Broken Boys

Vzpomínky

Derek

,,Miluju tě!!" odpovím i já Stilesovi.

Oba se na sebe šťastně podíváme.
Tenhle moment je naprosto užasnej.
Jsem šťastný, takhle jsem se necítil roky.
Od odjezdu z Beacon Hills jsem byl jiný.
Peter mi jednou řekl, že se ze mě stal bručoun. Nikdy jsem se nedokázal upřímně usmát.
Teď se Stilesem v náruči to jde samo.
Vše ostatní jde mimo mě. Jsme jen on a já.

,,Ehm Ehm.. Nechci rušit vaší jistě sladkou chvíli shledání. S výměnou genetického materiálu prosím počkejte až odejdeme," ozve se hlas té brunetky.

,,Ty jsi vážně Stilesova dcera."

Zasměji se a začnu se spolu se Stilesem zvedat.

,,A koho jiného bych byla?
Taťky Šmouly?
Jasně, že jsem Tátova."

Spustí brunetka a v tvaři má přesně takový výraz, jako měl Stiles když ho popadl záchvat hyperaktivity nebo když si vzal prášky a zapil je redbulem.
Tyhle dva vidět pospolu vyvádět musel být zážitek.

Abby přejde ke Stilesovi, něco mu pošeptá a následně mu dá pusu na tvář.

,,Snad vás brzy uvidím u nás Dereku," přejde ke mě.

,,Určitě se uvidíme.
Abby, nemohla by jsi mi tykat?"

,,Ráda Dereku, bylo by hrozné tykat novému Tátovi," s těmi slovy a smíchem odchází spolu se Scottem.

Se Stilesem se na sebe podíváme a vybouchneme smíchy.

,,Je fakt celá ty," prohlásím směrem k němu.

,,A to jsi ji nezažil na škole. Na rodičáku jsem byl jediný, kdo dostal sepsané poznámky od učitelů.
A domácí úlohy navíc."

Odpoví mi se smíchem.

,,Neposadíme se?"

Usměje se na mě.

,,Tak spusť. Chci slyšet všechno o tvým životě v Hollywoodu."

Posadím se a čekám až začne vyprávět.

Stiles

Vemu Dereka za ruku a spustím.

,,Když mi oznámili, že jsi nepřežil tu přestřelku.." na chvíli se zarazím, protože ač ho držím za ruku vybaví se mi přesně ten momet.

Píchne mě u srdce.
Derek mi začne palcem na ruku kreslit uklidnující kruhy.
A já můžu pokračovat.

,,Myslel jsem, že umřu. Bylo to hrozný.
Hned na to přišli do kancelaře i Táta s Melissou a Scottem.
FBI nám vysvětlila, že jsme byli dány do ochrany svědků. Nenechali nás ani jít si sbalit, zatím co nám balili, my jsme se měli naučit své nové životopisy.
Táta, Melissa a Scott si mohli nechat svá křestní jména.
Mě přidělili jméno Adam Brien."

Derek sedí a pozorně poslouchá. Nemůžu se na něj vynadívat.
Ač je to přes dvacet let, on vypadá pořad stejně. Jeho zelené oči jsou jak dva drahokamy, momentálně září štěstím.
Vyprávím mu jak jsem poznal svou ženu Brit, na okamžik se v jeho očích odrazí hněv, ale hned zmizí.

,,Brit ani já jsme neplánovali dítě.
Ona moc dobře věděla, že jsem zamilovaný do někoho jiného i to, že kopu za jiný team.
Jenže jeden večer se pohádala se svou matkou, a skončila u mě i s flaškou Tequily.
A dál si to dokážeš představit sám, jak to dopadlo."

Derek se na mě podívá, v jeho pohledu naštěstí není žádný hněv ani naštvání.
Jen pochopení.

,,Stilesi nemusíš se ospravedlňovat.
Nevěděl jsi že žiju, ani já to nevěděl o tobě."