WOLF - Nová generace

° 6 °

Vanessa

„Wow, to bylo drsný! Proč tak ubližuješ své matce, Nessie?!" ozval se za mnou hlas toho arogantního debila. Prudce jsem se otočila. „Neříkej mi Nessie! A vůbec! Táhni za svou perfektní matkou, ty idiote! Nechápu, jak se takový kretén jako ty mohl vůbec narodit!" vykřikla jsem nahněvaně a cítila, jak mi po tváři stekla slza. Přehnal to, kretén jeden!

„To byla jen sranda, ty blbko. Nebul ježiši marja!" odfrkl si Kyle a protočil oči. Jen jsem na něho hodila zamračený pohled a vytáhla mobil, kde jsem psala textovku bráchovi, že dnes půjdeme po svých. Samozřejmě jsem mu ale neřekla, že to bylo kvůli mně...

„Ale vypadala pěkně nasraně! Dokonce ti ujela před nosem. Asi si zašpiníš ty tvý pěkný kecky, princezno" pokrčil rameny Kyle. Zamračila jsem se na něho. „Táhni už někam! Je ti jasné, že nás vyloučí, ty hovado?! Nechápu, jak se mám chovat slušně k takovýmu kre – ehm!" vykřikla jsem naštvaně. No...možná jsem trošičku agresivní, ale rozhodně si to zaslouží!

„Hm....Zvláštní, nadáváš mi jenom ty, krasotinko. Když nad tím tak přemýšlím, kdy tohle rivalství vlastně začalo?" zeptal se naoko nechápavě a dělal, že přemýšlí. Hah, jako by ten idiot uměl myslet...

„Ráda ti to připomenu. V první třídě jsi mi ustřihl vlasy. Chodila jsem ostříhaná jako kretén. Pak si mi v druhé třídě vylil do aktovky tuž a takhle to pokračovalo až to předvčerejška, kdy jsi mi vylil na moje kresby colu" připomněla jsem mu ráda a odfrkla si. „Hehé! Jo, první třída byla dobrá!" zasmál se. Protočila jsem očima. Jen jsem si nad tím, jaký je tupec, povzdechla a otočila se k odchodu. „To se se mnou ani nerozloučíš, krasotinko?" přiběhl ke mně Kyle a dal mi ruku kolem ramen. Ve mžiku jsem mu dala loktem do břicha. „Huh!" vydechl překvapeně a bolestně. „Nazdar, idiote" a s tím jsem šla k nám domů.

Ještě že jsem blbý vlkodlak, jinak by mi asi upadly nohy, než bych došla domů. „Mamí?!" zakřičela jsem, jakmile jsem práskla vchodovými dveřmi. Avšak se nic neozvalo. Divný....

Hodila jsem aktovku do mého pokoje a letěla dolů. Hledala jsem jakýkoliv vzkaz či něco, co by mi napovědělo, kam mamka zdrhla, ale nic jsem nenašla. „Mega divný...to je na mě tak nasraná, že nenechala ani blbý vzkaz? Ani neuvařila oběd!" řekla jsem naštvaně, když jsem v kuchyni nenašla žádné jídlo, připomínající oběd. Dům se zdál tak opuštěný...dokonce ani ptáci nepípli. Jediné, co jsem slyšela, byl můj tlukot srdce.

„Tak creepy...radši se asi proběhnu v lese" šeptla jsem si pro sebe. Vyšla jsem tedy před barák a proměnila se ve vlka. Byl to skvělý pocit zase cítit hlínu pod tlapkama...pěkně zabořené...Oohh! Tak mrtě úžasný pocit! Nadšeně jsem zaštěkala a zavrtěla ocasem. Pak jsem se jako vítr rozběhla a uhýbala každému kmeni stromů, každé větvi....

Zastavila jsem se až v lese, kde jsem ucítila zvláštní pach. Byl...divný. Smrdělo to jako... Cože? Medvěd? Ale tady medvědi nežijí...Jako odpovědí na mou otázku moje myšlenky přetrhl medvědí řev. Ztuhla jsem a zvedla hlavu od země. V tu ránu se mé tělo střetlo s medvědí tlapou a já skončila rozplácnutá na stromě. Ochromená strachem a bolestí jsem se s vykulenýma očima dívala na tu kreaturu a snažila se dostat na vlastní tlapky. To ale na mě zaútočil další ze zálohy a já se o další metry proletěla. Bolestně jsem vyštěkla, když jsem dokoulela sudy. Asi jsem si zlomila nohu...

Vystrašeně jsem se přeměnila na člověka. Co teď?! Neumím se zatím jako matka přeměnit na tu velikánskou bestii. Jen na polovlkodlaka, což by mi v tuhle chvíli moc nepomohlo. Vystrašeně jsem vykřikla, když po mě jeden z nich vystartoval tlapou. Naštěstí jsem v čas uskočila. Když jsem dopadla, zvedla jsem pohled, abych se střetla s tím medvědím a v tu ránu mě to uhodilo do očí. Ten medvěd...nevypadal jako živý. Vypadal jako...jako by někde několik dnů hnil a najednou zase obživl. Z jeho boku, který odhaloval žebra, visela kůže. Jedno jeho ucho a oko chybělo. Sotva se držel na jeho nohou, které byli polovina jen kost a polovina masa...