WOLF - Nová generace

° 16 °

Tak, tady je menší náhled na Lokiho. Už si tu jedna nejmenovaná * ehm, NataliaRosa984, ehm* stěžovala :D .... Tak snad se ti to bude líbit.... A opovaž se frflat XD 

Kráčel jako každý den po té šedivé kamenné chodbě. Bylo v ní takové ticho, že slyšel i zběsilý tlukot svého srdce. Hrdlo se mu svíralo nervozitou a ve tváři byl značně bledý. Jak by taky ne. Kolikátý to už je pokus? 52? 80? Sám v tom ztrácel přehled a nevěděl. Zaklepal na těžké pozlacené dveře, otevřel a nahlédl dovnitř. Nikdo nikde nebyl, ale i tak vstoupil dovnitř. Hned ho do nosu udeřil podivný smrad, který mu však byl dobře znám. Zahlédl na stole mrtvé tělo. Naštvaně zatnul pěsti a popošel ke kamennému stolu na němž ležel starý zaprášený deník a všelijaké serepetičky.

Naklonil se nad deník a očima přehlédl naškrábaný text. Pokus č. 182, neuspěl. Použito: Jotunheimský led, Álfské byliny a srst Sleipnira...

Samým vztekem chtěl křičet, chtěl vše rozbít, a hlavně chtěl zabít JEHO.... Odfrknul si, jaký je to neschopný idiot a tiše vylezl ven. Zatnul ruce v pěst. Však já to najdu...musím...

Kyle

Položil jsem svou sestru opatrně do postele jedné z ložnic a pohladil jí po vlasech. Povzdychl jsem si a vrátil se do obyváku za Alex a Tobym. Vanessa tu přecházela jako lev v kleci a drtila v rukách svůj mobil. Toby na ni jen nepřítomně koukal.

Najednou se zastavila v pohybu a koukla na mě. Jen jsem si ji změřil pohledem. Vypadala přímo příšerně. Všude možně měla krev, hlavně na obličeji, kde byla ještě nezahojená rána. Její vlasy spíš připomínalo vrabčí hnízdo... A takhle bych mohl vyjmenovávat dál, kdyby mě nepřerušilo její „Co na mě tak blbě čumíš?!" výkřik.

Nadechl jsem se, snažíc se v sobě potlačit toho gentlemana, který by jí nahned poslal do jistých míst a posadil jsem se na gauč vedle Tobyho. Opatrně jsem k ní zvedl pohled a poškrábal jsem se na ruce. Neřešte, můj zlozvyk. Dělám to, když jsem naštvaný či nervózní. „No... Jen jsem se chtěl zeptat..." začal jsem tiše, ale pak jsem si uvědomil pár velice důležitých faktů. „Co se to tu k sakru děje?! Tvoje rodina byla prej unesena a tvůj dům je na popel! Chci říct... Co budeš dělat?! " začal jsem vyšilovat.

Vanessa se jen podívala na svůj mobil. „Zavolám na tohle číslo" řekla a zamávala papírkem. „Mělo by to být číslo na Ace Furyho, velitele SHIELDu. Řeknu mu naší situaci... A zavolám ještě někoho..." vydechla unaveně, rozutekla se kamsi pryč a práskla za sebou dveřmi.

Jen jsem zmateně kývnul hlavou, opřel se a podíval se na Tobyho, který pořád koukal jako puk. Otevřel jsem pusu, že něco řeknu, ale nevědě jsem co říct. A tak jsme tam jen tak seděli a já propaloval pohledem obří televizi, která nebyla ani puštěná. To vedlo k tomu, že se mezi námi dvěma vytvořilo hodně velké a nepříjemné hrobové ticho. Kdybych jen věděl, co je ten kluk zač. Vůbec ho neznám, a tak nevím, jak ho uklidnit. Je tu možnost, že je to třeba rozmazlený vlkodlačí fracek či agresivní sráč jako jeho sestra. Připadám si jako na návštěvě nějakého kamaráda, kterého právě seřvávají rodiče a vy si v tu dobu říkáte něco ve stylu „Panebože! To je tak super zeď! Je tak moc zajímavě bílá!"

Moje přemýšlení o bílé zdi vyrušil tichý, a přesto tak hlasitý vzlyk. Překvapeně jsem se podíval na toho prcka. Bulel jako želva, což mě znervóznilo ještě více. A pak že holčičí pláč je hrozný.... Holce můžete aspoň dát pusu, aby zmlkla. Ale co se sakra dělá u asi desetiletého kluka?!

Sedl jsem si k němu co nejblíž a slabě do něho ťukl pěstí. „Hej... Chlapáku! Nebreč! Tvá ségra to zmákne! Nakope pár prdelí a všechno bude zase cajk!" vydal jsem ze sebe ty nejdebilnější a slabé "povzbudivé" věty. Bože...jde se cítit ještě trapněji?

