WOLF - Nová generace

° 25 °

„Obnovuji nový tým Avengers a vy, jakož to Tarmy a děti Alex Starkové jste přijati do týmu!"

Bratři Starkovi chvíli na černocha nechápavě hleděli, než jim došla smysluplnost věty Mezitím, co bratři Starkovi usilovně přemýšleli, jak ho co nejněžněji poslat do prdele, objevili se na základně. Daniel se zamračil. „Tak z tohohle mě vynech. Mám manželku. A kdyby zjistila, že jsem se stal členem týmu Avengers, nakopala by mi prdel a podala rozvodové papíry. Pak by nakopala prdel vám. Tohohle se já nezúčastním" zvedl ruky a poodstoupil. Derek se uchechtl. „Moje řeč. Už tak na mě přítelkyně řve, že se jí nevěnuju..." řekl a jeho mladší bratr přikývl. „A já zase budu chybět mému psovi. To mu nemůžu udělat" přidal se do toho Marcus.

„Já bych to bral!" ozvalo se za jejich zády. „NE!" ozvalo se skupinově a bratři Starkovi hodili na nejmladšího káravý pohled. „Ani za zlatý prase Tobiáši! Ty maximálně dostaneš svou prdel do jednoho z pokojů, Kde budeš po celý tento incident, rozumíš anglicky?!" zavrčel Derek, a i s Vanessou v náručí odešel s jedním agentem na ošetřovnu.

Daniel si povzdechl. „Derek má pravdu, Toby. Viděl si Nessie. Ty tak určitě nechceš skončit, že? Je to pro tebe nebezpečný, prcku" poslední slovo obzvlášť zdůraznil, aby si konečně uvědomil, kolik mu je. Toby se zamračil. Nejsem bezbranný. Možná jsem malý, ale umím se bránit! „Ale-"

„Tobiáši a dost! O tomhle jsme už jednou mluvili, ne snad?!" vypěnil Daniel. Z celé téhle situace byl frustrovaný. Byl vyděšený, protože nevěděl, co se s matkou a otcem děje. Strýc se neozývá. A právě se dozvěděl, že se má stát členem týmu, který bojuje se zlem a dělá poslušné pejsky vládě. Jeho výbuch emocí prostě musel být, ale nechtěl, aby se to stalo právě kvůli Tobymu.

Toby se zarazil, vyděšený nad křikem jeho bratra, který na něho nikdy nekřičel, zmlkl a sklopil pohled. „Omlouvám se, Toby. Hele ty-" podíval se na jednoho z agentů „-doveď ho do jeho pokoje!" sykl a nechtěl se tím dále zaobírat. Toby jen zatnul čelist a nechal se vést někým cizím na nějaké úplně neznámé místo.

„Já se vás ale neptal, pane Starku. Já vám to oznamuji. Svět se dostal do prekérní situace a hrozí jeho zničení. Tady není žádný čas na nějaké horlivé přemýšlení. Musíme jednat!" vrátil se Ace k předešlé konverzaci. „Ovšem, nejste jediní, koho jsem do týmu pozval. Ostatní by měli dorazit do dnešního večera, proto prosím, udělejte si pohodlí, Starkovic bratři" pokynul agentům, aby se bratrů ujali. Daniel se zamračil. Tohle se mu ani za mák nelíbilo. „Hned jak zbytek dorazí, pošlu agenty, aby vás přivedli. Přeji hezký zbytek dne" usmál se černoch a mířil do své kanceláře.

„Hele, tohle se mi nějak nezdá..." nahnul se Marcus se zkříženýma rukama k Danielovi mezitím co mířili šedivou chodbou. „Ani mě, Marku. Ale co máme dělat? Vůbec netušíme, co se tu u všeho svatého na tomhle posraném světě děje. A Aceovi bych moc nevěřil..." šept tiše, aby to neslyšeli agenti před nimi.

