Mr.Boss ✔

Chapter 21

Jeho otázka byla více než ohromující.Známe se skoro měsíc,a on že se ptá na společné bydlení? Tohle je opravdu ten Alex? ,,Není to brzo?Na takovou otázku?" Otočím se ve vaně.Tudíž mu sednu na klín. ,,Nevím.Brzo by bylo,kdybych tě žádal o ruku.Což mám taky v plánu.Jen o něco později..." Mumlá si pod nos. Pozvednu obočí? ,,Přesné datum by nebylo?" Pozvedne koutky. ,,Pokus se mnou vydržíš,přežijeme tvého tátu až to zjistí,tak to vidím na příští měsíc?" Opravdu se zeptal? ,,Jakože mě požádáš příští měsíc o ruku?Pokud nás do té doby táta nezabije?" Smějeme se,a já mu ležím na hrudi.Mumlám,že bych si ho vzala klidně i zítra.Jen bohužel nemůžu.Nemám ani devatenáct. Oplácí mi to slovy,že si počká.I těch pár let.Klidně se mnou bude žít na psí knížku,hlavní je,že budeme spolu.Je úplně jedno,že je o několik let starší,protože se v mé přítomnosti cítí jako puberťák. Když voda vychladne,zalezeme si společně do postele,a jen tak se mazlíme. 

Ráno se probouzím jako první.S úsměvem kráčím jen v kalhotkách a jeho košili do kuchyně. Co mu mám udělat k snídani.Co když třeba není tousty? Nebo nemá rád lívance?Možná je alergický na jahody nebo borůvky?! Seděla jsem  kuchyni jako hromádka neštěstí.V hlavě se i míhal plán. Udělám prostě několik jídel. 

Dům byl provoněný crêpem,tousty,ovocným salátem,a vaflemi s jahodovým sirupem a šlehačkou.Na tác přidám ještě kávu,a džus.Opatrně vstupuji do ložnice.Spí.Takhle vypadá strašně nevině.Položím všechno to jídlo na druhou stranu postele.  Políbím ho na tvář.Jen něco zabrblá. ,,Lásko,máš tu snídani." Pootevřel jedno oko. ,,Na tohle bych si zvykl." Se smíchem se ptám na co přesně. ,,Na probuzení polibkem.Na to jak mě do nosu udeří vůně snídaně,a kafe.Především pak,aby za tím vším stála jedna malá žabička v mojí košili,kterou si vezmu do práce,protože bude vonět přesně jako ona." Octnu se na něm.Sedím na jeho úžasně vypracovaném břiše. ,,Až tak?A nebude to tvým kolegům divné,že najednou voníš jako puberťačka?" Smeju se mu do rtů. ,,Může jim to být u prdele.S kým šukám,a trávím svůj volný čas je jen moje věc." ,,Doufám,že mi s tou snídaní nedáš košem." Podívá se na všechno to jídlo. ,,To všechno si udělala sama?" ,,Nojo." ,,Si úžasná...."

Po snídani se nabídl,že mě odveze domů.I přes mé protesty,jsme musela ustoupit,a souhlasit s tím,že mě vysadí ve vedlejší ulici. Slibuje mi,že mi zavolá.Já ho,ačkoliv nerada,opouštím.Sama sebe připravuji na setkání s otcem. 

Sedí v obýváku,a dělá si  něco na počítači,asi do práce. ,,Ahoj." Povím tiše. ,,Ahoj." ,,Chceš udělat něco k obědu?" ,,Ne.Mimochodem,večer jsme pozváni od jednoho kolegy z práce na večírek co pořádá.Půjdeš se mnou." ,,Zítra mám školu." ,,Pokud bude potřeba,napíšu ti omluvenku." Konec naší konverzace.