Broken Boys

Proč?

Stiles

Nevím jakou dobu se jen objímáme a jeden druhého se snažíme utišit. Ale je to jeden z těch okamžiků, který se vám vryje do paměti. Stejně jako to, že vidíte brečet toho druhého. Dereka jsem krom jedné jediné chvíle plakat neviděl. Ta jediná chvíle byla když nás postřelili.
A on se snažil dostat ke mě.

A dnes.

Cítím jak se otřásá pláčem. Nevím jak to zastavit. Nevím co mu běží teď hlavou.
Jediný čím jsem si jistý, je jeho silně bušící srdce a to že ten pláč znamená víc než zač je schováván. Jsem si jist, že až se dozvím jeho příběh, pochopím co se uvnitř něj odehrává.

Oba se po dlouhé době zvednem.
Vyžene nás hlad.
Derek jde na toalety se zkulturnit.
Já si mezitím otřu oči, opláchnu se studenou vodou aby nebylo vidět, že jsem brečel.

Spolu se vydáme do mé restaurace na oběd.

,,Chtěl bys semnou odjet do New Yorku?
Rád bych ti ukázal jak tam žiju."

Zeptá se mě Derek.
Jsem nadšený.

,,Budu šťastný, hlavně když budu s tebou."

Derek se ke mě nakloní a dá mi polibek.

Hollywood se mi nyní zdá jako krásné město. Kráčím po boku Dereka Halea, mé mrtvé lásky. Co víc si přát?
Snad jen své jméno zpět.

Když vejdem do Triskelionu, veškerá obsluha včetně stálých zákzníků se otočí. Někteří vypadají překvapeně, šokovaně se dívají na naše spojené ruce.
Ale upřímě mi to je jedno, ať si myslí co chtěj. Homofóbii nesnáším, a pokud je někdo z mých zaměstnanců homofób ať raději jde.

Usadíme se na moje oblíbené místo, je tu nádherný výhled na pláž, moře a taky západy slunce jsou tu skvělý.

,,Nevadilo by ti kdybych zavolal Abby a pozval jí na oběd? Potřebuji se s ní domluvit na odjezdu."

Zeptám se Dereka.
Ten se zas tak překrásně usměje.

,,Bezproblému.
Rád jí ještě uvidím, přeci jen jak mě to nazvala, druhý Tatínkem."

Zasměje se.

Při čekání na Abs, k nám dorazí jeden z mých zaměstnaců.

Liam Dunbar, je to milý kluk.
V mládí měl dost problémů se svou osobností.
Nikdo ho nechtěl zaměstnat.
Já mu šanci dal.
Vím jaké to je mít potíže s osobností, a taky jsem věděl jak moc se snažil na sobě pracovat.
Je jedním z nejlepších lidí co tu mám.

,,Zdravím pánové, co to bude? Naše specialitka?"

Usměje se přívětivě.

,,Ahoj Liame, mě dones prosím jen pizzu s pršutem a vodu, a přijde Abs, pro ni lososa a bramborové pyré."

Objednám si.

,,Hned to bude."

Odpoví mi a pak se otočí na Dereka.

,,Co si dáte vy pane?"

,,Prosím ten krevetový koktejl. A vodu. Děkuji."

Derek

Po skvělém obědě a zákusku jsme se vydali ke Stilesovi domů.
Tam mě čekalo překvapení, v podobě jeho Otce a Melissi.
Oba mě objímali a celkově ta situace mě zas donutila přemýšlet nad mým životem v New Yorku.
Tím co mě brzy čeká.

Když jsme po to všem seděli v letadle směr mé město, a já držel Stilese opět v náruči, oddechl jsem si.
Opět jsem přemýšlel co udělám. Vím, že už mi moc času nezbývá, a já ten čas chci využít co nejlépe.
Podívám se na klidně spícího Stilese.
Je to pořád ten hyperaktivní kluk, kterého jsem poznal v ordinaci doktora.
Chci mu dát to nejlepší. Vím co udělám.

Po přistání jedeme v taxíku směr Manhattan. Mám tu loft s krásným výhledem.
Oba jsme po cestě unavený, a tak Stilese zavedu rovnou do ložnice, kde ho uložím.
Sám jdu ještě do koupelny, dám si rychlou sprchu.
Cítím se strašně slabý. Přejdu do pracovny a z lékarničky si vyndám předepsané léky.
Dva si vemu.
Zatím co je zapíjím vodou, podívám se do diáře.
Přijel jsem tak akorát.
Už zítra mě čeká schůzka na kterou bych nejraději nešel. Jenže tím, že tam nepůjdu nic nezmění na tom co se semnou děje.
S povzdechem zaklapnu diář, jdu si přilehnout ke Stilesovi.

Ráno mě proberou jemné dotyky. Otevřu oči a spatřím ty nejkrásnější oči na planetě.
Přitáhnu si Stilese blíž do náruče a políbím ho.

,,Dobré ráno," usměji se do polibku.

,,Sti, dnes musím na dvanáctou na jednu schůzi. Ale hned jak se vrátím, ti vše vynahradím, ano?"

,,Já to chápu Dere, jen mi tu bude smutno než se vrátíš. Taky ještě jsi mi o sobě neřekl nic.
Tak se připrav na dlouhý rozhovor."

Než vyjdu vstříct svému osudu, podívám se na telefonujícího Stilese.
Je opravdu kouzelnej.
Jen ten pohled na jeho gesta mě uklidní.

Před schůzí jsem si domluvil náštěvu u Harryho Winstona, bylo to rychlí věděl jsem přesně co chci.
Prsten.
Poté jsem se vydal směrem do nemocnice.

Sestřička mě ihned vzala do ordinace kde čekal doktor Senec.

,,Pane Halee, jste tu včas. Dnes ráno dorazili vaše výsledky.
Je to tak jak jsem si myslel.
Máte lymfoblastickou leukémii. Je to ta lepší forma. Ale i tak bude třeba absolvovat chemoterapii.
Také vás zařadíme do seznamu žádosti o transplantaci."

Před očima se mi zatemní, a já cítím jak se hroutím k zemi.

Proberu se na lůžku, v ruce mám zabodnutou kapačku.
Je to zlý sen.
Teď když jsem konečně našel Stilese, jsem já skoro na konci života. Musím mu říct jak moc ho miluju.
Nesmí se dozvědět co mi je. Nepřežil bych jeho bolest. Už toho vytrpěl dost.
Co budu teď dělat?
Bude to na mě vidět?
Opět ty zpropadené slzy.

Proč já?
Proč teď?
Ani nevím, že jsem se naplno rozbrečel.
Jako z dálky slyším hlas sestřičky.

,,Pane Hale, mám zavolat někoho z vašich blízkých?"

Moc moc se omlouvám. Za dlouhé čekání, a krátkou kapitolu.
Snad se vám bude líbít. I když je smutná. O této nemoci se velice těžko píše. Čekali jste to? Derek má leukémii, řekne to Stilesovi?
Jestli jo jak myslíte, že bude reágovat?
Děkuji za přečtení, a za votes. Jste užasní. 😢❤
Omlouvám se za případné chyby.