Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

13. Kapitola

Pohled ze třetí osoby:
,,Asi máš pravdu, asi neznám bolest." Řekla Kirara chladně. Pomalu, ale jistě, se kolem Kirary začaly tvořit padající vločky spadající na zem. Pohledy se stočily na ni, a její chladnou auru v podobě padajících vloček. Ačkoliv byla Kirara uprostřed svého jídla, položila hůlky na svůj talíř na znamení najezení.
,,Itadakimasu." Poděkovala a pomalu se zvedala od stolu. Tsugumi zjevně chtěla zasáhnout, pohledem ji ale zastavil Kakashi, a tak se malinko uklidnila. Mezitím se Kirara pomalým, kulhavým krokem dostala ke dveřím jejího pokoje.
,,Oyasumi." Zašeptala před tím než hladkým pohybem otevřela dveře a po následném přesunu je zavřela.

Měla pokoj sama pro sebe, jelikož Tazuna a jeoho rodina měli spíše sídlo než dům, a tak se nemusela bát o vyrušení.
,,Proč jsem tak slabá?" Zašeptala. Zádamy se opřela o dveře a sjela na zem, kolena si přitáhla víc k tělu a položila na ně hlavu.
,,Proč nemůžu mít normální život?" Ptala se sama sebe. Přepadl ji smutek, stejně jako pokaždé co je sama, sama na tom zpropadeném světě.
,,Proč?" Zavzlykala. Cítila jak jí stékají slzy po tvářích, a s velkou ozvěnou dopadají na kolena. Netušila proč ji to najednou vzalo, neznala odpověď na tak jednoduchou otázku, která ji trápí posledních několik týdnů.

Tiše brečela, dokud ji nedošly slzy a nepřepadla únava. Po čtyřech se dostala k postely kde ležel velký, nadýchaný polštář a přesunula ho do rohu postele. Neslyšně se na něj položila, a jelikož byla z nekonečného pláče unavená, téměř okamžitě usnula.

Ráno:
,,Kiraro, kdepak jsi?!" Volal slizký hlas za mnou, zatím co já utíkala bludištěm chodeb. Mou bledou kůži zdobilo mnoho jizev, které se táhly do nekonečna stejně jako chodby ve kterých jsem utíkala.
,,Mě neutečeš." Chytl mě za ruku.
,,Ne! Nech mě být!" Plakala.
,,To by mě ani nenapadlo." Slízl Kiraře slzy, které se táhly přes celé její tváře.
,,Pusťte mě!" Snažila se z jeho sevření vyprostit, ale kvůli nedostatku energie to bylo prakticky nemožné. I přes Kirařiny protesty ji táhl do světlé místnosti, plné všemožných chemikálií a věcí kterými každým dnem Kiraře ubližovaly.
,,Néééééé! Nechte mě odejít!" Snažila se ze všech sil utéct, protože věděla co ji čeká. Najednou, ucítila nesnesitelnou bolest na pravé paži. A to věděla že teprve začínají.

Kirara se prudce posadila a začala se rozhlížet kolem sebe.
,,Byl to jenom sen. Byl to jenom sen." Opakovala si a z očí ji tekly slzy.
,,Kiro, snídaně!" Zavolal Kakashi.
,,Už jdu!" Zavolala Kirara nazpátek s viditelnou snahou o radost. Pomocí jejích dlouhých rukávů si s očí utřela slzy a vydala se na snídani.

(Okej jsem moc líná psát další nudný pasáže o ničem, proto se přesuneme na most😅)

,,C-co se tady stalo?!" Vykřikla vyděšeně Sakura. Kakashi kolem nich prošel a zkontroloval jednomu ze stavitelů puls.
,,Jsou jenom omráčení." Oddychl si Kakashi. Ostatní se uklidnili a jejich dýchání se zklidnilo.
,,Tak se znovu potkáváme, Kakashi." Ozvalo se před nimi na mostě. Kakashi popošel blíž a držel v pravé ruce kunai. Na mostě stály dvě osoby: Zabuza a Haku. V mžiku oka se Zabuza rozběhl proti Kakashimu a Haku vyrazil za Sasukem.
,,Sakura, hlídej Tazunu!" Zavolal Kakashi dál se věnoval Zabuzovy.
,,Hai!" Přikývla a očima sledovala Sasukeho.

