ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

1.

,,Hej, jsi v pořádku?" probudil mě mužský hlas.
Otevřela jsem oči a dívala se do krásných hnědých očí.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se znovu a pomohl mi posadit se. Celé tělo mě bolelo.

,.Kde to jsem?" zeptala se.
,,U mého domu na chodníku."
,,Na chodníku?" okamžitě jsem si stoupla, ale zamotala se mi hlava. Všiml si toho a jednou rukou mě podepřel. Až teď jsem si všimla jak byl vysoký. Byl asi tak o 20 centimetrů vyšší než já.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se.
,,Já....." odmlčela jsem se a zapátrala do paměti. Jaké je mé jméno?
,,Já nevím." hlesla jsem. Proč jsem si nepamatovala své jméno?
,,Ty nevíš jak se jmenuješ? Buď si to pěkně přehnala s alkoholem a nebo máš ztrátu paměti. Ale jelikož z tebe alkohol necítím, tak to bohužel vypadá na tu druhou možnost."
,,Já nevím.. Nevím své jméno." zamumlala jsem. Byla jsem vyděšená. Proč jsem si nemohla vybavit kdo jsem? Jak se jmenuju? Odkud pocházím a co dělám před domem toho kluka?

Najednou jsem se začala třást. Nebylo to ze zimy, protože na nebi svítilo slunce a bylo vedro. Třásla jsem se vnitřně. Měla jsem snad horečku? Hlava se mi opět zamotala, tentokrát silněji než předtím. Kdyby mě ten neznámý nepodpíral, tak bych upadla na chodník. Možná proto jsem na něm předtím ležela. Možná jsem upadla do bezvědomí.

,,Celá se třeseš. Odnesu tě dovnitř." vzal mě do náruče a odnesl do domu.

,,Skočím pro teploměr, zda nemáš teplotu." posadil mě na sedačku a odběhl.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Seděla jsem na velké černé kožené sedačce. Kousek přede mnou byl moderní konferenční stolek a na zdi byla velká televize. Kousek od televize pak byly zarámované fotografie. Chtěla jsem se zvednout a podívat se na ně, ale hlava se mi pořád motala.

,,Tady je teploměr. Už jsem ho zapnul." vrátil se s malým bílým přístrojem. S poděkováním jsem si ho vzala a strčila do podpaží.
,,Opravdu nevíš své jméno?" posadil se vedle mě na sedačku. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Co si pamatuješ naposledy?"
Pokoušela jsem si vybavit nějakou vzpomínku, ale moje paměť zřejmě vypověděla službu.
,,Nic. Mám v hlavě úplně prázdno."

Přístroj zapípal a já ho vytáhla. Displej ukazoval číslo 34,5. Ten kluk se ke mě naklonil, aby viděl na displej. Krásně voněl. Jako citrusové plody.

,,Horečku nemáš. Zřejmě jsi podchlazená. Proto se motáš." vzal si teploměr a položil ho na stolek. Pak vstal a někam zase odešel. Proč jsem podchlazená a proč si nic nepamatuju? Proboha, co se mi to stalo? Opřela jsem si hlavu o dlaně. Připadala jsem si tak prázdná.

,,Tady jsem ti donesl deku. Zakryj se a já ti udělám čaj." podal mi teplou deku krémové barvy a zase odešel. Lehla jsem si na sedačku a zakryla se až pod bradu. Pořád jsem se třásla a motala se mi hlava. Kdo je ale ten kluk a proč se o mě tak stará? Mohl mě klidně nechat před domem na chodníku a nevšímat si mě...

Tak tu máme novou story. Doufám, že se bude líbit. Děkuji moc za všechny vaše ohlasy ♥