WOLF - Nová generace

° 28 °

Celá základna jako by v momentě naprosto ztichla. Všichni, jež slyšeli ono mocné bolestné vytí, strnuli a báli se i nadechnout. Co se děje? Hnalo se každému v tu chvíli hlavou. Nikdo nemohl vědět, že jedna statečná vlkodlačice opustila tento svět.

Marcus si k sobě tiskl Tobyho, jak jen nejsilněji dokázal. Přes clonu slz viděl, jak doktorka jen smutně zavrtěla hlavou, když kolem nich procházela. Derek nevěřil vlastním očím. Bezmocně se díval na bělostné prostěradlo, které ukrývalo jeho sestru před zraky všech. Tiše a velmi pomalu došel k ležící vlkodlačici. Nemůže být mrtvá, ona ne... ONA PROSTĚ NESMÍ!

Rychle prostěradlo strhl a jemu se tak naskytl pohled na bělostnou a nehybnou tvář jeho mladší sestry. Do očí se mu nahrnuly slzy a dech se mu zasekl v krku. Hrdlo se mu stáhlo, cítil, jako by mu někdo trhal vnitřnosti na cucky....

„Vanesso?" šeptl Daniel, který si stoupl vedle svého bratra. Pomalu zvedl ruku a dotkl se její tváře. Bezděky mu přejel mráz po zádech. Byla tak chladná... jako mrtvá...

„Pojď Toby" zašeptal sklíčeně Marcus, vzal Tobyho za ramena a vedl ho ven z místnosti. Přitom se nenápadně snažil skrýt svůj žal, jenž mu zasekl drápy do jeho duše. „Májo? Co-co se sestře stalo?!" vyjekl plačtivě tmavovlásek a upřel na svého bratra zelený pohled. Nebyl hloupý a ani malý na to, aby nepochopil, že je jeho sestra mrtvá. „Něco moc špatného..." zašeptal Marcus a zhluboka se nadechl, aby slzy dostal pod kontrolu. „Kdo jí to udělal?!" vyptával se tmavovlásek dále a tím neúmyslně otáčel pomyslným nožem, jež měl Marcus uvnitř sebe. V jeho duši. Měl pocit, že se mu vnitřnosti proplétají jako klubko hadů. Všechno ho bolelo, ale nedal to na sobě nijak znát.

Sedl si i s bratrem na jednu z židlí v zasedačce a v tichosti vyčkával. Nevěděl na co, ale čekal. „Májo!" vykřikl najednou Toby tak sklíčeně, až mu z toho nepříjemně poskočilo srdce. Pevně bratra znovu objal a položil si bradu na temeno jeho hlavy. Nevěděl, co má dělat. To Vanessa, leč tak nevypadala, byla na takové situace expert. Nebo spíš byla v tomhle ohledu lepší než on.

„Je tak chladná..." řekl tiše Daniel a vztáhl ruku zpět k tělu. „Takoví už lidi bejvaj, když zhebnou" řekl hrubě chladným hlasem Derek a držel ruky v pěst. Cítil, jak mu drápy protrhly kůži, jak mu krev stéká po zatnuté ruce a kape na podlahu. Zatnul čelist a neúmyslně zavrčel. Nehodlal se nijak smířit s tím, že je jeho sestra mrtvá. Prostě ne!

Prudce se otočil a odkráčel z ošetřovny ven na čerstvý vzduch. Daniel si jen povzdechl nad jeho chováním a sklonil se k Nessie, aby jí mohl dát pusu na čelo. „Taky ti nevěřím, Nessie, že jsi mrtvá. Vrať...vrať se prosím k nám. Rychle" zaprosil zoufale, vzal prostěradlo a znovu ho přetáhl přes její tvář. Přitom se musel velice kontrolovat, aby z jeho hrdla nevyšlo zoufalé bolestné vytí. Odvrátil od ní tvář, zhluboka se nadechl a pak se rozhodl též opustit místnost. Tiše za sebou zavřel dveře. V ten moment se zpustil vodopád velkých slz.

