Zlomený Chlapec

241 30 5
                                    

Stiles

Probudil jsem se v cizím pokoji. Z prvu jsem nechápal kde to jsem.
Pak se jako bumerang vrátily vzpomínky.
Derek líbající se s jiným.
Zas jsem pocítil příšernou bolest kolem srdce. K čertu tak strašně to bolelo.
Opět jsem se rozbrečel. Nechápal jsem kde se berou mé slzy.
Za poslední měsíce jsem jich vybrečel tolik, že by ani oceán nestačil.

Dveře do pokoje se otevřeli a dovnitř vešel můj psycholog Daniell.
Byl jsem mu tak vděčný. Neměl jsem kam jít.
Tedy pokud jsem nechtěl vše říct Abby.
On mě beze sova vzal k sobě domů, a se svou extrémě milou ženou se o mě postarali.
Už jsem tu byl dva dny.
Dva dny kdy jsem procházel peklem.
Ano byl to pouhý polibek, nemuselo to zajít dál. Ale bral jsem to jako zradu.
Nechtěl jsem aby se ho někdo jiný dotýkal.

,,Stilesi, jak se cítíš?"

Zeptá se mě můj psycholog.
Za tu dobu co tu u nich jsem, jsme se s Daniellem spřátelili.
Byl to vlastně pozoruhodný muž.
A já jsem potřeboval přítele.

On a jeho žena mě přesvědčili, abych šel za svým snem. Taky k tomu abych si promluvil s Derekem.
Za svým snem půjdu, to už jsem byl dávno rozhodnutý, ale zda půjdu za Derekem?

Asi k tomu nemám odvahu. Bojím se co by mi řekl? Jsou ve mě dva pocity, bolest a vztek.

Bolest z toho, že Derek někoho má, či měl? Vlastně o jeho životě po odjezdu z Beacon Hills nic nevím.
A vztek na sebe.
Kdybych mu nechtěl zatajit, že jsem dárce, nemuselo se nic z toho stát.
Potřeboval jsem čas.

Odpověděl jsem Daniellovi, a pak popadl mobil.
Ozval jsem se jen Abby, aby o mě neměla strach. Že jsem u kamaráda, a brzo se vrátím.
Dnes jsem se rozhodl odpovědět Derekovi.
Od mého odchodu z domu, který slyšel, se mi snažil dovolat, nebo aspoň dopsat.
Najel jsem na SMS a napsal jsem mu.

Jsem v pořádku. Potřebuju čas urovnat si myšelenky.
Ber léky.
Brzo se ozvu.

Vstal jsem z postele a dal si sprchu.
Po sprše jsem došel k Anny. Dali jsme si snídani a já se vydal vstříc svému osudu.

Nejdříve jsem chtěl zařídit tu lehčí část.
Došel jsem k akademii kde se můžou lidé přihlásit, když chtějí být Policisty.
Dostal jsem papíry k vyplnění a časový limit hodinu na to abych ukázal své znalosti.
Otázky z všeobecností byli celkem jednoduché, na jejich vyplnění mi stačilo deset minut.
Poté tam byli testy psychologické.
Vše jsem poctivě vyplnil a odevzdal čtvrt hodiny před limitem.
Pak následoval test fyzický.

I tím jsem prošel.
Vlastně to pro mě bylo celkem jednoduchý vše. Dříve jsem byl takový tintítko, sem tam sval ale fyzička žádná.
To se postupem času a věku změnilo.
Podal jsem si s komisařem ruku, s tím že se mi do týdne ozvou a vyšel jsem ven.

Nyní následovala ta těžší část. Mluvit s Derekem. Moc se mi nechtělo, ale nadruhou stranu jsem měl strach.
Hrozně jsem se bál o jeho psychiku. Je nemocný a naše hádka, teda ono to vlastně není ani hádka. Ale tohle vyhýbání rozhovoru mu nemůže dělat dobře.
I když jsem na něj naštvanej, bolí mě to, musím za ním jít a promluvit si.

Párkrát jsem se zhluboka nadechl a začal jsem odemykat dveře.
Byt vypadal opuštěně. Vydal jsem se prvně k jeho pracovně, ale ta byla prázdná.
Pomalým krokem jsem šel k naší ložnici.

První mě do nosu uhodil alkoholový odér.
On pil sakra.
Vešel jsem dovnitř a spatřil jsem Dereka spícího na mé půlce postele.
Pohled na něj byl hrozný, vehnalo mi to slzy do očí.
Hrozně mě mrzelo ho vidět v tomhle stavu.
Přešel jsem k němu, a opatrně ho vysvlékl z džínsů.
Pak jsem ho přikryl peřinou.
A šel mu připravit vodu a prášek na hlavu až se vzbudí.