„A co takhle zjistit pravdu?" navrhl mu Marcus. „A jak? Prosím tě radši nic nedělej. Nečiř tu vodu ještě více, než je. Vše se dozvíme večer..." uzemnil ho starší. „To mám do večera čumět do zdi?! Naše máma a táta jsou bůhví kde a bůh ví v jaké stavu! Naše sestra možná umře! A Toby má asi sebevražedné sklony!" vyjekl mladší až tím připoutal pozornost jednoho z agentů. „Uklidni se sakra! Co by ti teď řekl otec? Hlavně zachovej chladnou hlavu, nikomu nedávej najevo své emoce. Udrž si klidnou masku. Nemusí vědět, že syn Lokiho je pěkná hysterka..." zamumlal starší klidně.

Pravda ale byla, že to v něm vřelo. Nejradši by se přeměnil a ze všech těch mániček kolem by vymlátil duši, aby se konečně dozvěděl, co se kurva děje.

„Kreténe!" zavrčel mladší a otevřel dveře od svého pokoje, který mu právě přidělili. Na to se starší jen uchechtl a zalezl do pokoje naproti. Bylo mu jedno že původně jeho nebyl, ale chtěl být svým bratrům co nejvíce na blízku.

Vešel dovnitř a podivil se nad interiérem. Šedivé stěny, černé linoleum a postel, jejíž rám je kovový a matrace napohled tvrdá. Kovový stůl, menší skříň z tmavého dřeva a jedna lampička na nočním stolku téhož dřeva. S pootevřenou pusou na to hleděl. Asi ta skoro největší organizace světa, která musí mít peněz jak komárů v létě, si nemůže dovolit nějaké pohodlí?! Sakra fix, kam jsem to jen vlezl?

(Panebože...Vidíš to?!) ozvalo se nejstaršímu v hlavě. (Vidím to až moc dobře...Teď se mi tady nechce být už vůbec... V jakém luxusu je asi Nessie?!) zhrozil se nejstarší a v něm trklo.

Vanessa.

°°°°°°

Trojice bratrů tiše stála u bělostného lůžka, na němž bojovala o život jejich sestra. Podle slov doktorky byla stabilizována, její rány jakž takž zašila. Ale její regenerace ne a ne se objevit. Dívčina hruď se pomalu zvedla, a ještě pomaleji klesla. Tep jejího srdce každou chvílí více a více sláblo. Dívčina kůže bledla a její rty modraly.

„Tohle se mi nelíbí, Dereku. Nevypadá vůbec dobře. Navíc jí nefunguje regenerace" řekl zkroušeně Daniel a pohladil svou sestru po tváři. Byla ledová jako samotný kus ledu. „Danieli, neříkej to. Ani na to nemysli, okey?! Ona. To. Přežije. Musí. Jinak by nás matka zabila" snažil se tíživou situaci nějak odlehčit, ale nepodařilo se mu to.

Daniel si jen ironicky uchechtl. „Och tak to pardon, že jsem chtěl zmínit pravdu. Naše matka je někde pryč, pravděpodobně pět stop pod zemí a naše sestra bojuje o život! Promiň, že to neberu s humorem jako ty!" vyprskl naštvaně a otočil se na něho. „Kluci. Tady ne. Ne před ní..." vydechl plačtivě Marcus a chytl ruku svého dvojčete. Tak moc se o ní bál. „Stejně nás nevnímá. Je to jedno, co před ní řekneš nebo uděláš. Ona o tom neví, protože je v zasraném kómatu a nejspíš se z něho neproudí!" vykřikl Daniel a Marcus zalapal po dechu.

Prudce vstal a strčil do něho. „Drž tu svou neomalenou hubu na uzdě, kurva! Je to naše sestra! To v ní ani trochu nevěříš?! Takové sračky, co tu vykládáš, bych čekal od Reka. Ale ne od tebe. Od bratra, který byl vždy náš vůdce, který měl vždy plán, který byl vždy optimista!" vyprskl mladší a znovu do něho strčil. „Říkám to tak, jak to je! Podívej se na ní! Skoro už ani nedýchá! Vypadá jako duch! V tomhle nic optimistického není!" vykřikl. Mladší by mu i něco řekl, ale starší jen zavrčel, otočil se na podpatku a prudce za sebou práskl dveřmi. Marcus se na Dereka ani nepodíval a taky zmizel pryč z místnosti. Derek si jen povzdychl, koukl na svou sestru a taky, i když klidněji, vyšel z místnosti.