Broken Boys

Jako poprvé

Stiles

Jako obvyklé ráno stojím u sporáku a dělám své holčičce snídani.
Už je to skoro dvacet let, ale stejně je pro mě malé copaté děvčátko, které za mnou běhalo s každým problémem.

Nyní s každým problémem za mnou nechodí, ale i tak si cením našeho upřímného vztahu.
Tedy až na tu maličkost s mým bývalím životem.

Stále mám strach kdy za mnou přijde s tím, že jsem lhář.
Už tolikrát jsem jí chtěl aspoň říct, že se mi nelíbí ženy.
Tedy až na její matku.
To byla jediná žena mého života.

Brit byla nejlepší kamarádka kterou jsem kdy měl.
Tedy samozřejmě až na Lydii Martin, ale tu jsem musel nechat v Beacon Hills.

Nebýt jedné opilecké noci, kdy nám to ujelo a vyspali jsme se spolu, nikdy bych neměl Abby. Když za mnou tenkrát Brit přišla, že je těhotná, byl jsem v šoku.
Tak jsem se rozhodl udělat jedinou správnou věc v životě, a Brit jsem požadal o ruku.
     

Snídani Abby postavím na stůl a jdu jí vzbudit. Na dveře jejího pokoje zaklepu, a nakouknu tam.
Zarazí mě ustlaná postel.

,,Abs jsi tu zlato?"

Nikdo se neozývá. Zřejmě se vyrazila usmířit s Marcem.
Zavřu tedy její pokoj a vyrazím do své ložnice. Ze stolku si vemu telefón a pošlu jí smsku.

Kouknu na hodiny, bože to už je tolik.
Chtěl jsem vyrazit co nejdříve do klubu.
Co vím, že má přijet někdo hodnotit moje podniky, jsem z toho nervozní.
Chci mít vše perfektní. Dnes jsem hodlal v klubu připravit párty hodnou New Yorku.

Skočím do sprchy a pak si vyberu obyčejné kalhoty, triko a mikču. Vyjdu před dům ke svému autu.
Nemám svuj Jeep. Věnoval jsem ho Abby.

Pořídil jsem si Range Rovera. Nasednu a vyjedu směr klub Moonlight.
Zazvoní mi telefón, ještě že mám chytré auto, přijmu hovor.

,,Tati, za půl hodky jsem doma. Počkáš na mě se snídaní?"

Ozve se hlas mé dcerky.

,,Zlato já už doma nejsem. Jedu do klubu, má přijet člověk co hodnotí do časopisu různé restaurace i kluby. A my máme štěstí, že napíše o obou podnicích. Potřebuji se ujistit, že to všude vypadá tak jak má. Chci naplánovat dneska v kubu akci hodnou New Yorku. Cítím, že dnes tu bude."

Ukončím svůj proslov a neslyším odezvu své dcery.

,,Abby zlato jsi tam?"

,,Tati, a nevyzvedneš mě před klubem?
Zajdem si aspoň na kávu, a ty mi povíš vše o té akci?"

Zazní nervózní hlas Abby.

,,Dobře jsem tam za půl hodinky."

Řeknu jí a zavěsím. Přemýšlím co jí je.
Zdála se mi divná.

Nakonec jsem to stihnul už za deset minut.
Vzal jsem to zkratkou. Myšlenky na to jak zněla Abby do telefónu mě nutili jet rychleji.

Abby tu ještě nebyla, tak jsem se rozhodl doběhnout do kanceláře pro klubový laptop. Došel jsem ke dveřím kanceláře a uslyšel hlasy.

,,Nemůžem za ním jít a jen tak to na něj vybalit. Znám Stilese, dostane z toho panický záchvat.
A tenhle by nemusel přežít."

Zarazí mě to.
Z čeho bych podle Scotta dostal panický záchvat. Pane bože snad není Abby těhotná s Marcem. Bez přemýšlení vtrhnu dovnitř.
Místnost umlkne.