Broken Boys

Jenom vydrž...

Derek

Probudila mě příšerná bolest hlavy.
Pomalu jsem se zvednul do sedu a zaregistroval jsem na stolku prášek a vodu.

Asi se tu stavila Abby. Odkryji peřinu a zijstím, že jsem svlečen do trenek. Bože ja musel vypadat. Vemu si prášek a zapiji ho.
Potom se rozhodnu osprchovat.
Hned se po sprše cítím lépe. Pomalu se ploužím do kuchyně s úmyslem si něco ukuchtit.
Ve dveřích mě zarazí lahodná vůně.
A hudba.
Stiles je tu?

Opatrně nahlédnu do kuchyně, spatřím Stilese kuchtícího a jemně pohupujícího do rytmu Queen a písničky Under Pressure. Je to božskej pohled. Na jeho krásný zadek, boky a tělo. Nachvíli mi z hlavy vypadne, co se mezi námi stalo.
Pomalým krokem jdu k němu a chytnu ho za ty smyslné boky.
Bože co mi to jen dělá.

Po mým doteku Stiles na chvíli cukne, ale i tak je ponořen do hudby, že nechá mé ruce tam kde jsou.
Naše těla se o sebe otírají, a já cítím jak se můj kamarád probírá k životu.
Jenže písnička skončí a my náhle stojíme těsně u sebe v tichu.
Stilesovi jakoby vše došlo a rychle ode mě odstoupí.

,,Jak ti je?"

Zeptá se mě, ale nevěnuje mi ani jeden pohled.

Píchne mě u srdce.
Tohle jsem vážně nechtěl. Když jsme se po dlouhé době našli, slíbil jsem si, že mu nikdy neublížím.
A to jsem nesplnil.

,,Měli bychom si promluvit," promluvím tiše.

Stiles zvedne hlavu a smutně se na mě zadívá. Pak přikývne, vypne sporák a sedne si na židly ke stolu.
Posadím se k němu. Cítím se hrozně.

,,Dereku já.." přeruším jeho mluvení.

,,Nech mě mluvit první prosím Sti," řeknu skoro šeptem.

,,Dobře mluv."

Odpoví mi Stiles.

,,Vím cos pro mě udělal, Stilesi. Nevím a nechápu proč jsi mi to nechtěl říct. Jsi můj hrdina. Vždy jim budeš," nadechnu se a pokračuji.

,,Ten den kdy jsem se vzbudil po operaci a čekal jsem tě, a místo tebe přišla Abby, jsem byl zklamaný. Hrozně moc jsem tě tam chtěl.
Abby mi řekla vyhýbavou odpoveď na to kde jsi. Já nevěděl jsem co si o tom myslet.
Pak když jsi se objevil.
Poznal jsem, že mi lžeš. Byl jsem tvůj psycholog Stilesi, a přesně jsem poznal kdy jsi zalhal."

Stiles na mě vykulí svá hnědá očka, a otevírá pusu aby mi mohl říct svá slova a myšlenky.
Ale já ho přeruším.

,,Přesvědčil jsem sám sebe, že jsi mě podvedl, že jsi si našel někoho jiného.
Ty první týdny co mě pustili z nemocnice, jsem nemohl snést pohled na tebe. Ničilo mě vědomí, že jsi s jiným. Proto jsem se zavíral do pracovny. A
Pak když jsi odjel do Hollywoodu, zlomilo mě to. Celou dobu jsem přemýšlel kde jsi, s kým jsi," nadechnu se a snažím se zadržet slzy co se mi derou do očí.

,,Ty, ty jsi myslel, že já, bych tě podvedl?"

Zeptá se mě Stiles.

,,Vzhledem k tvé minulosti? Ano, myslel jsem si, že jsi mě podváděl."

Vyklouzne mi z pusy.

Chvili je ticho, když vzhlédnu a podívám se na Stilese, vidím jak mu po tváři stékají slzy.
Jestli měl bolest ve tváři, po mém polibku s Jacksonem, tak teď měl doslova zlomený výraz.

Až mi to vyrazilo dech.
Pomalu se zvedne a s pohledem upřeným na mě pronese.

,,Ten polibek, mi ublížil Dereku. Nebudu ti lhát, bolelo mě to vidět tě s někým jiným.
Ale to co jsi řekl teď? Nikdy bych nečekal, že proti mě vytáhneš minulost. Ještě takovou, kterou jsem ti svěřil po letech setkání.
Brit jsem nikdy vědomě nepodvedl. Sám moc dobře víš jak to mezi námi bylo. Že mě ona sama za Newtem posílala. Tyhle řeči bych čekal od Abby. Ale né o tebe. Co vlastně vím já o tobě? Nic jsi mi neřekl o svém životě po odloučení," slyším jak se zhluboka nadechne, je to takový nádech, kterým se snažíte zahnat slzy, a bolest.

