Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

3. Kapitola

Dneska je velký den, protože skládám geninskou zkoušku. Učila jsem asi se do dvou do rána, a pak jsem asi usnula nad hromadou knížek. Probudilo pár ran na okno od mého kamaráda. Ještě rozespalá jsem roztáhla záclony a uviděla Kibu s Akamaruem na hlavě. A šla otevřít dveře na který jsem našla vzkaz od Kakashiho: "Hodně štěstí, spáči!". Když jsem otevřela dveře, uvědomila jsem si že na sobě mám domácí oblečení.
"Ohayo!" Zavolala jsem na kluky pod oknama a nabídla jim jít dovnitř. Moji žádost příjmuli a s úsměvem vešli dovnitř.
"Dáte si něco vy dva?" Zeptala jsem se z kuchyně. Slyšela jsem jenom dvojité akamaruovo štěknutí.
"Ok. Hned to bude!" A začala jsem hledat ingredience na palačinky v láhvi, lítala jsem z jednoho konce na druhý abych to stihla. Za pět minut byli palačinky připravené na talíři.
"Jídlo!" Zavolala jsem když jsem dávala talíře na stůl. Zachvíli už jedli toho jsem využila a letěla do koupelny. Na dnešek jsem si koupila nové oblečení. Bílé kalhoty kousek nad kolena, tyrkysová třičtvrteční halenka, černá vesta s kapucí s ouškama, šedý bezprsté rukavice a mé oblíbené modré sandálky, nakonec jsem si připevnila na stehno kapsičku na shurikeny a kunaie. Podívala jsem se na tu katastrofu na mé hlavě a začala jsem své krásné dlouhé bílé vlasy rozčesávat. Byli dlouhé přes celé záda, a nevinnosti jim dodávalo několik modrých a růžových melírů. Rozhodla jsem se nechat si vlasy rozpušťené. Asi vám to přijde divné že mám už od přírody několik barevných melírů, mé vlasy rostou opravdu rychle, a navíc jsou ještě vlnité. Nakonec jsem mrkla na hodinky a zjistila že máme dvacet minut. Doběhl a jsem si pro svačinu a klíče od vchodovým dveřím.
"Kibo Akamaru jdeme!" Zavolala jsem na ně a otevřela dveře.
"Už jdeme!" Zavolal Kiba. Když jsem zavřela vchodové dveře dostala jsem nápad.
"Dáme závod?" Zeptala jsem se.
"Stejně prohraješ." Odpověděl sebejistě.
"To se ještě uvidí." Řekla jsem když jsem pomocí křídy udělala rovnou čáru.
"Tři, dva, jedna, teď!" Odstartovaly jsme společně. Měli jsme na to dostat se tam 15 minut, ale dorazily jsme tam sprintem za 5 minut, díky tomu jsme byli jedni z prvních. A tak jsme si mohli vybrat místo na sezení, mezitím co já se rozhlížela po třídě, uviděla jsem Kibu jak na mě mává z poslední lavice. Několika rychlými ale i neuvěřitelně lehkými kroky jsem se dostala k mému místu.
"Rychlá a zároveň elegantní, jako vždy." Řekl kluk s černými vlasy svázané gumičkou.
"Taky tě ráda vidí Shikamaru." Odpověděla jsem vesele.
"Ohayo, Kiro!" Zavolal na mě mírně obézní kluk.
"Ohayo, Choji!" Zamávala jsem vesele zpátky.
"Ohayo, Hinato!" Zamávala jsem na dívku na levé straně. Ona se na mě podívala a usmála.
"Ohayo." Odpověděla tiše abych jí slyšela jen já.
Najednou se vedle mě objevil kluk v zelené kombinéze.
"Ohayo, Kira-chan." Natáhl ke mě ruku.
"Ahoj, Lee." Přijmula jsem jeho ruku a stiskl a ji tak aby ho to bolelo ale zároveň nezranilo.
"Byl bys tak laskav a nechal to měření sil až na jindy kdy se nebudu chtít soustředit? Prosím?" Řekla jsem s vražedným pohledem a hlasem, nakonec jsem jeho ruku pustila abych ho netrápila.
"Nepřístupná a nečekaná jako vždycky, proto jsem rád že jsi moje rivalka." Řekl a zmizel.
Otočila jsem se Kibu a ostatní, a ti se na mě koukali jako na vyvoranou myš. Jen jsem se na ně usmála a kolem mě se vytvořila aura z moe moe kytiček a doslova je zasypali.

Pak učebny vešlo několik opozdilců mezi nimž byl i Naruto. Usmála jsem na něho na znamení, že přišel včas. A proto Kiba a Akamaru byli zasypání mou aurou. Pak přišel Iruka-sensei začal nás jednotlivě volat, abych se nemohly připravit na zkoušku.
"Kiba!" Řekl Iruka-sensei.
"Držím palce." Řekla jsem tiše aby to slyšel jen on. Byl úplně bledý, když scházel jednotlivé stupínky schodů. Naposledy se podíval zpátky na mě ale já ho povzbudila svým úsměvem, abych mu dodala energie. Když odešel z mého pohledu, začala jsem být nervózní. Věděla jsem, že další na řadě jsem já.
"Kirara!" Uslyšela jsem. Rozklepaly se mi nohy. Ale nedala jsem na sobě nic znát šla z těch stupínků. Shikamaru, Choji, Kiba i Naruto už šly. Musela jsem to zvládnout. A tak s úsměvem na tváři, jsem šla do vedlejší učebny a zavřela za sebou dveře.
"Kiraro Hatake, předveď nám své klonování." Řekl stařík hokage. Udělat klony? To bude jednoduchý.
"Kage no Bushin jutsu!" Vykřikla jsem a dala ruce do pečetě. Udělala jsem pět svých klonů, a přesnou kopii poroty. Všechny klony jsem na pokyn nechala zmizet, doufala jsem že deset klonů bude stačit.
"Kiraro Hatake, prošla jsi zkouškou a to s přehledem." Řekl hohage. A já si šla pro ochranou čelenku, a šla pro jasnou modrou barvu. Čelenku jsem si rovnou zavázala na pravou paži.
"Arigatou!" Poděkovala jsem a s pomocí několika ladných a neslyšných kroků jsem odešla ven a zavřela dveře. Potkala jsem tam Kakashiho.
Vesele jsem k němu došla a usmála se mým kouzelným úsměvem a tak byl celý od moe moe kytiček.
"Blahopřeju!" Řekla poplácal mě po hlavě, a zase zmizel.