WOLF - Nová generace

° 32 °

Pohled třetí osoby

Hodinové ručičky ukazovaly něco málo po osmé ráno. I tak tak brzkou hodinu ranní se to všude hemžilo agentama a práce bylo nad hlavu. Starkovic sourozenci se pomalu převlékali do civilního oblečení, když dostali rozkaz, aby se okamžitě objevili v zasedací místnosti.

„Co myslíš, že se teď bude dít?" zeptala se znenadání Vanessa a podívala se na nejchytřejší hlavu, Daniela. Nejistě se poškrábal za krkem. „Řeknou nám nejspíš pravdu? Nevím, co od něho očekávat. Je to určitě tajnůstkář po otci" řekl tiše, aby ho slyšeli jen Starkovi a Kyle. „Jakou pravdu? Myslíš o rodičích? Jakože něco ví, co my ne?!" vyjekla tiše. „Já. Sakra. Nevím! Počkej si až tam přijdeme" protočil očima Dan a uzemnil tak svou sestru a další její otázky. Cestou si však nespokojeně brblala pod nos.

Ageti před nimi otevřeli masivní dřevěné dveře a popohnali je dovnitř. To, co na ně čekalo, některým vyrazilo dech.

„Angeliko?!"

„Stephanie?!"

Vyjekli naráz Derek a Daniel a třeštili oči na své polovičky. Vanessa si však všimla na první pohled urostlého blonďáka a drobnějšího hnědovláska. Dvě ženy, které tu následně seděly, se zvedly a zamířily ke dvojčatům. Jako by si to domluvily, daly jim ve stejný čas facku. „Kdys my sakra hodlal říct, že pracuješ pro SHIELD?!" vyjekly obě nastejno a zamračily se. Daniel a Derek jen vykulili oči a podívali se na sebe. „Co tady sakra děláš?!" zavrčel Derek na drobnější zrzku a přitáhl si ji k sobě. „Nevrč tu na mě, pse! Proč si mi neřekl, že pro ně pracuješ?!" zahřměla malá zrzka hlubokým hlasem.

Derek se zarazil. Ne...že nedělá, co si myslím... „Lásko, nepřeměňuj se. Ne každý potřebuje vidět tvou pravou podobu" upozornil ji. „No a co! Je mi jedno co si o mě budou sakra myslet!" vyprskla a píchla do něho prstem, kde byl dlouhý, zašpičatělý, černý nehet. „Och. Ale ne každému připadají démoni krásní, víš čumáčku?" řekl posměšně a cvrnkl jí do čela. Zavrčela na něho. „Jsi synem smrti, Dereku Starku. No počkej, doma si to vyřídíme!" prskla a opouštěla místnost. „Těším se, puso!" stihl ještě zakřičet, než se proměnila v černou mlhu a někam odlétla. „Taky si to s tebou vyřídím později" šeptla drobná blondýnka na Daniela a po svých někam odešla.

„Kdo to sakra byl?" nechápal Marcus.

„Má přítelkyně"

„Má žena"

Vydechli nastejno bratři a podívali se na sebe.

Doteďka nechápou, jaksi mohli najít své protějšky. Derek démona a Daniel padlého anděla. Kdo by to jen kdy řekl, že démoni či andělé chodí po této zemi a že právě oni je potkají.

„Nevěděla jsem, že jsi ženatý. Kdy se to kruci stalo?" vydechla Vanessa tiše, ale nikdo jí nevěnoval pozornost, protože všechnu pozornost na sebe strhl Ace a jeho velmi hlasité odkašlání. „Tak, když už jsme tu konečně všichni, můžeme k věci" tleskl Ace. Všechny pohledy se na něho přesunuly. Následně se podívali na obří obrazovku, jenž byla vedle něho. „Rád bych vám řekl, co se v tomto světě skutečně děje. Nejdříve vám to ale ukážu" řekl a poodstoupil od televize, kde se začala přehrávat jakási prezentace plná fotek s pouštěmi a bůh ví čeho ještě.

„Hele Aci, k čemu potřebujeme vidět fotku australské pouště nebo co to je za kravinu" povzdechl si otráveně Derek a lapl si na nejbližší židli. Ostatní ho následovali. „Tohle je, Dereku, fotka Berlína" zmínil Ace a překlikl na další fotky. „Takhle dopadl Berlín po útoku neznámé zbraně. Nevíme sice, jak to dokázali, ale víme, kdo to udělal" vydechl Ace a znovu překlikl. Byli tam fotky jak ztroskotaných budov, tak mrtvých těl a dokonce tam byli i...

