One direction - the secret

One direction - the secret 13

Za předchozí díl se stydím a moje podělaný svědomí nenápadně podobný sexy Horanovi mě dohnalo napsat Vám aspoň krátkej 13 díl.:D Tak snad si to trošku vyžehlím a nikdo mě nebude chtít zabít. :D 

Louis:

Otevíral jsem dveře když se ozvala ta ohlušující rána a donutila mě otočit se na patě a vběhnout na chodník u silnice. Pár lidí z motelu rámus ven vyhnal taky a tak byla zachvilku na chodníku celá skvadra lidí. 

Prodral jsem se krz ně a snažil se nějak zmapovat, co se stalo. Náklaďák převrácenej na bok, řidič vylézající ven. Držel se za hlavu a vypadal, že něco hledá. 

Lidi okolo jen tupě čuměli a pak nějaká holka začala řvát moje jméno. Tak strašně jsem jí chtěl zalepit pusu, ale místo toho jsem šel za tím chlápkem. Nevypadal zrovna v pohodě. A já ani nemohl zavolat pro pomoc. Snad to někoho napadlo.

Zeptal jsem se, jestli je v pohodě ale on si dokola vedl svou, kde je sakra ten motorkář. Myslel jsem si, že mu asi úplně šplouchá na maják, vždyť měl právě nehodu. Ale on se pořád rozhlížel a chodil sem a tam. 

Došel až ke kraji silnice, kde bylo prolomený zábradlí a za ním jen kopec dolů. A na samým konci, kde se tyčilo pár mohutných stromů ležela motorka a pod ní její majitel. 

Okamžitě mi blesklo hlavou, že tohle nemůže být pravda, že je to jen někdo, kdo má stejnou mašinu. Jenomže neznám moc chlapů, co by nosili takovýhle boty. S rukou přitisklou na puse jsem přelezl zbytek zábradí a pomalu se vydal dolů. 

Ten řidič zůstal na horu a po mým rozkazu, ať sežene pomoc někam odešel. Snad teda nechtěl utýct. Čím blíž jsem byl, tím víc jsem chtěl utýct.

A i v momentu, kdy se mi motorku podařilo zvednout a odkopnout dostatečně daleko jsem si něco nalhával. Dokonce i když jsem mu sundával helmu. Něco ve mě mi chtělo nalhat, že to není on. 

Všechny ty emoce v podobě tichýho  vzlykání a slz začali zase na novo. Sedl jsem si k jednomu stromu s jeho tělem v náručí. Dokola jsem mektal, že bude v pohodě, že se všechno spraví. Dýchal. Sice dýchal, ale nereagoval. Na nic.

Harry:

Všude okolo mě byla tma. Nikde nic. Snažil jsem se utíkat, ale jako by se moje nohy ani nehli z místa. Vzduch okolo mě byl těžký. Promnul jsem si obličej a  snažil se uklidnit ty podělaně vzteklý myšlenky.

Co tohle kurva znamená? 

Chcípnul 'sem tam? 

Tmu proříznulo světlo a jeden obraz. A hned v zápětí se objevil další a další. Dohromady jich bylo asi okolo dvaceti. Na všech byl kudrnatej kluk ještě s někým. Jen sakra nemám tušení, kdo to měl kurva bejt.

A kdo jsem dohajzlu já? obrazy zmizeli a já zase zůstal ve tmě, přerušované jen nějakýma hlasama a pípáním. Někdo dokola fňukal Harry, Harry neopouštěj mě. To je jako nějaká skrytá kamera? není to vtipný.

Najednou, jako by semnou něco házelo a vzduch, co se předtím nedal dýchat byl teď dýchatelný. Nic jsem neviděl. Jen jsem pořád slyšel ty hlasy. Někdo pořád vyřvával a brečel.

Proč se mi z toho volání svíral žaludek? jako by mě k tomu hlasu něco táhlo. Určitě jsem zdrogovanej a tohle celý se neděje. Je to určitě nějaká zkurvená představa, která skončí. 

Jo, určitě. Kurva. 

Louis:

Uběhlo nejmíň šest hodin. Šest hodin sedím na židli vedle jeho postele. Poslouchám tichý pípání přístrojů, držím ho za nehybnou ruku a sleduju jak se mu zvedá hrudník, když dýchá. Jeho rty jsou lehce pootevřené.

Vypadá, jako by jen spal. A přitom mu ještě před chvílí šlo o život. Má zlomenou nohu, pravou ruku a dvě žebra. Vnitřní krvácení a lehkej otřes mozku. A já sakra ani pomalu nevím, co to všechno znamená.

"Pane Tomlinsone, měl by jste jít domů." otočil jsem se na sestřičku v těšných, bělostně krátkých šatech. 

"Víte kde je domov? tam kde máte někoho, na kom vám záleží,"

"Ano, ale-"

"A tenhle můj člověk, leží tady. A já ho nenechám samotnýho." otočil jsem se k ní zády a ještě pevněji chytil Harryho ruku. Strašně jsem si přál, aby se probral. Hned, jak jsem uslyšel klapnutí dveří, znovu jsem se rozbrečel. 

Měl bych zavolat klukům. Harryho mámě. Komukoliv. Můj pocit samoty byl ještě tíživější. Sakra. Tohle se nemělo stát. Kam vůbec jel? sakra,..

Sklonil jsem se k jeho ruce a políbil ho na ni, než jsem si stoupnul abych ho políbil i na čelo. Moje kroky mě vedli pryč z jeho pokoje a pravděpodobně po vyřízení telefonátu i pryč z jeho života. Protože mi něco říkalo, že tohle celý je jen moje vina.

Tak jo, tak jo. Prosím, řekněte, že vám to tenhle díl vynahradil? oh, please!