,,Chtěl jsem si to s tebou vyříkat. Udobřit se.
Sdělit ti, že jsem prodal majetek v Hollywoodu.
A hodlal jsem se usadit nadobro tady s tebou v New Yorku. Taky, že jsem se dostal na Policejní Akademii. Zítra ve dvě mám nástup na zácvik. Máš teď tři měsíce, aby jsi se rozhodl co chceš.
Jestli mě i nadále chceš ve svém životě.
Za tři měsíce se vrátím, a jestli budeš ochotnej semnou sdílet tvůj život, tvé vzpomínky.
Zůstanu.
Je to na tobě Dereku.
Už žádné tajemství. Pokud nám to má v životě vydržet musíme být oba dva k sobě upřímní," s těmi slovy se zvedne.

Dojde ke mě a políbí mě. Pak se mi podívá do očí.

,,Miluju tě. I když to bolí. Nechci to vzdát, víš co máš udělat."

S těmi slovy odchází.

Stiles

Nemůžu tomu uvěřit, jeho slova se do mě zabodaly jako jehly. Pořád dokola jsem slyšel ozvěnu jeho slov.

"Vzhledem k tvé minulosti?"

Kéž by má minulost zmizela. Nikdy jsem Brit nepodvedl, vlastně nikdy jsem nikoho nepodvedl. Tahle část mé minulosti mě neustále bolí.
Newta jsem měl opravdu rád. Zničilo mě to, že se předávkoval. Derek mi tu bolest připoměl, to nejpitomější cestou.
To on podvedl mě.
Ano byl to jen polibek. Ale nevěnoval ho mě.

Rychle jsem si sbalil nejpotřebnější věci na cvičení. Rázně jsem vyšel z našeho bytu.
Když jsem zaklapl dveře, smutně jsem se na ně podíval. Můžu to ještě nazývat naším domovem?
Za tři měsíce může být vše jinak.

Dole si stopnu taxi a nechám se odvézt k Abby.
Byl jsem rozhodnutý jí říct vše.
Musí znát pravdu.

Když zaklepu na dveře od bytu mé dcerky, cítím jak se moje srdce pomalu tříští. Nevím co semnou bude. Co s námi bude?

,,Tati?!"

Objeví se hlava Abby ve dveřích.

,,Abs," zašeptám, a opět se jí zhroutím do náruče.
Poslední dobou se hroutím pořád.

Derek

Ještě dlouho sedím na místě kde mě Stiles opustil. Už po několikáté jsem to podělal.
Jsem vůl, opravdovej korunovanej vůl.
Místo abych se pořádně omluvil za ten polibek, ze mě vyjde ta krávovina.
Musím se sebou něco udělat. Mám tři měsíce na to abych se dal dohromady.
Bojím se co na mou minulost Stiles řekne.

Po nějáké době vstanu. Jdu do pracovny.
Na googlu si zadám psychology, a hledám toho s nejlepší recenzí, potřebuju specialistu, někoho kdo mi pomůže. Kdo pomůže nám.

Nakonec najdu jméno Daniell Lenhart.
Podle recenzí, je jeden z nejlepších.
Zavolám do ordinace a objednám se hned na další den.
Sestra jak slyšela mé příjmení, neměla vůbec problém s tak brzkým termínem.
Evidetně čte můj časopis.

***********

Chtěl jsem se vzbudit brzo ráno, chtěl jsem se jet rozloučit se Stilesem.
Bouhžel díky nemoci, a stresu jsem byl tak unavený, že jsem vstal po druhé odpolední.
Teď už byl Stiles na cestě, bůhvíkam.
Vstanu a vemu do ruky mobil. Mám tam pár zmeškaných hovorů od Malii, a sms. Rozkliknu si zprávu, a hned po jejím přečtení, se rozbrečím.

Není po všem, dokud není všechno řečeno. Není po všem, dokud naposledy nevydechneš. Co chceš, aby řekli, když tu nebudeš? Že ses vzdal nebo že jsi šel dál? Co děláš, když kapitola končí? Zavřeš knihu a už ji nikdy nepřečteš? Můžeš být, kdo jsi byl a nebo tím, kým se staneš. Pokud to všechno půjde špatně. Zlato, jenom vydrž. Slunce zapadá a znovu vychází. Svět se točí ať se děje co se děje. Miluju tě. S.

Ta zpráva, mi vyrazí dech. Napsal mi kus písně, kterou jsme společně poslouchali, když mi bylo špatně, a já to chtěl vzdát. Podat se té nemoci.
Mám pocit, že momentálně je to o našem vztahu.

Zlatíčka, dnes jsem tu s další kapitolou. Snad se bude líbit.
Moc moc děkuji za vaši podporu😻❤❤
Jste užasní.