Nakonec jsem se rozhlédl po bytě a rozhodl se že ještě poklidím.

Derek

Po příjezdu Jacksona jsem se doslova zhroutil. Bylo toho na mě moc. Stilesovo lži, odjezd do Hollywoodu a teď odchod kdovíkam.
Veděl jsem, že nemocní lidé bývaj náladový. Semnou to nemohlo být momentálně jednoduché, ale jak si jinak vyložit Stilesovo chování?

Vše dopodrobna Jacksonovi řeknu. Vždycky mi byl tím co jsem zrovna potřeboval. Nyní mě mrzí, že nemohl přijet na svatbu.
Ale jeho sestra zrovna měla zdravotní potíže, a on se od ní nechtěl hnout.
Což chápu.

,,Dereku, tohle schovávání do pracovny nic nevyřeší. Měl bys až se vrátí, si s ním sednout a vyříkat si to.
Neznám ho, ale věřím, že pokud ti něco tají, musí to mít příčinu.
Sám víš jak je tvá nemoc náročná. A to né jen pro tebe. I na něj to musí být moc. Promluvte si," ukončí svou domluvu Jackson.

V hlavě mi to dá smysl.  Vím, že má pravdu. Dokud si nepromluvíme nic nevyřešíme.

,,Děkuju Jackie," vyslovím jeho přezdívku, kterou jsem mu před lety dal.

Poté ho automaticky obejmu a políbím.
Asi jsem se nechal unést minulostí.
Probudí mě až rána dveřmi.

Sakra musel to být Stiles.

,,Dereku, cos udělal?"

Optá se mě Jackson.

,,Tohle už nedělej, mám manžela a je dost žárlivej. Myslím, že tohle jen tak Stilesovi nevysvětlíš.."

,,Bože nechal jsem se unést. Tolik mi chybí Stiles, a vše kolem."

,,No super kámo, ty ho podezíráš a nakonec mu sám ublížíš.
Zavolej mu, vysvětli to. Usmiřte se.
Proboha věř mu trochu."

Usměje se na mě, a žďuchne do mě na rozloučenou.

Hned jak Jackson odejde se zhroutím do sedačky.

,,Kurva to jsem fakt posral.." zanadávám si hlasitě.

Beru telefón a zkouším volat Stilesovi. Samozřejmě to nebere. Po několika hodinách zkusím Abby.

,,Ahoj Dere, copak se děje? Mám přijet?"

,,Abs je s tebou Táta?"

Optám se jí opatrně.

,,Není. Co se stalo Dereku?"

,,Já, já ..." zarazím se a zlomí se mi hlas.

,,Hned jsem u vás," zazní Abbyin hlas a zavěsí.

Nevím jak dlouho to je od telefonátu, ale přijde
mi to jako sotva pár minut.
Najednou se v mém zorném poli objeví Abby.
Když mě vidí polozhrouceného na sedačce, přijde ke mě a přitáhne si mě do objetí.

Když se jakž takž uklidním, vše jí řeknu.
I to o své podezíravosti. Ona si vše vyslechne a něco napíše do mobilu, pak mi dá prášek.
Zřejmě musí být na spaní, protože se mi začnou klížit oči.

O dva dny později

Poslední dny byli hrozné. Když si vzpomenu jaký jsem vůl nejraději bych se neviděl.

Zaprvé, políbil jsem svého ex a zároveň nejlepšího kamaráda.
Za druhé, podezíral jsem Stilese z nevěry a on?
Jsem važně korunovanej vůl!!
Abby mi nakonec vše řekla.
Stiles byl mým dárcem. On mi zachránil život a já se mu odvděčím tím, že mu nevěřím, sám políbím jiného a nekomunikuji s ním.

Popadnu láhev whisky z baru a pořádně si loknu.
Co když se nikdy nevrátí?
Co když mě přestane milovat?
Ještě jednou nahnu hrdlo láhve do krku a na jeden zátah dopiji ten zbytek. V kombinaci s léky na leukémii, mi alkohol neudělá dobře a já to sotva stíhám na záchod.

Když už se něják zmátořím, skoro po čtyřech se dopalazím do ložnice kde se natáhnu na Stilesovu prázdnou půlku postele.
Hned usnu.

Zdravím lidičky. Doufám, že jste si užili prodloužený víkend. Jste vážně skvělý a já moc děkuji za vaši podporu.☆♡
Snad se vám kapitolka bude líbit♡
Omlouvám se za případné chyby.

Broken BoysKde žijí příběhy. Začni objevovat