Broken Boys

Strach

Derek

Musel jsem se hodně držet, abych zvládnul celou naší hostinu. Všechno jídlo jsem se snažil nepozorovaně odkládat zpět, neměl jsem vůbec žádnou chuť.

Právě jsem si vzal chlapa, kterého z celého srdce miluju, a nechci zkazit náš den.
Zkurvená nemoc.
Měl jsem na sebe vztek. Copak nedokážu vydržet pár křečí v žaludku?

Se Stilesem jsme tančil svůj první novomanželský tanec. Přitáhnul jsem si ho blíže k sobě a zabořil jsem nos do jeho krku.
Byl to tak užasný okamžik, Stilesova vůně mi mámila hlavu.

Najednou se mi zatočila hlava a já pocítil slabost. Byl jsem rád, že jsme tančili a Stiles mě držel. Aspoň nikdo nepoznal, že je semnou něco v nepořádku.
Jakmile jsem se dal dohromady, naklonil jsem se ke Stilesovo rtům a políbil ho.

Hned jak jsme dotančili, snažil jsem se nepozorovaně zmizet.
Na záchodcích jsem ze sebe vyzvracel vše co jsem ten den stačil sníst.
Omyl jsem se v umyvadle a následně se jsem se sesunul na zem.

Je to horší a horší.
Vzapětí jsem uslyšel kroky.
Na zem se ke mě sesunul Stiles.

,,Zkazlil jsem to."

Pronesu tiše.

Nakonec jsem byl rád, že za mnou Stiles přišel. Nevím jak jsem si zasloužil takového chlapa. Přiznejme si to, od okamžiku kdy jsem odešel z Beacon Hills jsem nežil zrovna spořádaný život.
Ale to nikdo nevěděl.

Ani Stilesovi jsem to neřekl. On se vlastně ani neptal. Celý měsíc co jsme se znova našli jsme řešili svatbu, sestěhování a mou nemoc.
Můj život po odchodu nebyl čas řešit.

Z oslavy jsem se vytratili po pár dalších tancích. Kdy jsem musel provést, Melissu, Malii a Abby.
Měli jsme zamluvený apartmá v hotelu na pláži.
Potají jsem si vzal léky na slabost a na povzbuzení.
Nechtěl jsem zkazit i tuhle chvíli.
Jakmile se za námi zabouchli dveře, přimáčkl jsem Stilese na stěnu a hrubě si přivlastnil jeho ústa.

Zasténal mi do úst. Rukama jsem si ho vyzvedl tak aby se naše rozkroky o sebe otřeli.
I já měl co dělat abych nevybouchl, jak intenzivní pocit to byl.
Chtěl jsem Stilesovi dopřát svatební noc na kterou nezapomene. Jednou rukou jsem mu vyhrnoval košily a snažil se jí rozepnout a druhou jsem mu zmačknul zadek.
Tak strašně jsem se bál abych mu neublížil.
Ale touha, která mě začala ovladat byla silnější. Nakonec jsem se neovládl a košily mu roztrhnul.

Zdá se, že to Stilesovi nevadilo. Naopak i z jeho očí a činů bylo znát jak je sám nedočkavý.

Nevím jak, ale najednou jsem se ocitl pod Stilesem na posteli zcela nahý.
Jako bychom si vyměnili role a Stiles byl ten co to řídí, byl jsem mu vydán na milost a nemilost.
S pohledem upřeným do mých očí, zaváděl mou chloubu přímo do sebe.
Ten pocit jakmile jsem v něm byl až po kořen byl nepopsatelný.
Neovládalo mě nic jiného než chtíč.
Bože byl tak úzký.
Byl jsem tak blízko.
Chytl jsem Stilese za boky a trochu mu pomohl v zrychlení.
Chtěl jsem mu pomoct, tak jsem jednu ruku přesunul na jeho chloubu.
Ale Stiles mě zarazil.

,,Chci se udělat jen pomocí toho, že jsi ve mě."

Zašeptá a zrychlí ještě víc, najednou se mi zčerná před obličejem a já cítim, že jsem přepadl přes okraj, a pohlcuje mě vlna orgasmu.

Pomalu otvírám oči, a dívám se na spokojeného manžela, ležícího na mé hrudi.

,,Miluju Tě," zašeptá, než zavře oči a usne.

,,Taky Tě miluju ty můj blázínku," odpovím mu tiše a políbím ho do vlasů.

Přivinu si ho ještě těsněji k sobě a usnu taky.

Ráno se vzbudím první. Po dlouhé době se cítím skvěle.
Opatrně Stilese položím vedle sebe, a pak jdu do sprchy. Mám opravdu skvělou náladu.
Dokonce tak dobrou, že si pozpěvuji.
Nakloním se pro sprcháč, když kolem svých boků ucítím ruce.