Takže je to pravda? Řekla si kočka pro sebe v duchu a více se skrčila, aby jí Daniel neviděl. Ten po chvíli odešel a kočička si počkala, aby mohla proklouznout dovnitř ošetřovny. Našlapovala tak tiše, že by člověk uslyšel i blechu prdnout. Pomalu si to kráčela k ležící postavě, kterou zakrývala bělostná pokrývka. Znejistila a nevědomky přitom šlehala ocasem sem a tam. Opravdu se mi chce to vidět? Mám právo jí vůbec vidět? Radši ani nechtěla přemýšlet nad tím, co by se s ní stalo, kdy by jí tu někdo ze Starků objevil.

Nakonec se odhodlala a kousíček poodhalila její obličej, který byl bílý jako křída. Jenže...ona mrtvá není. Kočka se k ní opatrně nahnula... Oči se pod víčky divoce mihotají. Její srdce nebije, její dech je tak minimální, že by ho normální člověk nezaregistroval. Zastříhala ouškama a prudce se narovnala.

Žije...Vanessa Starková pořád žije...tedy zatím. Kočička kolem ní cítila nejistotu a váhání. Váhala, zda má zůstat živá...

„Jestli mě slyšíš.... Neváhej, žij! Tvojí bratři tě potřebují..." šeptla jí těsně u ucha a švihla ocasem. Náhle jí však někdo na její krk položil jako břitva ostré drápy. „Co tu pohledáváš, ty jedna kočičí mrcho?!" zavrčel jí nebezpečně chladný hlas u jejího ouška. Být v lidské podobě, viděl by, jak viditelně zbledla. Instinktivně vyprskla a ohnala se viditelně menšími, přesto ostrými drápky. Rozšířenýma očima si měřila Dereka Starka, jenž vypadal...tak jak vypadal. Jeho tvář byla od krve, nebyla však jeho vlastní. Též jeho pěsti nesly známky boje. Kočička zavětřila a ucítila, naštěstí, zvířecí krev. Vlasy měl rozcuchané do všech směrů. Z úst, kde mu trčeli vlčí tesáky, mu odkapávala krev. Jeho oči...vypadali tak chladně...lhostejně.

Vyděšeně sebou cukla, když k ní udělal několik kroků. „Na něco jsem se tě ptal..." zavrčel a natáhl k ní ruku. Instinktivně na něho vyprskla. Neměla v povaze být nijak agresivní, ale její instinkty zvířete prostě zareagovali. Najednou udělal jeden prudký pohyb a držel ji pod krkem. Zalapala po dechu. Svou vlkodlačí silou jí úplně drtil hrdlo. „V-vanessa-" snažila se říct, ale jen cosi zachraptila. „Je mrtvá!" zavrčel a zesílil stisk. Frustrovaně švihla ocasem a drápky ho škrábla do oka. Povedlo se, pustil ji a s výjekem se chytl za krvácející oko. „Poslouchej mě, ty natvrdlý čokle! Tvoje sestra žije!" vyjekla rychle zhrublým hlasem a přikrčila se pro případ, že by jí chtěl útok oplatit.

Derek ale nevypadal, že by chtěl kočce věřit. Zhluboka se nadechl a ignoroval bolestné štípání a šimrání, které se dělo při jeho regeneraci. Pomalu se narovnal a velice opatrně krok za krokem došel k nemocniční posteli. Opatrně sundal prostěradlo z obličeje své sestry. Pořád vypadala mrtvolně bledě, žádný náznak bijícího srdce. Už ani nedýchala, jak si kočička stihla povšimnout. Derek si toho, co před tím kočka, všiml. Všiml si jejích očí a jeho srdce bezděky radostně poskočilo. „Vanesso? Slyšíš mě? Jestli ano, pojď za mým hlasem" šeptl jí do ucha a políbil na spánek.