4. Kapitola

589 38 2
                                    

Kirara:
Nehodlám se tápat v minulosti, ale její slova mě zranila v hlavě se mi pořád opakovaly.
"Monstrum..." neustále, pořád dokola, rotřásla jsem se. Věděla jsem že maska roztomilé dívky, začíná praskat. Doopravdy jsem nechtěla dát na jevo co se stalo a šla si sednout zpátky do lavice. Šla jsem pomalu protože jsem se neustále třásla. Vzpoměla jsem si že mám s sebou svačinu, a tak jsem si z batohu vytáhla dva papírové sáčky abych se mohla nasvačit.
"Dala bys mi kousek, prosím?" Řekl známý hlas vedle mě. Nic jsem na to neřekla a s úsměvem jsem mu hodila jeden ze sáčků. Když Naruto odešel, začala jsem zase myslet na včerejšek a přitom jedla svůj sendvič.
"Jak mě vůbec našly?" Ptala jsem se sama sebe. "Samy si ale myslely že jsem mrtvá." Myslím že bych byla schopná takhle přemýšlet celý den, kdyby mou pozornost neuchvátil velký příliv chakry do učebny, automaticky jsem a co nejvíce roztomile jsem seběhla schody, zrovna ve chvíli co se objevil člověk na kterého jsme čekaly více než čtyři hodiny.
"Jako obvykle pozdě." Řekla jsem vesele.
"Jako obvykle jsi mě odhalila." Řekl Kakashi s úsměvem a poplácal mě po hlavě. Prohlédla jsem si ostatní vypadaly velice překvapeně. Oni-chan řekl, že půjdeme na střechu, a tak jsme šli. Šla jsem vesele po schodech, když mi někdo poklepal na rameno. Překvapeně jsem se podívala na toho kdo klepal a zjistila že to je Naruto.
"Ty ho znáš?" Zeptal se ukázal na Kakashiho.
"Mh," přikývla jsem. "Je to můj starší bráška." Dodala jsem co nejvíce roztomile a rozběhla jsem se na střechu, zatímco ostatní kromě Kakashiho střebávali tu informaci.

"Takže začneme tím, že každá z vás řekne své jméno, co má a co nemá rád, a můžete přidat cíle." Vysvětloval Kakashi zatímco já se uvelebovala v rohu se svou mikinou s ouškama.
"Kdo chce začít?" Zeptal se oni-chan.

Pohled z třetí osoby:
"Kdo chce začít?" Ptal se šedo vlasý muž s čelenkou přes oko. Nutno dodat, že viditelně nejmladší dívka seděla v koutě s kapucí na hlavě a spala, zatímco ostatní si předávali o sobě informace.
"Tak začněte vy senseii!" Navrhla smějící se dívka s vlasy stejně barevnými jako rozkvétající Sakury.
"Dobře. Jmenuji se Hatake Kakashi. Věcí co mám rád je málo, a co ne ještě míň. Mé cíle vás nemusí zajímat." Řekl Kakashi a pohledem naznačil růžovo vlasé dívce aby pokračovala ona.
"Jmenuji se Haruno Sakura a mám ráda jednoho moc hezkýho kluka, nemám ráda když mě lidi naštvou, a cíl nemám promyšlený." Řekla v mžiknutí oka. Kakashi tedy pokynul černo vlasému klukovy, ať mluví on.
"Jmenuju se Uchiha Sasuke a zbytek vás nemusí zajímat." Spustil, mluvil pomalu aby si všichni zapomatovaly jeho slova. Nikdo nemusel nic říkat a blonďatý klučina začal.
"Jmenuji se Uzumaki Naruto a jednoho dne se stanu hokagem." Vykřikl podíval se všem do očí. Kakashi chtěl naznačit poslední osobě aby se představila ale všiml si že už začala.
"Jmenuji se Kirara Hatake, miluju spánek, jídlo, čas trávený s přáteli, atd., nemám ráda když mě někdo probudí se spánku." Řekla tak moc roztomile, až se vytvořila moe moe aura. "A mým cílem je přestat tápat v minulosti." Řekla nezvykle chladně, až se všude objevil sníh. Pak se ale opět usmála a sníh zmizel. Všichni se na dívku překvapeně koukli aby zjistily že nelže, a ona opravdu nelhala.

Kirara:
Kakashi nám pak řekl že zítra přesně v pět hodin máme být na cvičební louce, zmizel pryč. Všichni pak odešly na jainou stranu a já zamířila k barbeque které je nejlepší v celé konoze.
"Kiro! Tady!" Zamával na mě Kiba když jsem zmatená přišla dovnitř. Kiba na mě mával od posledního stolu, a já tam zamířila nejkratší cestou.
"Máš štěstí, za chvíli přijdou s masem." Řekl usmívající se Kiba. Sedla jsem naproti Kibovy abych si sním mohla povídat. Řekl mi že je v týmu s Hinatou a Shinem, a já mu zase řekla příběh jak mě Sakura probudila, ale jistěže jsem vynechala část kdy mi Sakura řekla že jsem monstrum. A taky jsem mu řekla jak jsem ostatním řekla že Kakashi je můj starší bratr. Hrozně jsme se nasmáli, a já uviděla jak kuchař donáší obří porci nakrájeného masa. Kiba a Akamaru si toho taky všimly a soupeřivě se na mě podíval.
"Pět sekund, a počítat bude Shikamaru." Řekl Kiba a ukázal na Shikamarua. Shikamaru jako obvykle neměl na výběr a když číšník dal přede mě a Kibu 30 šťavnatých kousků, zavolal někdo start. V mžiku oka jsem začala sáset na talíř kousky mas a za pět sekund jich tam bylo 24.
"Pět." Řekl Shikamaru a já se zastavila v půlce pohybu. "Nekompromisním vítězem se stává Kira a proto může s masy nakládat jak chce." Řekl Choji a já si promnula prsty a dala všem stejný počet kousků. Kiba mi podal ruku na znak přátelství, a já ji s radostí přijala. Zbytek večera jsme se bavily mezi sebou, já ale pak musela jít. Proto jsem se rozloučila a odešla. Když jsem přišla domů dala jsem se studenou sprchu a šla spát.

Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENOKde žijí příběhy. Začni objevovat