,,Tady má někdo skvělou náladu."

Usměje se na mě můj manžel.

,,Dobré ráno Lásko, kdo by neměl dobrou náladu. Po krásné svatbě a hlavně po té noci co následovala?"

Mrknu na něj.

Stiles

Probudli jsem se neskutečně šťastnej. Strašně jsem se bál, že Derekovi není dobře, a naši svatební noc strávíme na cestě do New Yorku.
Do nemocnice.
Vím, že nás to nemine. Sice ve sprše sršel skvělou náladou, a očividně se cítil skvěle, ale tahle nemoc je zákeřná.
Má své dobré dny, i špatné. Nemusím být lékař, abych nepoznal změny na Derekovo těle. Měl zvětšené uzliny, to se pozná po doteku.
A jeho stavy jako malátnost, nechutenství a slabost.

Momentálně se chová jako malé dítě.
Zatím co se procházíme po pláži, Derek pobíhá kolem mě a čas od času mě postříká vodou, nebo mě popadne do náruče a následně mě položí do písku aby mi dal polibek, nebo mě jen zlechtal.
Ale od Abby vím, že se mu nálady budou měnit jak na běžícím páse.
Takže tohle roztomilé chování jsem si užíval plnými doušky.

Sic na nás lidi divně koukali, ale my dva jsem se nenechali zastavit. Jako dva blázni jsem po pláži pobíhali a naháněli se.

V době oběda jsem zamířili do teď už naší restaurace.
Usadili jsme se u našeho stolu. Otevřeli jsme jídelní lístek, a ještě než jsme si vybrali, objevili se před námi všichni zaměstnanci Triskelionu.
V ruce nesli obrovský dort, kde bylo napsáno, Blahopřejeme novomanželům! Hodně štěstí!

Naprosto mě dojali. Nečekal jsem, že mě přijmou.
Nikdo, možná až na Liama netušil, že jsem Gay.
Potěšilo mě, že při mě stojí. Taky jsem byl momentálně něco jako celebrita. Někde unikla informace o našem případu.
Tak se v novinách objevil článek o mě a Derekovi.

,,Kluci, děkujeme. Jste užasní," usměji se na své zaměstnance.

,,To my děkujem, jsi ten nejlepší šef a ..." začne mluvit Liam, ale zastaví ho Derek.

Tedy pohled na něj. Zničeho nic zbledne a pak jen s vytřeštěnýma očima sleduji jak padá k zemi.

Kolem nás nastane zmatek. Nikdo kromě mě netuší co Derekovi je.
Okamžitě se k němu sehnu, a rozdávám příkazy.

,,Zavolejte sanitu a zažadejte rovnou o vrtulník.
Musíme ho dostat do New Yorku."

Řeknu a ztěží zadržuji slzy.
Kolem nás je hluk, ale já nevnímám nic než Dereka. Jen co ho dám do stabilizovaný polohy, a zkusím tep, ho chytnu za ruku a mluvím na něj.
Uvnitř mě koluje strach. Nevím co bude dál? Nemáme ani darce.
Ach bože.

Venku přistála helikoptéra, a následně se u nás objevily zdravotníci.
Ustoupil jsem od Dereka a v rychlosti jsem jim vysvětloval situaci.
Lidé kolem mě vytřeštěně koukali, neměl jsem daleko k tomu abych se zhroutil. Ucitil jsem ruku na rameni, a když jsem se ohlídl spatřil jsem Liama. Měl v očích slzy.
Nic neřekl jen mě objal.

,,Děkuju," zašeptam mu do ucha.

Poté se vydám do vrtulníku za Derekem.

Přestal jsem vnímat čas i prostor, a tak není divu, že jsem se zmateně rozhlédl, když jsem přistáli na střeše onkologické kliniky v New Yorku.
Mě nechali před sálem, nemohl jsem být u Dereka.
Všechno na mě spadlo a já se zhroutil do sedačky. Strašně jsem se bál, že už se Derek neprobere.

Nevím jak dlouho jsem tam strnule seděl, nevím kolik slz jsem proplakal.
Vyděsila mě jen ruka kolem pasu.

,,Tati.." byla to Abby.

Víc slov říct nemusela. Jen mě tiše objala a já spustil nové a nové slzy.

,,Mám strach Abs, tolik se bojím, že ho ztratím.."

Krásnou neděli všem. Přicházím s novou kapitolkou. Snad se vám bude líbit.
Omlouvám se za případné chyby.
Jinak moc děkuji za každý votes, komentář, nebo jen přečtení. Jste užasní.💖💖💖