Broken Boys

Naděje pro Dereka

Abby

Hned jak mi Liam zavolal, že Dereka převáží do New Yorku, jsem se vydala na soukromé letadlo, které mi Derek dal k dispozici.
Věděla jsem, že mě Táta bude potřebovat.
Na víc mi volal Pan Doktor Hemilton.
Situace byla vážná. Dárců s krvní skupinou jako má Derek nebylo mnoho, a mezi těmi málo co byli, se nedal najít ani jeden schodný darce, v RH faktoru.

Jakmile jsem přistála, stopla jsem si taxík.
Po necelé půl hodině jsem vystupovala u kliniky.
Najít Tátu nebylo těžké. Ale pohled co se mi naskytl, bolel.
Vidět ho v tomhle stavu bylo zničující.
Přešla jsem k němu a vložila jsem ruku kolem jeho pasu.

,,Tati," zašeptala jsem zlomeně.

Víc jsem říkat nemusela.
Už po druhé během měsíce se mi Táta hroutil do náruče.
Dokola šeptal, že nemůže Dereka ztratit.

Náhle se objevil Dr. Hemilton, společně s Tátou jsem vyskočili.

,,Pane Hale, slečno Stilinski.
Pana Hale jsme stabilizovali.
Vyskytla se komplikace, jeho srdce neuneslo zátěž stresu, tak na chvíli přestalo zásobovat tělo krví.
Pan Hale bude u nás muset momentálně poležet až do druhé operace, než se najde dárce kostní dřeně.
Jinak je prozatím mimo ohrožení života, ale náštěvy má zakázné. Chceme zabránit případné nákaze.
Stačila by i rýma a mohl by umřít."

Oznámí nám doktor.

,,Můžu ho vidět aspoň přes okno?"

Zeptá se roztřeseně můj Táta.

,,Jistě pojďte."

Chytnu tátu za ruku a jdu s ním.
Pohled na Dereka, který je připojen na přístroje je hrozný.
Vím, že jako studentka medicíny bych měla být připravená. Ale na tohle se nelze připravit.
Za ten měsíc jsem si Dereka zamilovala.
Od včerejška byl oficiálně má rodina.
Byl to opravdu zničující pohled vidět toho silného muže, ležet bezvládně na lůžku. Kdy za něj dýchali přístroje.
Chytla jsem Tátu pevněji za dlaně.
Slyšela jsem jak mu z úst utekl vzlyk.

Když, nás doktor ujistil, že nám dá vědět, až se Derek probere.
Vzal jsem Tátu do nejbližšího hotelu, kde jsem ho uložila.
Sám toho nebyl schopen. Ještě jsem mu dala prášek na spaní, protože by nebyl schopen usnout.
Přilehla jsem si k němu, a chvíli ho držela za ruku, než usnul.

Hned jak usnul jsem volal do laboratoře, poprosila jsem je aby mi poslali zprávu o Derekovo krvi.
Chtěla jsem vidět jeho obraz, a taky skupinu.
Dostala jsem nápad jak možná pomoct.
Ale dokud nebudu mít přesné hodnoty krve, nebudu Tátovi nic říkat.

Derek

Stál jsem uprostřed Beacon Hills.
Kolem mě chodili cizí lidi. Město už nevypadalo tak jak jsem ho znal. Najednou jsem spatřil Stilese. Stál u stanice svého otce.
Chtěl jsem se za ním rozeběhnout, ale jako by mě něco drželo na místě. Zkusil jsem zakřičet, ale z mých úst nic nevycházelo. Tak jsem tam stál neschopen pohybu, ani mluvení.
Pak jsem uslyšel hlas.
Byl ženský, a hrozně povědomý.

,,Zlatíčko, musíš bojovat. Ještě nepřišel tvůj čas. Bojuj za svou rodinu. Nevzdávej to."

Otevřel jsem oči, uhodilo mě do nich ostré světlo. Tak jsem je ihned zavřel. Nechápal jsem to.
Kde jsem? Co se stalo?
Najednou jsem uslyšel ostré pípání a hlas. Neznal jsem ho.

,,Pane Hale, probral jste se. Můžete mi říct vaše jméno?"

Ptal se mě ten hlas.

,,Jmenuji...," zachraptím.

,,Jmenuji se Derek Hale. Pravě jsem se oženil.
Můj muž se jmenuje Stiles," dořeknu slabým hlasem.

,,Pane Hale, prodělal jste zástavu srdce.
Vzhledem k vaší diagnóze bude lepší, když si u nás chvíli poležíte."

Poví mi ten doktor.

Stiles

Otevřel jsem oči, a spatřil vedle sebe Abby. Vypadala zničeně.
Jakoby před chvílí usnula. Vstal jsem a šel do sprchy.
Potřeboval jsem to.
Díky prášku na spaní, jsem se celkem i vyspal. Hned jak jsem vyšel ze sprchy, došel jsem ke stolu. Leželi tu nějáké papíry.
Vzal jsem si je a začal číst. Byli to výsledky Derekovi krve. Hodnotám jsem nerozuměl, jediný co jsem pochopil, je krevní skupina, která by mu mohla zachránit jeho život.

Nemůžu tomu uvěřit. Jeho záchrana je na dosah. Jaktože mě nenapadlo se zeptat?
Vemu papíry, a napíši Abs vzakz.
Vyjdu z hotelu zpět na kliniku.

Zaklepu na dveře s cedulkou, MUDr. Hamilton.

,,Vstupte," zazní jeho hlas.

,,Dobrý den, Pane Doktore."

,,Pane Hale, jsem rád, že tu jste. Akorát jsem vám chtěl volat. Váš manžel se probral. Jeho stav je stabilizovaný, ale bouhžel vás k němu nemůžu pustit."

,,Jsem rád, že se probral. Ale přišel jsem za vámi s ničím jiným.
Našel jsem tyhle papíry. Dcera si je od laboratoře vyžádala."

,,Pokračujte.."

,,Můj manžel má krevní skupinu AB negativní."

,,Ano, to má. Je to velice vzácná skupina. Proto se nám nedaří najít dárce," tady doktora zarazím.

,,Já mám skupinu AB negativní. Nevím jak je to možné, ale je to tak.
Chci být dárce," vyhrknu na něj.

Chvíli na mě zaraženě kouká a pak mi pokyne, ať se posadím a odebere mi dvě zkumavky krve.

,,Pane Hale, jestli je to tak, pak vám uděláme všechna před operační vyšetření a můžeme přistoupit k samotné transplantaci dřeně.
Ještě pro jistotu necháme nakřížit krve, kdyby bylo třeba, ale jestli laboratoř potvrdí vaše slova, pak jste jediná záchrana vašeho manžela."

Odpoví mi nadšeně doktor.
Po jeho slovech cítím jak se mi do žil vkrádá naděje.
Já jsem naděje pro Dereka.

Další krátká kapitolka. Ale musela jsem to ukončit tady. Snad se vám bude líbit.
Děkuji za vaši podporu, votes, komentáře a vůbec přečtení tohohle příběhu. Jste skvělí.