Broken Boys

Drž mě prosím.

Stiles

Probudím se do slunečného rána. Ohlédnu se na druhou půlku postele, Derek už vedle mě není.
Večer s ním byl užasný, stejně tak jak jsem si pamatoval.
Ale tentokrát jakoby v tom bylo i něco jiného. Mám strach.

Když jsem ho spatřil u sebe v klubu, byl jsem v šoku.
On žije?
On neumřel?
Ironie toho všeho je, že teď umírá, a já nevím co mám udělat aby se tak nestalo.

Nejsem lékař, neznám rizika. Jediný co vím o leukémii, je z letáčků, a akcí, které pořádala moje dcera v klubu na podporu charit.
To je ono.
Potřebuji Abby.
Ona bude vědět co se dá udělat.
Vezmu do ruky telefón a vytočím Abby.

Abby chytla první let do New Yorku a už je tu. Vyrazím z ložnice najít Dereka. Spatřím ho sedět na balkóně.

Sedí v křeslu, přes sebe má deku a dívá se na právě vykukující slunce, ozařující ulice New Yorku.

,,Dere?"

Oslovím ho šeptem.

,,Stilesi. Už jsi vzhůru. Nechtěl jsem tě budit," řekne a vstává.

Přijde ke mě a vezme mě něžně do náruče.

,,Nemohl jsem spát a tak jsem šel sem. Je tu nádherný výhled."

Pošeptá mi do ucha.

,,Slib mi, že si na mě vždy vzpomeneš, při východu slunce.
Slib mi, že na mě nezapomeneš," stále naléhavě šeptá.

Jeho slova mě bodaj do srdce. Nechci na něj jen vzpomínat.
To jsem dělal celá léta. Chci s ním žít.
Nechci to vzdát, a Derek momentálně zní tak jakoby to vzdával.

,,Nikdy na tebe nezapomenu, jenže my budem bojovat.
Ty to zvládneš slyšíš?
Ty se uzdravíš."

,,Jsem doktor.
Znám rizika Stilesi. Nechci aby sis mě pamatoval jako trosku, bez vlasů, bez života."

Řekne zlomeně.

,,Tohle nemůžu poslouchat.
Tohle nebudu poslouchat Dereku.
Miluju tě rozumíš, nemůžu tě ztratit.
Nechci slyšet jak to vzdáváš," hlas se mi zlomý, a já opět padám na kolena jak se snažím popadnout dech.

,,Taky tě miluju Stilesi. Jen mám strach, uvazuješ si na krk nejistotu.
Bojím se že ti zlomým srdce. Nesplním svůj slib, který ti chci dát.
Bojím se, že nás smrt rozdělí dřív než stačíme prožít spolu aspoň rok."

Cítím jak mě opět objímá a i jeho slzy. Nikdy v životě jsem toho tolik nenabrečel.

,,Zvládneme to. Slibuju. Budu pokaždé při tobě."

Odpovím mu.

Pár minut ještě sedíme na balkóně. Cítím jak je Derek vyčerpaný.
Zvednu ho a vedu ho pomalu do postele.
Uložím ho, a napíši vzkaz, než vyrazím za Abby.

Přijela Abby, jdu jí vyzvednout. Ubytuji jí a hned budu u tebe.
Miluju tě Stiles.

Abby

Od rozhovoru s Tátou jsem nervózní.
Byla jsem už u prvního, kdy volal aby jsme s Dědou, Babi a Strejdou přijeli co nejdříve do New Yorku.
Děda nemohl odjet dřív než další den, ale já jsem byla nesvá, a tak jsem sedla na nejbližší let do New Yorku.
Teď tu čekám na letišti na Tátu.

V telefónu zněl hrozně. Nevím co se mohlo stát, ale určitě to nebude nic pěkného. I když se to snažil zakrýt, zněl naprosto zničeně.