WOLF - Nová generace

° 2 °

Alex Stark

Nechápu, co jsem si kdysi v dětství myslela, že dospěláctví bude super. Žádná otravná škola, úkoly, referáty a podobné blbosti... Myslela jsem si, že jako dospělá budu vymetat kluby a ožírat se do němoty jako ty holky ve filmu. Naivně jsem si myslela, že je dospěláctví super...Ne není, je to nehorázná otrava!

„No jo pořád!" vyjekla jsem, s naštvaným zavrčením jsem hodila budíkem o stěnu a unaveně si sedla. Je šest ráno a já musím vstávat, abych nachystala dětem svačinu do školy... Jako každej den....Každý týden, měsíc...Jako v nějakém nešťastném kolotoči, který se točí pořád a pořád dokola.

„Loki, vstávej. Práce volá" zívla jsem a otočila se na druhou půlku postele. „Dej pokoj" zavrčel naštvaně. Zamračila jsem se na něho. Tak to ne! Jestli stávám já, vstáváš i ty! Se šklebem jsem do něho kopla a on se svalil na zem. „Zatraceně, Alex! Chci spát!" zabručel. „Taky ti přeji dobré ráno! Ale jako každé ráno musíš vstávat do práce" usmála jsem se na něho. „Achjo, kdo by řekl, že ten váš život je tak těžký?" řekl naoko smutně a já se k němu naklonila. „To je, co? Když musíš pracovat, abys mohl normálně žít. Není to jako v tom tvém Asgardu, což?" usmála jsem se na něho a políbila ho na rty. Chytl mě za zátylek a polibek prodloužil. Po chvilce jsem se od něho neochotně odtrhla. „Musím...Musím jít chystat snídani" řekla jsem, červenajíc až na prdeli a pomalu se zvedla.

„Tak to ne!" zasmál se, rychle vstal a povalil nás na postel. „Co že jsi tak hravý?!" zasmála jsem se, když mě líbal skoro všude. „Nemůžu si užívat se svou ženou?" usmál se na mě uličnicky a pomalu mě vysvlíkal. Ač nerada, plácla jsem ho po ruce. „Loki! Minule když měl tak hravou náladu, se tu za devět měsíců objevil Toby! Navíc...ty se musíš chystat do práce, já musím nachystat snídani a opravdu nechci šesté dítě" ušklíbla jsem se na něho, políbila ho na rty a oblíkajíc si župan jsem zmizela dolů do kuchyně.

Když už jsem byla v kuchyni, nachystala jsem si sobě a Lokimu kávu. Jako malá jsem si říkala „Sakra, jak tu břečku můžete pít i několikrát denně?"...už tomu naprosto chápu. Sotva jsem se probudila, už mě začali zase pálit oči a chtělo se mi zalézt do postele a spát snad týden.

Loki se pomalu došoupal do kuchyně a zívl. „Nevím, kdy se vrátím. Určitě mě tam budou držet až do večera" povzdechl si a převzal si ode mě hrneček. Zamračila jsem se na něho.

Loki pracoval pro SHIELD, ale momentálně normálně fungoval jako policista. Tedy, asi. Nikdy jsem moc nepátrala po tom, co dělá. Jednou jsem to ale zkusila. Přineslo mi to akorát jeho řev a pak tichou domácnost...

„Dobrá, ale nezapomeň, že si Tobymu něco slíbil!" řekla jsem a začala chystat snídani. „Co jsem mu slíbil?" zeptal se najednou Loki a já se na něho šokovaně otočila. „Loki! Slíbils mu, že ho vezmeš na zápas! Tak se na to těšil!" vyjekla jsem a málem spálila lívance.

Loki zasténal a nejspíš se chytl za hlavu. „Kdy to má být?" zeptal se. „Zítra. A ty si uděláš volno, nebo si mě nepřej! Nebudu mu zase vysvětlovat, že si otec neumí udělat volno v práci" řekla jsme už mírně naštvaně. „Och Alex, omlouvám se. Vypadlo mi to, ale určitě si to volno udělám" řekl, vstal a políbil mě na rameno. „Už pomalu vyrazím. Dej za mě pusu dětem" usmál se na mě Loki, vzal klíče od auta a se zabouchnutím vchodových dveří odjel. Povzdechla jsem si. Chápu Lokiho, že se mu tahle role asi nezamlouvá, ale...Zavrtěla jsem hlavou. Dost! Říkal, jak moc si přeje děti a najednou se chová takhle!

Najednou jsem ucítila divný smrad. „Doprčic, lívance!" vzpamatovala jsem se a s lítostivou tváří vyhodila spálenou snídani. „Super, zase abych to dělala od znova! Jako matka válíš, Alex!" řekla jsem si pro sebe sarkasticky a dodělala tu blbou snídani. Být to na mě, půjdu teď hned do lesa a najím se nějaké srnky, ale tohle by dětem asi neudělalo dobře.