  *                                                 *                                          *

V momentě kdy Kakashi vytvořil Chidori a rozběhl se k Zabuzovy, na mostě se objevila Kirara. V onen moment spatřila bolest v Hakuových očích, a bylo jí jasné co se bude dít dál. Haku se postavil před Zabuzu jako štít, Kirara se rozběhla a snažila se je zachránit. Kakashiho ruka projela lidským srdcem jako po másle, ale jiným než jakým chtěl. Její sněhově bílé vlasy byli nyní nasáklé rudou tekutinou, vytékající z otevřené rány vedle srdce.

,,Arigatou kamisama, já to stihla." Zašeptala s úsměvem než vykašlala krev. V Kakashiho očích se zaleskly slzy a pomalu stékaly po tvářích. Kirařino tělo nedokázalo udržet samosebe na nohou, a tak postupně klesala níž a níž na zem.
,,Kiro-chan!" Zavolala vyděšeně Sakura a společně s Tazunou přiběhly. Kirara ležela v kaluži své vlastní krve a užívala si své poslední chvíle života. Kakashi Kiraru položil na zem a snažil se krvácení zastavit.
,,Kiro-chan. Ty nesmíš umřít! Slyšíš?! Neumírej!" Objevil se vedle ní Naruto. Kirara se usmála.
,,Stejně bych tu dlouho nezůstala, není to tvoje vina Kakashi, ale mé rozhodnutí."
Podívala se na Kakashiho.
,,Arigatou za čas který jsem s tebou strávila, byl jsi ten nejlepší bratr kterého jsem neměla, děkuju."
Otočí se na Sakuru.
,,I když to tak nevypadalo, mám tě ráda jako svou sestru se kterou si můžu o všem promluvit, moc ti děkuju." Sakura klesne na kolena a začne brečet.
,,Naruto, věřím že se staneš hokagem, nikdo jiný kromě tebe tu roli nezvládne líp."
Naruto rukou utíral své slzy.
,,Vyřiďte Sasukemu že je to jenom zbrklý egojista s vlasama co vypadají jako kachní zadek, ale i tak jsem ho měla ráda." Na Kirařiny tváře dopadly kapky deště s mraků vytvořenými Hakuem.
,,Zabuzo, Haku já vím že jste dobří lidé." Mrkla na ně.
,,Vyřiďte mým kamarádům, že jsem je měla ráda, některé víc některé míň ale i přesto měla. Má poslední prosba je-" zadívala se na nebe a zavřela oči.
,,aby jste mně nezapoměli. Dokud mě budete mít v srdci, budu s vámi kdykoliv, kdekoliv, za jakýchkoliv podmínek." Zašeptala Kirara a její hrudník se přestal nadnášet, umřela.
,,Jaká to škoda." Zasmál se zlomyslně chlap nízké postavy s chodící holí a armádou dobře placených ninjů.
,,Vaše služba končí." Podíval se na Zabuzu a Hakua, kteří byli stále otřeseni z její smrti. Gatova armáda se rozběhla proti nim a tak neměli jinou možnost než bojovat.

Je konec. Zabuza podlehl svým zraněním, stejně tak i Haku, který na tom nebyl o moc líp.

Její bílé vlasy se zbarvily rudou tekutinou,
Jak tiše slova může říct?
Tiše jako poslední okvětní lístek růže padající s ozvěnou,
přestalo jí srdce bít.
Její úsměv na tváři zůstal,
Ikdyž umírala ve velkých bolestech,
ikdyž věděla že má posledních pár chvil,
Její úsměv nezmizel, jako její dech.

😭To je tak smutná básnička co jsem vymyslela.😭 Pište jestli chcete pokračování nebo napsat definitivní konec. V poslední době jsem si vylepšila Chemii *potlesk*, němčinu *potkesk* a zhoršila si matematiku na 2,81 (průměr bez poslední známky, která byla 5). Kdo z vás chápe lomený výrazy v rovnici?! Mě to nejde😭, asi jsem špatná co? Jsem špatná, jdu se zahrabat *jde do svého emo koutku a brečí*. Užijte si víkend!
P.s: za mou depresivní náladu může matikářka která mě včera nenechala dopsat ten blbej příklad, stačilo by mi půl minuty.

Piky🍡 se s vámi loučí