Broken Boys

Otevřená rána

Abby

Jmenuji se Abby Dylen, bude mi dvacet let.
Žiji s Tátou v části Los Angeles v Hollywoodu.

Můj Táta je superhrdina, tedy aspoň pro mě.
Maminku jsem nepoznala umřela, když mi byli asi tři roky.
Od té doby je Táta sám. Vždycky mě to trápilo. Bylo mi líto, že vedle sebe někoho nemá.

Já jsem studovala už druhým rokem na Doktorku.
Táta často zůstával sám doma, ano mám ještě Strejdu Scotta, Dědečka Noaha a Babičku Melissu, ale ani jeden z nich mu nemůže nabídnout lásku, však víte jakou myslím.

Žijem v takovém pěkném baráčku na předměstí. Táta vlastní dva podniky, které nás řadí do vyšších vrstev Hollywoodu.
Takže o peníze, či jiné věci nikdy nouze nebyla.

Dokonce jsem k šestnáctinám dostala auto.
Byl to Tátův milovaný Jeep. On sám ho dostal v šestnácti.

Kdykoliv s ním vyzvedávam Marca, to je můj přítel, směje se mým opravám, jsem totiž jako Táta. Vše řeším lepící páskou.

S blížícíma narozeninama jsem melancholická.
Chybí mi Mamka.
Táta je skvělej, nikdy bych ho nevyměnila, ale někdy vám prostě chybí druhý rodič.

Vyjdu tedy až na půdu, a jdu do krabic kde tuším alba naší rodiny.

Sakra je tady prachu a krabic, stravím tu nejmíň týden.

Ohlédnu se a spatřím truhlu.
Nikdy jsem si jí nevšimla, vždy byla zakrytá krabicemi.
Od mala miluju tajemství, a tak se k ní vydám, otevřu jí.

Vevnitř najdu různé košile, plakáty se Star Wars, pak ročenku z Beacon Hills.

Táta někdy byl v Beacon Hills?

Vytáhnu ji a otevřu na první stránce, píše se tu rok 2017 to bylo skoro před dvacetidvěmi lety.

A je tu napsáno věnování:

Stilesovi Stilinski, nejlepšímu příteli.
Nikdy na tebe nezapomenu.
Lydia Martin.

Sakra kdo je proboha Stiles Stilinski?
Co to dělá u nás? Zaklapnu ročenku a hrabu dál.

Dole je nějáká krabice. Vyndám ji a otevřu. Šokuje mě co tam najdu. Jsou tam fotky, spousta fotek.
Na některých je můj táta se strejdou Scottem, ale na jiných je s tmavovlasým chlápkem, ale né tak jako se strejdou.
Některé fotky zachycují jak se líbají, nebo jen drží.
Jeden na druhého zamilovaně kouká.
Pak tam leží dopis. Rozložím ho a začtu se.

Stilesi,

Jsem rád, že jsi na mě nezapoměl.
Víš do promoce zbývá pár dní, a já jsem jak na trní, znáš mě.
Už mě nebudeš vídat u doktora na praxi.
Chybíš mi každý den.
Ale neboj se už jen pouhý týden a setkáme se na našem místě.
Moc tě Miluju na to nezapomeň.
Změnil si mi život, ani nevíš jak.
Můžem jít na tu párty když chceš. Rád poznám zbytek tvých přátel.
Už brzy u tebe bude tvůj osobní doktor.
Der.

Páni, zase ten Stiles.
Musím zjistit o koho šlo.

Vemu fotky a ten dopis a jdu za Tátou.
Vejdu do obýváku, Táta podřimuje u televize.

,,Tati?"

Šťouchnu do něj.

,,Copak zlatíčko?"

Probere se ihned.

,,Šla jsem hledat fotky mamky a tebe.
Prosím nezlob se, ale našla jsem tohle.
Kdo je Stiles Stilinski?
A kdo je ten chlápek s tebou na fotce Tati?"