dýchal. Včerejší noc mě mrzela a dnešní vystoupení taky. Na podiu jsme se navzájem celkem vyhýbali což prostě způsobilo rozruch.
Přesunul jsem ruku z jeho břicha na jeho tvář a palcem ho po ní hladil.
"Miluju tě," zamumlal jsem a rukama ho objal okolo krku. Hlavu jsem přemístil na jeho rameno a vdechoval jeho vůni.
"Já tebe," přísahal bych, že se usmál. Na moment mi hlavou proletělo, jak bych se cítil já kdyby Harry předstíral, že chodí s někým jiným. Ještě víc jsem se k němu přimáčkl až se Harry zakuckal, ale já na to sevření ještě zesílil.
"Ježiši, Lou!" vyjekl snažíc se popadnout odepřený dech. "co blázníš?" odstrčil mě od sebe a pořádně se nadechl.
"Promiň," ušklíbl jsem se a slezl z něj, hrál jsem si na uraženýho. Harry si prohrábl ty jeho kudrliny a hodil po mě važdednej pohled. Nesnášel, když tohle dělám, protože to vždycky skončilo jen jedním možným koncem.
"Jdeš? curly,.." smyslně jsem si olíznul rty a on svraštil obočí a zamračil se. Zavrtěl hlavou. "Tak já si budu hrát sám," zašeptal jsem a přivřel oči. Pomalu jsem si začal rozepínat knoflík u kalhot a přitom jsem z něj nespustil pohled.
Doslova hltal každý můj pohyb. Po knoflíku následoval zip. Při tom zvuku Harry nasucho polknul a já se musel pro sebe usmát. Stejně ale pořád seděl v křesle s lehce kamenným výrazem. Vsunul jsem si pravačku za lem rozepnutých kalhot pod trenky a přejel si palcem po špičce penisu.
Ze rtů mi samovolně splynulo tiché zasténání a tehdy se Harry zvedl a přirazil mě na zeď.
"Tohle si odskáčeš, Tomlinsone!" zavrčel mi do ucha a dravě se přisál na můj krk. Bylo mi jasný, že na něm později najdu pořádnej flek. Uchechtl jsem se a nechal ho ať si dělá co chce. Volnýma rukama mi kalhoty stahoval i se spodním prádlem zatímco rty přesunul na moje.
The end of this part. :D Líbí, nelíbí? chcete pokračování? ^^
YOU ARE READING
One direction - the secret
FanfictionJe známo, že žádná kapela bez fanoušků není nic. Fanoušci tvoří pevnou půdu pod nohama každému, kdo se nějakým způsobem angažuje v záři reflektorů. Jenomže je ten typ fanoušků, co jsou skupině věrní ať jsou jejich členové jacíkoliv. Ale také tu jsou...