Toby se na mě podíval jako na největšího idiota pod sluncem a vzlykl. „Nebude to 'cajk'!" vydal ze sebe plačtivě a položil mi hlavu na mou hruď, přičemž se mi na tričku začali tvořit loužičky od jeho slz. Pěkně to studilo... „Moje...moje matka je přece vlkodlak! Mo-moje ma-" zavzlykal. Pohladil jsem ho po zádech. „Notak kámo. Brečením ničemu nepomůžeš. Musíš zůstat silný jako ta Naf – Ech, chci říct jako tvá sestra. Vidíš ji?!" odmlčel jsem se a koukl se na ní.

Vřítila se sem jako tornádo... Koukl jsem se na tu Amazonku, která tu zběsile přešlapovala sem a tam a zuřivě u toho gestikulovala a rozhazovala rukou. „Pobíhá tu jako Amazonka z pekla. Snaží se ten smutek potlačit. I když to není moc zdravé... A třeba, když se budeš snažit a neplakat jako děcko, vezme tě za sobě rovného a nechá tě pomáhat...Asi" usmál jsem se na něho povzbudivě, ale on se na mě zašklebil jak pondělní citrón. Zasmál jsem se nad tím, jak se zašklebil.

„Hele...Kyle? Jak jsem dobře pochopil, ty chodíš s mou sestrou do stejné školy a kupodivu i třídy...takže ji nějaký ten pátek znáš a určitě víš, že když si něco zamane, tak se toho nevzdá. Jestli se o něco pokusím, strčí mě pod zámek, dokud se tohle všechno nevyjasní" vydechl a dal se do pozorování se až moc uřvané sestry. Lituju toho chudáka, co od ní právě dostává takové kapky....

Jo...na tom něco bude. Znám tuhle Žábu už od první třídy. A už od první třídy jsme rivalové. Nikdo to nechápal, jak se může někdo, tak nenávidět už od útlého dětství, ale my věděli svoje. Nevím, či jsme se na něčem neshodli nebo jestli se prostě nemůžeme vystát, ale co víme je to, že se to jen tak nezmění. I když zachránila mou sestru, nebyl jsem schopný a ani jsem nechtěl na tuhle nafrněnou Žábu nijak měnit názor. Ona si určitě o mě taky myslí bůh ví, jaký jsem debil a takové podobné kraviny. Třeba, jak mě s oblibou nazývala, Spící hnis.

Ušklíbl jsem se a pocuchal mu vlasy. „Jo, to máš pravdu. Takovou holku, co je tvrdohlavější, než osel a má plno negativních vlastností, jsem ještě nepotkal. Řekni mi...Zdědila to po někom? Jinak si to neumím vysvětlit, proč se chová jako střed vesmíru" uchechtl jsem se. Toby by i odpověděl, ale přerušil ho řev jedné nejmenované amazonky, která tu pobíhala jako splašená slepice. „Cože? Edward je pryč? Jaký přenecháváš velení? Carlosi! Carlosi já vím asi tak velký kulový o tomhle! Ale když už si u toho...Zajistěte sklad zbraní! Všechny v tomhle i okolních městech! Hlídejte je ve dne v noci! A chtěla bych, abys mi nějaký kousky donesl. Proč? Unesli mou mámu, chápeš? Jak? Normálně, věděli její slabost, které využili! Co? Jak nemůžeš? Ty to uděláš, nebo budu tvoje noční můra!" zavrčela a naštvaně tipla hovor.

„To je fakt suprový! Je stejný jako jeho otec! Tony se rozhodl přenechat velení Strak Industries jeho synovi a ten se někam vytratil! Takže když není ani Tony, ani Edward, zbývalo to na mou mámu, která tu ale také není! Takže to přenechali na neurčito mě! Zítra prý budu muset podepsat papíry, nebo to dají úplně cizímu člověku. Huh! Kurva! Do prdele!" pěnila. Ne....ta přímo soptila, až jsem se bál, že na nás vyprskne lávu.

„Nezávidím ti to, Žábo" pronesl jsem tiše, ale zapomněl na to, že nejsem jediný vlkodlak v místnosti. „Díky" zamračila se na mě a vytáčela další číslo. „Neodpověděla si mi!" vykřikl jsem, když jsem si na to vzpomněl. „Huh? Počkej chvíli!" vyjekla.

„Dobrý Acei, tady Vanessa Stark. Volám kvůli naléhavé věci. Není jedno, že nemáš čas a je pozdě?! Heleď..." Pustila se do vysvětlování věci a zuřivě u toho pochodovala v obýváku. „Potřebuji, abys zajistil ochranu pro jejich rodiny! A taky abys zjistil, kde je ksakru Edward! A kde je kurva otec! Jo, a nevím čísla na Michaela a Gabriela, tak je prosím tě zavolej a pošli je to Stark Toweru. Nefrflej!" křikla a znovu tipla hovor. Pak se unaveně sesunula k nám. „Bože...proč my?! Kdybych aspoň věděla, kde je otec!" vyjekla a zarazila se. „A kde jsou bráchové!" a s tím zmizela opět telefonovat do jedné z ložnic.

Tohle vypadá pro Slečnu Nebezpečnou jako pár perných dnů... Haha, vůbec jí to nezávidím...