„To je naše matka?!" zhrozila se Vanessa při pohledu na ženu, která k její matce měla sice daleko, ale poznala by jí všude. „Ano. Paní Starková a zbytek bývalého týmu byli násilím přetáhnuti na stranu HYDRY. Tedy myslíme si, že je to HYDRA. Zda je to jiná organizace nemáme ověřené. Jistě ale víme, že musíme jednat, nebo takhle skončí celý náš svět a my s ním!" vykřikl Ace a projel všechny pohledem. „A proto jsem pozval vás, jakož to syny a dceru bývalých Avengerů. Máte jak výcvik, tak schopnosti. Dále jsem pozval i vaše drahé polovičky, které nám pomůžou v boji, avšak nebudou součástí týmu" prohlásil.

„Tak to v žádném případě!" vykřikl hrozivě Daniel. Všichni se na něho zděšeně podívali. Nejen, že je šokoval náhlý výkřik. Zděsil je i jeho hluboký vlkodlačí hlas, který dával jasně najevo, že není radno si s ním zahrávat. „O tom nerozhodujete, pane Starku" řekl klidně Ace.

„To si piště, že o tom kurva rozhoduju! Nenechám svou ženu bojovat v nějaké válce! Je anděl! Je to ta nejčistší bytost, která na téhle zemi chodí! A nenechám, v žádném případě, abyste ji vy, nebo kdokoliv z téhle proklaté organizace zkazil!" vykřikl Daniel a žíla na jeho krku se nebezpečně zvětšovala. Lidi okolo něho měli dojem, že snad i samou zlostní rupne. „Moje přítelkyně je sice zasraný démon, který by mě zabil lusknutím prstu, ale nenechám ji, aby s námi bojovala. Ani za zlaté prase. Prostě ne" přidal se Derek zlostným hlasem a postavil se blíže svému dvojčeti.

„Já se neprosil o nějaká vaše povolení, pánové. Tady jde o dobro naší planety" řekl stále klidný Ace. „Něco si vyjasníme, kámo" vyřkl Daniel s takovým odporem, že jste mohli z jeho pusy pomalu odkapávat pomyslný jed. „Je mi naprosto u prdele, co říkáš. Ty nejsi můj otec, ani můj šéf. Seš jen obyčejný nic oproti nám. Je ti to jasné? A já nehodlám poslouchat ty tvoje kecy, které ti vycházejí z huby. Moje žena se tohohle účastnit nebude. O to se já osobně postarám. I kdybych tě měl zabít" vrčel tiše a nenávistně zatím co se pomalu blížil k černochovy.

Následně si před něj stoupl a zaklonil hlavu dolů. „Je ti to kurva jasné, kámo?" zavrčel s takovou nenávistí, že všem přejel mráz po zádech. Všichni v místnosti ztichli. Byli šokováni výjevem, co se před nimi odehrál. Nikdy, ani sourozenci Starkovi, neviděli Daniela tak naštvaného. Naštvaný...To je slabý odvar toho, co před nimi stálo.

„Danieli, pojď ke mně...Nebo někomu zase ublížíš..." šeptl najednou tichý hlásek drobné blondýnky, která vycítila jeho hněv. Daniel, který jako by se probral z transu, se na ní překvapeně otočil. Stephanie roztáhla svá majestátní černá křídla a natáhla k němu ruku. „Pojď ke mně" šeptla zpříma hledíc mu do očí. To byla moc všech andělů. Ať už těch, co byli na nebesích, nebo těch, co padli. Utěšit jakoukoliv bytost a přimět ji k čemukoliv. Daniel se k ní pomalu rozešel, pevně ji objal a ona ho svými velkými křídly zabalila. Svýma nebesky modrýma očima propálila černocha. „Vy buďte rád, že nejsem jako většina padlých, jinak bych vás poslala, abyste skočil pod nějaký kamion, který by z vás udělal krvavou kaši" zasyčela temně, zavřela oči a najednou...zmizela. Teleportovala se do jejich pokoje.

Nikdo ani nedutal. Všichni zůstali jen strnule stát a hledět na černocha, který málem vypustil duši. Hlasitě polkl a poslal všechny pryč s tím, že si promluví odpoledne.