Broken Boys

Šťastný konec? + Epilog

Pov Třetí osoba

Stiles a Derek Hale.
Tito dva muži se stali silnými osobami. Přestože je FBI, donutila žít život, který jim nepatřil pod cizí identitou.
Našli k sobě cestu zpět.
A i když k nim život nebyl spravedlivý, snažili se mu postavit čelem.
Ať už to byla Derekova nemoc, nebo jejich krize.

Jejich láska byla silnější než cokoliv jiného.
Když se konečně Derek uzdravil, odejeli na líbánky. Strávili tam krásné a nezapomenutelné chvíle. Oba obohaceni o novou energii, se vrátili do deštivého New Yorku.

Čekala tu na ně jejich rodina. Abby, Peter, Malia, Scott, Melissa a Noah Stilinski. Víc než to ke štěstí nepotřebovali. Jen to a vzájemnou lásku.
Ale jak už to bývá, každé štěstí je vykoupeno zlými věci.
A ani tyhle dva neminuli. Je jen na nich jak se s nimi poperou.

Stiles

Po návratu z líbánek, mimochodem Maledivy jsou nejlepším místem kde trávit čas se svým milovaným.
Čekal mě návrat k policii. Tedy konkrétně k CIA. Naštěstí jsem dostal do teamu Adama.
Spolu jsme pro začátek byli k dyspozici NYPD.

Ale dnešní den byl o něčem jiném.
Byl o Abby.
Dnes se z ní zcela oficiálně stala paní doktorka.
Hezky to zní,  Doc. Abby Stilinski.

Byl jsem ten nejšťastnější Muž a Otec na světě.
Konečně jsem měl vedle sebe svou lásku, a moje dcera dospěla v mladou ženu.

I můj Táta byl na mě pyšnej. Že budu pokračovat v jeho šlépějích a bojovat se zločinem.
Scott, můj nejlepší přítel a zároveň bratr se rozhodl přestěhovat za námi do New Yorku.
Ale nemyslím si, že je to jen kvůli nám.
Dobře znám ten zamilovanej pohled.
A myslím, že s Maliou budou tvořit krásný pár.

,,Tati," naruší mé rozíjmání Abby.

,,Ano zlatíčko?"

,,Řekl by jsi mi někdy o sobě pravdu? O tom kdo jsi vlastně zač, kdybych neobjevila tu krabici?"

,,Jednou asi ano.
Ale ne tak brzo.
Tehdy jsem si opravdu myslel, že je Derek mrtvej. A příliš mě to bolelo, na to abych byl schopný ti o tom vyprávět. Ale byl jsem připravenej ti říct o své orientaci," odpovím jí a obejmu kolem pasu.

,,Víš já o ní věděla dlouho. Stejně jako o strejdovi Newtovi," řekne mi.

V duchu spanikařím, ona o něm věděla?

,,Chvíli jsem tě nenáviděla.
Ale pak jsem našla dopis, psala ho maminka.
A byl pro Newta.
A tím sem pochopila, že jsi mamce nikdy nelhal. Že tě chápala, a měla tě ráda. Vždycky chtěla abys byl šťastný.
A já taky Tati."

Dopoví mi to se slzama v očích.

,,Mám tě moc rád Abs," zašeptám jí do vlasů, a dám jí polibek na čelo.

,,Já tebe taky Tati."

Derek

Olslava Abby probíhala užasně. Všichni ty lidi, celá naše rodina kolem nás. Měl jsem z toho radost. Už nějákou dobu jsem postrádal Stilese.

Našel jsem ho i s Abby na balkóně s výhledem na New York. Řeknu vám byl to úžasný pohled. Stiles se rty přitisknutý na čelo Abby.
Otec a dcera.
Maličko ucítím bodavý pocit v hrudi.

Ano žárlím.
Sám jsem nikdy dítě neměl. Nikdy jsem si nemohl prožít ten pocit, jaký to je být Tátou.
Už už se otáčím, když.

,,Dereku, pojď sem prosím," osloví mě Stiles.

Ještě než se otočím setřu rychle slzy co se mi draly z očí.

,,Pojď k nám do rodinného objetí," řekne Abby.

Hrozně mě to potěší a dojme. Oba se na mě vrhnou a já se ocitám v jejich objetí.

Po skončení oslavy, vyrážíme domu.
Stiles je roztomile napitej. Tak se ho snažím krotit. Ale jeho opilost, je zároveň i spouštěč nadrženosti.
Když vyjíždíme nahoru výtahem, už mám skoro rozepnutý poklopec.
Né že bych se snažil protestovat.
Narazím ho na stěnu výtahu, a zajedu jednou rukou pod košily a druhou zmáčknu jeho rozkrok. Bože je tak tvrdý. Sám cítím jak i mě se napínaj kalhoty.
Vrhnu se na jeho rty a svým klínem se otřu o ten jeho. Asi bychom pokračovali dál, kdyby necinkl výtah, že jsme na patře.

Popadnu Stilese pod zadečkem a on mi omotá nohy kolem pasu.
Za neustálého líbání se plýžíme k našemu bytu.

V rychlosti se snažím odemknout, ale Stiles mi to neusnadňuje.
Líbá mě, nebo přejíždí rukami po mých zádech.
Když už se mi podaří odemknout, vejdu se Stilesem dovnitř a okamžitě za námi zabouchnu.
Pak už mě nic nedrží a vrhnu se na Stilese.
Za pár okamžiků jsme oba nazí, nezdržujeme se s přechodem do ložnice. Opět popadnu Stilese pod zadkem a vyhoupnu si ho do náruče.
Oba už jsme tak nadržení, že do něj vklouznu bez přípravy. Ale jak se zdá, jemu to nevadí. Zavzdychá a sám proti mě přirazí.

Ráno, po tak dokonalém večeru, se probudíme celkem brzo. Stiles jako vždy vklouzne do tepláků a jde si dát ranní běh.
A já mezi tím chystám snídani. Je už naší rutinou, že já chystám snídani, a Stiles z ranního běhu přinese čerstvé pečivo.
Dnes přinesl ještě teplé baygly. Fakt ho miluju.

Epilog

Život těchto dvou se zdá být vyrovnaný a v pořádku.
Oba si užívají čisté lásky.
Ale šťestí je velmi vrtkavá dáma.
Nikdo neví, kdy se to obratí.
Mužem to ukončit zde, se slovy.

,,A žili šťastně až na věky."

Bylo by to jistě krásné.
Ale nebezpečí číhá na každém rohu. Ani minulost nelze pohřbít.
Jednou se nám zas začne plést pod nohy, a může se stát, že ty nohy podrazí. A my se ocitneme zas na začátku zmatku, trápení a bolesti.

Drahoušci, poslední díl a zároveň epilog k této knize.
Ti kdo si přáli šťastný konec, to můžou tady zakončit. Vás ostatní zvu k druhému dílu, který brzo zveřejním.
Velice si vážím vaší podpory, každého přečtení, každé hvězdičky, a komentáře. Jste naprosto užasní.❤❤❤❤

Díky vám mám chuť psát. Takže děkuji.
Snad se vám příběh líbil.
Budu se těšit u druhého dílu.