WOLF - Nová generace

° 14 °

Rychle jsem ho zatáhla dovnitř a zamkla jsem dveře na několik západů. Otočila jsem se na něho a změřila si ho od hlavy k patě. Nevypadal nijak zraněně. To se však o té dívce říct nedalo. „Co se jí stalo?!" křikla jsem, když jsem tu zuboženou dívku uviděla. Z jejích děravých a zkrvavených bílých šatů soudím, že jí pěkně ošklivě pobodali.

„Prostě jí pomož!" vykřikl Kyle zoufale. Jeho oči se zaleskly slzami. Pravými a nefalšovanými slzami, které jsem u něho snad ještě neviděla. „Za mnou!" rozkázala jsem mu hned, jak jsem se vzpamatovala a šla do místnosti, která kdysi sloužila jako nějaká ošetřovna. „Polož jí!" rozkázala jsem a ukázala na stůl. Prohlédla jsem si ji. Několik bodných ran v oblasti břicha a ramene. Hluboké škrábance, začínající modřiny...

„Tak dělej něco!" křikl mi do ucha Kyle, až jsem nadskočila. Koukla jsem se na něho. „Z tvého pláče soudím, že se neumí uzdravovat. Ale tohle na zašití fungovat nebude" řekla jsem mu zcela upřímně. Nechtěla jsem to zašít a riskovat vnitřní krvácení či potrhání stehů a infekce. Navíc...nejsem švadlena, a hnusí se mi pohled na zašívání kůže, takže...

„Toby! Tobiáši! Pojď mi sem pomoc!" křikla jsem a udělala si culík. Toby ihned přiběhl. Vykulil na nás oči a popošel blíž ke mně. „Oprášíme léčivou magii!" řekla jsem mu a vzala ho za ruku. „Když já..." začal se kroutit. „Toby! Tvoje magie je hodně silná na tak malého kluka! Potřebuji tvoji pomoc, nebo bude v hodně špatném stavu!" podívala jsem se mu do očí. Chvíli váhal, pak se ale slabě usmál, zpevnil stisk a druhou dlaň položil na její břicho.

Koukla jsem na Kylea. „Využijme toho, že si vlkodlak s regenerací...Polož na ní obě dvě dlaně a mysli na to, že jí chceš kousek z toho předat, že jí chceš uzdravit!" přikázala jsem mu a též jsem mou druhou dlaň položila na břicho té dívky. Hned jsme s bratrem začali přeříkávat léčivou formuli dost silnou na to, aby jí to vyléčilo a nás téměř oslabilo.

Léčení ale trvalo déle, než jsme předpokládali. „Ségra...j-já už to-" vydechl ztěžka Toby. „Bratříčku, je-ještě to chvíli vydrž ano?" usmála jsem se na něho povzbudivě, i když jsem byla sama unavená jak pes. Heh...jo to sedí...doslova. „Hele!" vyjekl najednou Toby a kývl jejím směrem. Koukla jsem se. Její hluboké šrámy se změnili na téměř povrchová zranění a v tu chvíli jsme s bratrem přestali.

„Dones mi obvaz, já jdu pro mastičku!" křikla jsem na bratra a odběhla k velkému regálu plno léčivý bylinek, mastí, olejí a podobných věcí, které většina z nich nepochází z tohoto světa. Vzala jsem tu nejslabší z nich a přiskočila zpátky k té dívce. Náš úkol byl prostý. Namazat rány a pak je obvázat, aby vzniklo nulové riziko na jejím zdraví. Soustředěně jsem se o to starala.

„Vedl sis dobře Toby, běž si lehnout do obýváku, dodělám to" usmála jsem se na něho a vrátila se k práci. Úlevně si oddychl, kývl a už byl slyšet jen jeho dupot. „Hotovo" pousmála jsem se a schovala věci tam, kam patří. Hned jak jsem se ale otočila, mě Kyle překvapil objetím. „Tak...tak moc ti děkuji! Ty nafrněná Žábo!" řekl plačtivě a odtáhl se ode mě. Hned šel k ní a vzal jí za ruku. „Jestli tě můžu uklidnit...vnitřní krvácení, infekce ani žádné jiné komplikace nehrozí. Jen si hodně dlouho poleží, protože tělo nepřijmulo fakt, že je uzdravené" řekla jsem a přistoupila k němu a k té dívce.

Až teď, pod září světla jsem si všimla té až neskutečné podoby. Kyle si mého zírání všiml. „Je to moje malá sestřička. J-já..." rozplakal se. „Byla to moje chyba!" křikl. „Rodiče nejsou doma, jsou na nějaké dovolené v lázních. Chtěla se...chtěla vidět moji proměnu a....já kretén jí vzal do lesa!" jeho slzy pomalu připomínali Niagarské vodopády. „Někomu jsme asi vlezli do cesty, a tak se...rozhodli nás zbavit. Nepočítali ale, že jsem vlkodlak, a tak jsem předstíral, že jsem umřel" řekl a drtil její ruku v té své. Pomalu jsem na ni položila tu svoji, aby si to uvědomil, což se podařilo. Opatrně jsem jí vzala do náruče. Kyle se podivil. „Nenechám jí spát na stole" řekla jsem se smíchem v hlase a odnesla jí do mého pokoje, kde jsem jí položila na postel. „Cítím...tady něco divného" zakroutil se divně Kyle a sedl si ke své sestře na postel.

„Jak se jmenuje?" zeptala jsem se, zatím co jsem hledala stopy krve po mé matce. A že jsem je našla. Byli tu velké černé krvavé fleky, které pomalu ale jistě zasychaly. „Isabella. Ale říká si Bella" vydechl a pohladil jí po vlasech. „Nikdy jsi nezmínil, že máš sestru" řekla jsem zaraženě a ohlídla se na něho přes rameno. Nemohla jsem přijmout fakt, že tenhle arogantní, nafoukaným egoistickej a bůh ví co ještě debil, měl nějakou mladší sestru, se kterou si hrál třeba na princezny či víly nebo jen tak spolu popíjeli čaj.

„Proč bych to měl zmiňovat?!" zeptal se nechápavě. Tohle je taky fakt. Taky bych nikomu neřekla o svých bratrech. Ovšem to bychom neměli být populární vlkodlačí hvězdičky a nesměli by chodit na tu stejnou školu.

„Vanesso!!" křikl najednou bratr a já sebou poplašeně cukla. „Toby?!" zavřískla jsem a ihned jako raketa letěla k němu. Našla jsem ho v obýváku strnule stát. Vypadal dost...zmateně, vyděšeně a smutně. Chytla jsem ho za ramena a nenápadně si oddychla. Myslela jsem si totiž, že se tu něco stalo. Najednou jsem kolem nás zahlédla zlatavý prach. Podívala jsem se mu do očí, kde se mu zračilo poznání. Takže to určitě taky viděl.

Smutně jsem se na něho koukla. „Kde je máma? Kde jsou všichni?!" křikl plačtivě. Nic jsem však neřekla. Jen jsem tam tak před ním zaraženě klečela a měřila si ho smutným pohledem. Zlý je, že ho nemůžu uklidnit lží. A nejhorší, že mu onu pravdu budu muset říct.

„Co se děje?" ozval se za námi nechápavě Kyle a tím mě vytrhl z nepřetržitého koukání do Tobyho smutných očí. Zhluboka jsem se nadechla a rychle a pevně Tobyho objala. „Unesli je, Tesáčku. Všechny je unesli" vydechla jsem plačtivě. Slzy jsem však zadržovala, musela jsem. Nechtěla jsem před nimi vypadat jako nějaká troska. To já tady musím být ta silná....