Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

7. Kapitola

Byla jsem schopna vyrazit, každou chvíli. Jedna jouninka která se jmenovala Anka, nám vysvětlovala princip zkoušky. Seděla jsem na trávě a zaujatě koukala na Anku. Tak si toho všimla, a tak když nám řekla abysme šli vzít jeden ze svitků, přiskočila ke mě a řekla.
"Ty musíš být Kirara, že?" Zeptala se mile, i když mi něco říkalo že mě testuje. Nedala jsem na sobě nic znát. A usmála jsem se, ale tak chladně jak to ani Sasuke neuměl.
"Ano, já jsem Kilala. Potšebuješ něco?" Zeptala jsem se. Anka si všimla mého pohledu, a vytušila ze mě možné nebezpečí.
"Jen jsem ti chtěla připomenout že tohle není nějaká zkouška, ale boj o přežití." Řekla klidně. V jejích očí jsem uviděla starost, a tak jsem vstala a usmála se jako sluníčko.
"Já se vlátím jako chuunin, uvidíš." Zažvatlala jsem co nejvíce roztomile. Z Anky viditelně spadly obavy, a já se otočila ke svému týmu. Byli opravdu vysocí, Naruto byl sice obvykle nejnižší, ale dnes jsem byla oproti němu poloviční.
"Připravit, pozor, start!" Odpočítala Anka začátek druhé zkoušky. Vyskočila jsem a čekala až dopadnou na větev, ale nedopadla. Podívala jsem se a uviděla Sakuru jak mě nese.
"Zvládla bych to sama." Řekla jsem naštvaně. Sakura se na mě podívala.
"Já vím, ale máme jenom pět dnů dostat se k věži a získat svitek." Vysvětlovala Sakura. Pak jsem usnula u Sakury, až do teď si lámu hlavu jak jsem mohla usnout.

"Musíme vymyslet nějaké opatření." Argumentoval Sasuke. Malinko jsem zívla a zvedla se do sedu. Seděla jsem na zemi, a snažila se zjistit co se stalo. Znovu jsem zívla a protáhla se. Konečně si mě všimly, a utichly.
"Co se děje?" Zeptala jsem se rozespale. Sakura se podívala na Sasukeho jestli mi to má říct, Sasuke jen kývl.
"Jde o to, že nás napadl nějakej hadí týpek, a přeměňuje se v nás aby nás mohl zabít." Vysvětlila Sakura. Já jen párkrát přikývla, a Zapřemýšlela.
"Co takhle nějaké heslo co bysme věděli jenom my?" Zeptala jsem se. Oni se na mě podívali jakoby o mé inteligenci pochybovali.
"Můj mozek myslí požád stejně." Řekla jsem a nafoukla jsem si tváře. Ochvíli později Sasuke vymyslel heslo, Naruto se s ním začal hádat že je moc dlouhé a já se doplahočila k Sakuře, a usnula.

Potřebuju spánek, abych mohla načerpat energii. A taky protože jsem mnohem mladší. Probudil mě pád na zem, otevřela jsem oči abych zjistila co se stalo. Uviděla jsem Sakuru, jak se klepe a vedle ní seděl na zemi Sasuke. Okamžitě jsem vstala a snažila se je z toho transu probudit.
"Sakulo, co se děje?" Snažila jsem se z ní dostat odpověď. Najednou jsem měla pocit že mě někdo sleduje, a tak jsem se otočila abych zjistila kdo to byl. Stál tam ten "hadí týpek", a dost ne hezky se na mé přátelé koukal. Chtěla jsem si stoupnout na nohy ale něco mi v tom bránilo, v hlavě se mi míhaly knihy o různých jutsech. Nakonec jsem si uvědomila, že za to může paralíza. Začala jsem se soustředit na tok mé čakry, rozléval se všude kromě do nohou, pomocí své vůle jsem do nohou dala chakru abych se postavila před můj tým. Podívala jsem se našemu nepříteli, hluboko do očí abych zjistila úplně všechno. Jmenoval se Orochimaru, a vypadal dost divně. I když na mě působila paralíza, musela jsem zůstat stát abych chránila své přátelé.
"To je opravdu velká výdrž, na někoho tak malého." Řekl uznale Orochimaru. "Možná se pro tebe vrátím."
Pohnul se, ale než jsem stihla zareagovat, kousl mě do krku. Opravdu to bolelo chtěla jsem křičet bolestí, kroutit se v bolestech ale nechtěla jsem mu z nějakého důvodu udělat radost. Od mé bolesti mě vytrhl Sasuke který vzal mě a Sakuru do bezpečí. Moje tělo bylo jako v ohni. Nezmohla jsem se slova, protože kdybych otevřela pusu začala bych řvát bolestí. Nedalo se to vydržet, položil mě na zem, a já se začala kroutit bolestí. Převalovala jsem se aby to přestalo, měla jsem mžiky před očima, jediné na co si vzpomínám, bylo se Orochimaru znovu objevil.

Byla jsem v temné místnosti, bylo tam plno lidí které jsem neznala. Seděla jsem na lehátku, když jsem ale ucítila bolest na pravé ruce snažila jsem se vstát, ale jakoby mě drželi neviditelné pouta. Otočila jsem malinko hlavu a uviděla jsem své rodiče jak do mě cpou nějakou stříbřitou tekutinu. Hrozně jsem se bála, zavřela jsem oči a uviděla jsem sebe ve zrdcadle, jak na celém těle měla jizvy. Najednou se objevil můj otec který vzal kunai, pomocí které udělal další.