WOLF - Nová generace

° 34 °

- O měsíc později -

Modrovlasá dívka zaujatě koukala dolů z okenní římsy a pokaždé cukla ouškem, když se ozval onen dunivý zvuk. Znuděně se rozvalila a mrskla ocasem. Podepřela si hlavu a svým zeleným pohledem vyhledala hnědovlasou, celkem naštvanou, dívku. Od samé zlosti jí z pusy vykukovaly tesáky a boxovací pytel byl poškrábaný od jejích ostrých drápů. „Že tě to pořád baví..." povzdechla si kočka a ladně seskočila dolů. Hnědovláska to zaregistrovala, ale nepřestala dále mlátit do pytle. „Trénuješ, jak ho zmlátíš?" pozvedla pohrdavě kočička obočí.

Když sem Cassidy přišla, byla tichá, plachá. Bála se jenom promluvit, na kohokoliv se podívat. Avšak teď? Stačil jediný měsíc se Starkovic rodinou a byla jako vyměněná. Jediné, co se nezměnilo bylo to, že nevěřila lidem.

„Já ho jen nezmlátím! Já toho blbečka zabiju! Moc dobře ví, jak málem skončil Derek! A i přes to se do toho hnal!" vykřikla rozzuřeně Vanessa. „No...mají sice jednu kovou ruku a měli málem na mále...Ale žijí a žít budou... Jste jako šváby. Zašlápneš je a oni se stejně znovu objeví" pokrčila nezaujatě rameny Cassidy. „Budu ignorovat fakt, že jsi nás právě přirovnala ke švábům" zamračila se Vanessa. „Proto tě mám ráda!" zazubila se kočička a mrskla ocasem. „Někdy si říkám, jak jsme se mohli sakra skamarádit..." vydechla Vanessa. „Neboj, to já taky..." ušklíbla se na ní kočička.

Vanessa jí chtěla něco říct, když v tom do tělocvičny vtrhl jeden z agentů. Agentů tu bylo fůru, a tak se za Boha nemohla naučit ani jedno jméno. „Je tady! Derek Stark! Vrátil se z mise, avšak..." zadrhl se a Vanessa se k němu přiblížila, neschopná ani dýchat. „Právě ho převezli na ošetřovnu, je-" agent ani nestihl doříct větu, Vanessa ho surově odhodila a pádila jako vítr do ony zmíněné ošetřovny. Rozrazila dveře a vtrhla tam jako uragán. „Slečno, sem ne-" odhodila dotěrnou sestřičku a rázným krokem a se slzami v očích přešla k posteli, kde ležel její bratr.

Jeho víčka se lehce třepotala, hruď se pomalu nadzvedávala a tep byl slabý. Jeho levá kovová paže chyběla. „Co...co se mu tam proboha stalo?!" vyjekla a zmateně se podívala na doktorku. „Slečno, ihned vypadněte, nebo na vás zavolám ochranku! I když je to váš bratr, zde nemůžete být!" vyjekla vysoká zrzka. Vanessa na ní zavrčela. Tahle fúrie mě nebude dlouho štvát...

„Nessie...Pojď, promluvíme si o tom venku" promluvil něžný hlas a jejího ramene se dotkla malá ruka padlého anděla. Chtě nechtě musela hlas poslechnout a tak se otočila, propálila blondýnku pohledem a krok za ní vyšla ven. „To, že si bratrova manželka tě nijak neomlouvá...To bylo naposledy, co si na mě použila svou moc!" zasyčela jí do obličeje brunetka. „A teď mi sakra vyklopte, co se mému bratrovi stalo!" vyjekla.

°°°°°°

„Mise byla neúspěšná. Zastihli nás v přesile a tím nás nemile překvapili" promluvil Aceův chladný hlas k týmu Avengers. „Mise se účastnilo dvacet agentů. Vůdce skupiny byl Derek Stark. Jediný přeživší" řekl po chvíli Ace a tím překvapil lidi v místnosti. Bellamy zatajil dech. Ostatní byli jen mírně zaražení. Tušili, že to nevyjde. „Co se tam stalo?" zeptala se s ledovým klidem Vanessa a založila ruce na hrudi.

„Díky Helinu žezlu dostali moc jak usmrcovat, tak oživovat. Oživili hned několik nebezpečných zločinců, které kdy svět spatřil a které policie usmažila na křesle. Dále si zahráli na Bohy. A tak nám po place běžel jeden...jedna kostra velociraptora. Opravdu netuším, jak se k němu dostali. Dále se tam objevil Jacob Stark. Podle našich informací byl oživlý mrtvý a tím pádem...nesmrtelný. Byl to boj s větrnými mlýny. Smrt byla jasná. Derek Stark tak tak vyvázl živý. Stačilo pár minut..." odmlčel se a podíval se na Starkovic sourozence. Mlčeli a snažili se vstřebat onen fakt, že jejich bratr je na skoro smrtelné posteli a bez ruky. Potrvá den, možná dva, než mu ji znovu vyrobí.

„Takže. Všech dvacet agentů je mrtvých, mise neúspěšná, bratr skoro zabitý a stále nevíme, kde naši rodiče jsou. To je bezvadný...jeden zasraný měsíc tu trčíme, zdokonalujeme se, něco si nalháváme a k čemu to?! Pozorovat, jak vy obyčejní lidé umíráte kvůli...Kvůli čemu vlastně? Kvůli hloupému sporu...který ani nevím kdy začal...Jo, to je super" prohlásila Starková a semknula rty do úzké linky. „Co tím chcete-"

„Co tím chci sakra naznačit? Na to se chceš zeptat?! Dobře! Chci tím naznačit to, že se nesnažíte! Jeden měsíc nám lžete o tom, jak zatraceně se snažíte naši rodinu najít...No jaksi se vám to nedaří, na to, že jste ta ‚nejlepší' organizace, jak sám tvrdíte! Přemýšlím, že to snad vezmu do vlastních rukou!" vyjekla a prudce se postavila ze židle, Daniel jí následoval, připraven zakročit, když to bude potřeba. „Viděl jste vůbec, co se s tímhle světem děje?! Jde do kytek! Celá Evropa a Asie jsou jen zatracená suchá půda bez života! Už to začíná i s Amerikou! Musíte zakročit! Snažit se víc!" vykřikla. „Děláme, co je v našich silách, Starková. Jenom že každý týden mění lokality a tím pádem nám zmaří naši snahu najít jejich aktuální úkryt..."

„Tohle nebudu poslouchat... Ty vaše kecy...Nejsem na ně vůbec zvědavá!" vyjekla a prudce rozrazila dveře místnosti. Všichni se najednou uvolnili z napětí a dlouze vydechli. Čekali něco horšího, no nakonec to dopadlo poměrně dobře. „Tak dobře, týme. Porada skončila..." Ace se chystal ještě něco říct, avšak přerušil ho výbuch a otřes budovy. Zděšeně se podíval na tým, který se zdál být ještě více šokovaný.

Jsou tady, zrovna v tu nejvíc nejhorší možnou chvíli, kdy jsou oslabeni jak fyzicky, tak duševně, nepřipraveni a neozbrojeni.