One direction - the secret

One direction - the secret 12

Omlouvám se, že je to tu o něco později, ale znáte to. Povinosti doma jako mega nákup s mamkou. Takže pardon a @niky11, don't kill me okaaay?:D

Louis:

Cesta utíkala neskutečně pomalu, nudně a tak nějak smutně. Zapnul jsem rádio a poslouchal ty nejnovější 'pecky' co měli každýho rozhejbat. No mě z nich bylo na nic. O další hodinu později hráli písničky na přání. 

Samý zamilovaný písničky. Jaký žvásty...zajel jsem k menšímu motelu a rukama praštil do volantu. Slzy si opět našli cestu jak se dostat na povrch. Takhle mizerně mi snad ještě nikdy nebylo.

Jako blesk z čistýho nebe mě zasáhla jedna sms, kterou právě moderátor rádia četl.

"Louisi, jestli právě posloucháš, vrať se." krev v žilách mi ztuhla a dech mi někam utekl. Srdce přestalo tlouct. "S láskou, Keren." 

Povzdechl jsem si a opřel si čelo o ruce. Jasně, tohle by bylo na Harryho až moc romantický... Jemu je stejně všechno jedno. Vylezl jsem z auta, vzal si peněženku a zamknul ho. Tmavou oblohu prothrl déšť a já popoběhl pod stříšku a vešel dovnitř.

Starej, kulatej pán s brýlema se postavil ze židle a šel za pult. Vyřídil jsem si pokoj a do toho se odebral. Celkem se mi zastýskalo nad mýma věcma. Mohl jsem si nějaký vzít a celkem mi i chybí telefon. 

Seběhl jsem zpátky dolů do haly a mířil si to k tomu pánovi s jasnou otázkou.

"Jasně, venku a za rohem je telefoní budka." kývnul jsem a vydal se do deště. Z kapsy jsem vytáhl papír s číslama a jedno po naházení peněz do toho krámu vytočil.

"Haló?"

"Ahoj Am."

"Louisi? odkud to voláš?"

"Z motelu. Tak trochu jsem na útěku."

"Cože?"

"Jen jsem si chtěl s někým pokecat."

"Nechceš přijet za mnou?"

"Ne..."

"Louisi, nedělej kraviny. Jo?"

"Pozdě, Am."

Pověsil jsem sluchátko zpátky a odešel do budovy. 

Harry:

"Pánové? něco pro Vás  mám." všichni jsme se otočili na správce hotelu. Držel v ruce nějakou obálku a telefon. 

"Tohle bylo v pokoji pana Tomlinsona. Tady jsou vaše jména. A tohle je předpokládáme taky jeho." 

Liam si to od něj převzal. 

"Není to Louisův mobil? to proto ti to nezvedá. Tak, co je tohle..."  začal otevírat obálku, ale tak zkurveně pomalu. Vythl jsem mu ji a sám se pustil do čtení. Oba mi začali čumět přes rameno.

Zayne, Liame, Nialle,.. mrzí mě, že se to dovídáte takhle ale neměl jsem na to za váma jít a říct to do očí. Jsem srab. Něco ve mě se prostě zlomilo a já už dál nemůžu. Potřebuju nějakej čas abych si všechno urovnal. A...  děkuju za všechno, byly jste jako rodina. Až na to, že rodina si říká všechno, že Harry? 

"Rodina si říká všechno? cos udělal?" začal Niall a Liam se k němu těma podělanejma kecama přidal. Protočil jsem oči a s prohrábnutím vlasů odešel ven k motorce. Sedl jsem na ni, nasadil si tu dementní přilbu a vyjel. 

Ani nevím kam vlastně. Jel jsem směrem ven z města když se něco kurevsky podělalo. To ten zasranej déšť, kterej ten debilní řidič kamionu neustál.

Krátký, že? já vím, ale musím jít cvičit a pak se učit takže pardon... uvědomuju si, že je to kratší, o ničem a totálně na nic. Jen do mě.