WOLF - Nová generace

° 20 °

Vanessa Stark

„Dylane!" vyjekla jsem radostně a objala ho. „Tak zatraceně dlouho jsem tě neviděla!" zasmála jsem se tlumeně a zabořila mu tvář do hrudi. „Ani nevíš, jak si mi chyběla Chloupku" zasmál se. Zvedla jsem na něho pohled a bouchla ho do ramene. Musel tu chvilku pokazit! „Neříkej mi Chloupku, Inkouste!" nafoukla jsem uraženě tváře, ale hned mě to přešlo, když jsem se potopila do jeho krásně modrých očí. Oba dva jsme si sedli na lavičku u kašny a on mě objal okolo ramen. „Co se stalo? Jak to že je váš dům na popel?" zachraptěl po chvilce jeho hlas a já se mu koukla do očí.

Mám mu to říct? Nechce se mi ho do toho nijak tahat...Ale když mu to neřeknu, bude na mě naštvaný, a to já nechci.

Poraženě jsem si povzdychla a položila mu hlavu na rameno. „Chtějí nás zabít, Dyle. Unesli mi mámu, kamarády a moji bratři se pořád neozývají, to se děje!" vzlykla jsem. Cítila jsem, jak se napnul a odtáhl mě od sebe. Nechápavě jsem se na něho koukla. „Vím, kde jsou tvoji bratři. Před chvílí jsem je tam viděl" vydechl a stoupl si. „Pojď, zavezu tě tam. Je to dálka" řekl a zamračil se někam do dálky.

°°°°°°

„Tady moji bratři nemůžou být!" křikla jsem pohoršeně, ale určitě mě přes tu hlasitou hudbu, která mi trhala svou hlasitostí uši, neslyšel. „Ale jsou, dokonce se jeden z nich účastní" pousmál se na mě. Vyděšeně jsem se koukla na oplocený pozemek. „Čeho se ks akru účastní? Dylane! Dylane odpověz!" křikla jsem po něm a doběhla ho. „Závodění, kočko. Slyšel jsem, že jsou druzí nejlepší a dnes si to mají vyřídit s Bossem" ušklíbl se na mě a vzal mě za ruku. Táhl mě do nějaké budovy. Prodírali jsme se mezi polonahýma ženskýma a potetovanýma cápkama, kteří vypadali dosti nebezpečně.

„Kam mě to táhneš, Dyle?" zeptala jsem se nejistě, když jsme se ocitli v nějakým pokoji daleko od toho všeho. „Víš...chtěl jsem ti to říct...už dávno" zašeptal, hodil mě na postel a zamkl. „Hele! Spát s tebou tady a teď nebudu, to abychom si vyjasnili!" zvedla jsem ukazováček a zamračila se. Místnost se zaplnila jeho smíchem. „Ne, na to teď nemyslím, i když..." nechal vyznít do ztracena a skousl si ret. Až moje tiché zavrčení na důkaz, že jsem to myslela vážně, ho probudilo ze snění. „No...ehm" odkašlal si a sedl si ke mně na postel, kde mě vzal za ruce. „Jak dlouho spolu chodíme? Ne! Já odpovím!" zasmál se, i když mě do smíchu moc nebylo. „Chodíme spolu dva roky a třiatřicet dní..." vydechl a podíval se mi do očí.

O co tu kurva jde? Vytahuje se s tím, že má spočítané i sekundy našeho vztahu?!

„Mám jedno tajemství, které ti chci říct, ale slíbíš mi, že to nikomu neřekneš" zatvářil se naprosto vážně a já se pro změnu ušklíbla. „O co jde, Dyle? Abych řekla pravdu, bojím se tě. Tváříš se, jako by si někoho zabil" zasmála jsem se nejistě, ale on se pořád tvářil vážně. „Jo, máš pravdu, zabil jsem jich hodně, ale to jsem ti nechtěl říct."

Nebýt vlkodlak, řekla bych, že si ze mě dělá prdel. Ale jeho tep...Nelhal. Co mi tu ksakru říká?! Nenápadně jsem se od něho odtáhla, až moc mě děsil.

„Jsem ghoul, moje milá vlkodlačice" usmál se na mě. Chvíli jsem se tvářila nechápavě, než jsem se zasmála. Ghoul? Ten byl dobrej!

„Čemu se směješ?!" vyjekl nechápavě a zmáčkl mi zápěstí, což mě donutilo se přestat smát. „Dy-dylane?!" šeptla jsem, když jsem to spatřila. Ty jeho oči...Bělmo začalo černat, jeho krásně modré oči se měnily na červenou a kolem jeho očí se objevili nechutné červené žíly.

„Vanesso, ani nevíš..." nahnul se ke mně a pevně mě držel. „...jak dlouho jsem chtěl ochutnat tvé maso a krev!" šeptl mi do ucha a v ten moment se to stalo. Jeho ústa jako by se staly hadími a zuby se zostřily. „Dyla-" vyjekla jsem a v tu chvíli jsem jeho jméno přerušila bolestným výkřikem. Zakousl se mi do krku a trhl. Jen jsem se na něho překvapivě podívala, nadechla jsem se, což vydalo chrčivý zvuk a padla do peřin.

„Kurva! Oh! Chutnáš tak zkurveně dobře!" vydechl Dylan a koukl se mi do očí. „Promiň Vanesso, ale asi se rozcházíme" řekl jako by nic a zakousl se do druhé strany krku. Už jsem ani nevydala výjek či křik. Jen jsem šokovaně koukala do stropu, když mě začal svlékat. Mou odhalenou kůži začal hned okusovat, zarývat do ní nehty a části masa mi vytrhával. V hlavě jsem křičela, brečela a prosila, avšak v reálném světě jsem jen koukala a nic nedělala. Jen jsem se nechala jím znásilňovat.

Po tom všem se mě ani neobtěžoval znovu obléknout a znovu se mi přisál na krk. „Víš, neber si to osobně. Sex byl s tebou úžasnej a tak...Ale přeci jen...Každá věc tě za chvíli omrzí" řekl naoko smutně a ušklíbnul se. Zakousl se mi do ruky. „Kdybych už nebyl tak nasycený, celou bych tě snědl. Tvoje krev je tak sladká a hořká zároveň! Neumím to popsat, jak je zatraceně dobrá a tvoje maso? Nejlepší, které jsem kdy jedl!" našpulil rty a políbil mě. „Pá puso! Můj úkol byl tě zabít, ale to je moc nudné abych tě zabíjel nějakou zbraní...Prostě tě nechám vykrvácet" usmál se na mě a poslední kus masa, který mi vytrhl, byl z mého břicha. Pak už jsem slyšela jen jeho kroky a zabouchnutí dveří.

Tak takhle umřu? Zneužita, pokousána a zpola snědena ghoulem? Ach mami, kdybych tě jen ohledně Dylana poslechla...