,,Teda brácha. Z blízkosti je ještě hezčí.." Někdo mě sevře ve své náruči. Vidím je přes rameno jak další dva kluci drží Alexe,a znemožňují mu tak cestu ke mně. ,,Ronalde! Dej z ní ty svoje pracky pryč!" Takže má tři bratry.... ,,Ale no tak.Přece nám dovolíš jí alespoň obejmout brácho." ,,Takže čtyři. Ten co právě přišel, z nich byl nejspíš nejstarší. A ti co drželi Alexe,byli dvojčata.Taky straší.Tedy,alespoň myslím. Na toho co mě objímal jsem viděla až potom. Byl skoro stejný jako Alex. ,,Pustíte mě,blbouni?" Začali se hádat. Přišel ke mně ten nejspíš úplně nejstarší. Posunul si brýle,a natáhl ruku. ,,Jsem Cory. Z nás pěti nejstarší. Velmi mě těší,že tě konečně poznávám,Suelito." Lehce mi políbil klouby na ruce. ,,Mě také velmi těší." ,,Ti zrzaví jsou nejmladší dvojčata. Nalevo je Peter, a vpravo Liam. A dvojče Alexe je Jack." Asi bude chvilku trvat,než si je všechny zapamatuju. ,,Časem je rozeznáš. Jinak ti dám jednu radu,která se ti bude hodit. Neber si moc k srdci to,co ti řekne matka."
Alex se ke mně konečně dostal. ,,Dementi." ,,Jsou milý." ,,Protože je neznáš." Postupně se mi všichni představili,stejně jako já jim. ,,Tak jdeme jíst. Mei vařila." Spráskne ruce....Peter?Nebo je to Liam? Není to jedno? Následuji je velkou chodbou,dokud se neocitneme v jídelně. ,,Kdo je Mei?" Nakloním se k Alexovi. ,,Hospodyně. Jako malé děti ás často hlídala.Vlastně nás tak nějak vychovala. Třeba bráchy, jako Petera,a Liama. Ne mě,ani na ně neměla máma moc času." ,,A co tvůj táta?" ,,Táta bydlí jinde.Máma se s ním rozvedla,když mu zjistili rakovinu. Našel si novou ženu.Podle všeho je šťastný." Jeho matku začínám víc,a víc nenávidět. Jak mohla opustit svého muže,když byl nemocný,a potřeboval její oporu?
,,Alexi!Tak ráda tě vi-" Zarazila se při pohledu na mě. ,,Ona tu dělá co?" ,,Pozvala si nás na víkend ne?" ,,Pozvala jsem ale jenom-" ,,Už se to nese!" Z nějakých dveří se vyřítila mile vypadající žena. Vlasy měla už šedivé,a dle všeho jí mohlo být něco okolo šedesáti. Posadili jsme se ke stolu.Paní Rain se posadila do čela, a já byla dvě místa od ní. Celá večeře probíhala v podstatě v klidu. Tedy do chvíle,než začala paní Rain,urážet mou osobu. ,,Hádám,že se nemůžeš dočkat,až v něčem takovém budeš bydlet,že? Přeci jenom si celý život bydlela v malém bytě...A nejednou samý luxus,že?" Otřu si pusu ubrouskem. ,,Nechápu o co vám jde, paní Rain." ,,Možná,že ses neměla tak špatně. Maminka asi domů nosila dobré peníze,jak je vidět jdeš v jejích stopách." ,,Prosím? Proč proboha urážíte mojí matku?!" ,,Očividně si po ní ne? Zlatokopka,a lehká holka." ,,Tak to by stačilo!" Ruply mi nervy. Bouchnutí do stolu,přitáhlo veškerou pozornost. ,,Nemáte žádné právo na to,aby jste bezdůvodně urážela mojí matku!" ,,Pravda bolí,že?" Alex chytil mou ruku. ,,Matko nech toho." ,,Proč?Copak nemůžu říct svůj názor? Vždyť je to pravda. Není nic víc,než sobecká zlatokopka, která roztahuje nohy kde se dá." Ačkoliv chtěl Alex něco namítnout,já ho přerušila.Mě může urážet jak chce.Ale ne mojí matku! ,,Já,že sem sobecká? Nebylo mi ani šestnáct,když máma umřela. Prvních pět let svého života si nepamatuju!Ani z toho období nemám žádné fotky! Skoro celý život jsem vyrůstala s člověkem,o kterém jsem si myslela,že je můj táta.Přitom to byl naprosto cizí člověk,který byl furt v práci! Vychovávala sem se se sama! A nikdy jsem se nikoho o nic neprosila! A už vůbec ne o to,aby mě váš syn vydíral,jen aby mě mohl ojet. To,že to všechno skončilo tímhle!" Rozhodím rukama. ,,Jsem já nechtěla. A abych řekla pravdu,jako sobec mi připadáte vy. Nebyla jste schopná ani vychovat svoje děti,opustíte manžela v těžké chvíli,a místo toho,aby jste bla alespoň trochu žena,za sebe necháváte vařit, a uklízet lidi kolem. Jestli vás teď urazím,tak je mi to úplně jedno. Vy u mě nejste ani dobrá matka,ani dobrá žena.A nejspíš nikdy nebudete." Odsunula jsem židli,a šla jsem stejným směrem,jakým jsem sem přišla. Ignorovala jsem volání mého jména,a mířila do nejbližšího hotelu.
ČTEŠ
Mr.Boss ✔
RomanceNejlepší umístění- 1#Romance Byla jsem prakticky nahá.Měla jsem na sobě krajkové kalhotky,a tátovo tričko. Bylo něco okolo půlnoci,a já narazila v našem obýváku na nevídaného hosta. Šéfa mého táty.Stál tam bez košile jen v kalhotách a díval se na m...