One direction - the secret

One direction - the secret 17

Louis:

Jasně, bylo dost možný, že na mně zapomene. Ale stejně mě to děsně mrzelo. Protože,.. prostě to neskončilo v dobrým a já mu to teď nemůžu dát ani sežrat, protože si to nepamatuje. Neví co mi provedl a jak moc mi ublížil. A netušil ani to, jak jsem se ho v hloubi duše snažil nesnášet. 

Jenomže ten, koho miluješ nemůže být ten, koho nenávidíš. S povzdechem jsem otevřel dveře od bytu, který jsem si pronajal a zavřel za sebou. Všude bylo šero a vzduch těžký. Proto jsem všude pootvíral okna a šel si do kuchyně udělat čaj. Potřeboval jsem se nějak uklidnit.

Jak Harry může věřit té blond kryse? jenomže když si nepamatuje, že miloval mě, pokud teda, může se zamilovat do něj. Už takhle bolí vědět, co Mike udělal. 

Zalil jsem čaj vroucí vodou a s hrnkem si sednul do obýváku před malou televizi. Tenhle byt nebyl ani trochu luxusní, ale naprosto obyčejnej, byt, jakej by si mohl dovolit obyčejnej student z brigád a pár příspěvků od rodičů. Zapnul jsem telku a bezmyšlenkovitě přepínal kanál za kanálem.

Narazil jsem na nějaký zprávy ze světa slavných. Zrovna povídali o Harrym a o tom, že se pokaždé objevím a pak nějak zmizím. Jsem rád, že nikdo neví kde jsem. Ani Amanda, i když té občas telefony zvednu. Klukům ze skupiny ale ne. Prostě s nima v kontaktu bejt nechci.

Přepnul jsem kanál, nebavilo mě dívat se na Harryho fotky před nehodou a pak na ty, který někde ti podělaný paparazzi získali když se havárka stala. Už tak jsem byl dost na dně. 

Začal mi vibrovat telefon, ale já tomu nevěnoval pozornost. Pravděpodobně Niall. Volá mi nejčastěji. Amanda před tím, než volá vždycky pošle sms. 

A sms přišla hned, jak volání ustalo. A pak další. A další. Zvědavost mě přemohla a já se podíval na display. Neznámé číslo. Rozkliknul jsem první zprávu.

Zvedni to, Louisi.

Tak delej, sraci.

Tak aspon otevri ty podelany dvere ok?

Chvilku po dočtení poslední zprávy začal zvonek protínat zvuk z televize. Otráveně jsem odešel ke dveřím a přes kukátko se podíval, kdo mě ruší. Dech se mi zastavil a srdce poskočilo. Následoval povzdech. Bože, proč tohle?

Ahoj, jsem tu s neskutečně MOC krátkým dílem, já vím. Nepřidala jsem dlouho, důvodem byla škola. Musela sem si opravit známku z dějin umění, propagace, ekonomiky a psychologie. Jo a chemie, ale tu sem spíš zhoršila.-_-" Zkráceně chci říct, že jsem se musela učit a teď je víkend. Mohla bych psát, to si myslí asi většina. Jenomže mám tu na hlídání Janču a musím na ni dávat pozor. Hlavně se chci zeptat vás, jestli pořád chcete další díly? prosím, komentujte jestli mám pokračovat, nebo ne. A ještě jednou pardon za to, jak je to krátký, ale potřebuju zjistit jestli to mám ještě psát...