Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

10. Kapitola

"Kakashi!" Zařvala jsem snad po desáté do jeho pokoje. Od té doby co jsem se vrátila uběhly tři dny, k mému překvapení, chyběla jsem úplně všem z vesnice. Když se ale potvrdilo že jsem na živu, musela jsem vylézat z domu oknem jelikož přede dveřmi stála hromada věcí od vesničanů. Zatím jsem použila kupón do kadeřnictví protože jsem si vlasy nechtěla stříhat doma, a tak jsem zašla prodat své vlasy proty co to doopravdy potřebují a nechala si vlasy dlouhé pod zadek. A taky se mi povedlo rozesmát celé kadeřnictví, protože se mě zeptala jak se cítím, no a já jim odpověděla: "Taková lehčí.". Můžu vám v klidu říct, že jsem oblíbenější než Hokage.
"Kakashi, došla mi trpělivost!" Řekla jsem naštvaně a vešla dovnitř.
"Dneska máme misy, měl jsi na smluveném místě být už před hodinou." Přišla jsem k němu. Odkryvala jsem mu deku, abych ho donutila vstávat. K mému obrovskému štěstí (ano, to je ironie), jsem dokázala poznat, že dostal chřipku.
"Fajn, nikam nepůjdeš." Vstala jsem a donesla mu snídani do postele.
"Ale jíst musíš stejně." Řekla jsem a zavřela dveře. Oblíkla jsem si boty a mezitím mi v konvici zapískala voda na čaj. Došla jsem k ní a nalila jí do vysokého hrnku.
"Odcházím!" Zavolala jsem a vyšla z domu. Dneska jsem neměli žádnou misy, protože byla něděle ale většinou se díky tomu nechá vytáhnout z postele. Protože byla neděle, a k tomu po desáté hodině, musela jsem pro medicínu až do centra. Nakoupila jsem na česnečku, zázvorový koláč, zázvorky, kandovaný zázvor a nakonec pro sebe energickou tyčinku. Ještě že pravidelně dokupuju léky na znížení teploty, protože jinak bych to nezvládla.

Doma jsem byla kolem jedenácté, protože jsem celou cestu zpátky běžela.
"Jsem doma!" Zavolala jsem přes celý dům a dala se do práce. Nejdřív jsem se dala do polévky, když se ale čekalo až se šťáva z masa vypustí do vroucí vody, začala jsem dělat koláč.
"To už je tolik?!"Vykřikla jsem když jsem zjistila že je po druhé hodině. Polévka byla už hotová, a tak jsem jí pomocí velké naběračky přemístila do misky. Mezitím se mi dovařila rýže, a jak jsem odlila vodu a rýži tak mohla servírovat.
Misky s polévkami jsem položila na stůl, a začala jsem hledat příbory.
"Oni-chan, oběd je na stole!" Zavolala jsem když jsem konečně našla lžíci. Na stůl ještě rychle položila medicínu které si má vzít a sedla jsi ke stolu, kde jsem se mimochodem tvářila jako andílek. Ozvalo se několik zvuků podobající se padající poličkám, a dveře se otevřely. Párkrát jsem zamrkala abych se ujistila, že šlo o mého brášku. Musím vám říct, vypadal strašně. Měl sice na sobě domácí oblečení, ale navzdory tomu jak dlouho spal, tak pod očima měl fialové půlkruhy. Podíval se na stůl kde byl oběd, a pak na mě jak sedím za stolem a čekám až se posadí.
"Itadakimas!" Poděkovala jsem a pustila se do jídla. O chvíli později se mi připomnělo, že v lednici mám maso na oběd. Maso jsem během deseti minut očistila, naporcovala, okořenila a nakonec i osmažila do zlatova. Nakrájela jsem ještě papriku a rajčátka. Vše jsem na aranžovala na dva talíře, že to byla až škoda sníst. Talíře jsem položila na stůl a zahlédla Kakashi výraz když ochutnal maso. Celý zrudl, ale maso spolk.
"Čím jsi to okořenila?!" Zeptal se Kakashi.
"No přece chilli, zázvor v práškové podobě, pepř v celku." Usmála jsem se. Už jsem viděla jak chce od mého úžasného jídla odejít.
"Rozmysli si co teď uděláš." Řekla jsem výhružně a kolem mě se začala objevovat temná aura. Kakashi zbledl, a střídavě se koukal na mě a na můj mistrovský kousek. Nakonec vzdychl a začal jíst oběd co jsem speciálně pro něj udělala. Nakonec mu sníst oběd trvalo téměř patnáct minut. Zvedla jsem se a odnesla talíře do dřezu.
"Kakash-" podívala jsem se na něj jak už otevírá dveře.
"Ještě dezert." Řekla jsem ještě chladněji než samotná Arktida. Začala jsem nandavat koláč na talíř, ale vyrušilo mě náhlé zaklepání na dveře. Z kuchyně jsem se podívala na Kakashiho, který byl viditelně stejně překvapený jako já.
"Dokud to nesníš nikam nepůjdeš." Řekla jsem přísně když jsem pokládala talířek s moučníkem na stůl. Ozvalo se další zaklepání, a já se odebrala do předsíně a šla otevřít. Pomocí jednoho hladkého pohybu jsem bambusové dveře otevřela. Překvapilo mě kdo tam ale stál, no stál, spíše stáli.
"Konichiwa!" Pozdravila velice formálně Sakura. Myslím že jsem zaslechla i od Sasukeho pozdrav, ale i přesto jsem se usmála.
"Máte chuť na moučník?" Zeptala jsem se s úsměvem.
"A máš?" Zeptal se mě s nadějí v očích Naruto.
"Ještě abych neměla." Zasmála jsem se gestem jsem je pozvala dovnitř. Naruto přímo vběhl dovnitř a vyšel za roh, kde ale strnul na místě. Sasuke stál na stejným místě a vypadal stejně zmateně jako Naruto, což se moc často nestává. Zavřela jsem dveře, a uviděla i Sakuru.
"Co se mu stalo?" Zeptala se nervózně Sakura.
"Dostal chřipku, a zrovna jedl můj výborný oběd." Usmála jsem a všimla si jak všichni polkly na prázdno.

"Tak tady to je." Řekla jsem pyšně aby mi věřila že je to sladké.
"Arigatou." Řekli uniso a ochutnávali můj moučník. Já mezitím odtáhla Kakashiho do postele, a přikryla ho dekou.
Zavřela jsem dveře a všimla si jejich prázdných talířů.
"Jak tak koukám, asi se ten moučník opravdu povedl." Usmála jsem se i když jsem věděla, že ho vyhodila do koše.
"Takže jak tak na vás koukám, dáte si ještě kousek že?" Řekla jsem nevinně. Úplně jsem viděla jak jim na obličejích naskákaly kapičky potu. Už jsem se neudržela, a začala se smát.
"Jste to mohly říct rovnou že je ten dortík na vás moc ostrý." Zasmála jsem se. Šla jsem do kuchyně, vzala si lžičku, na dala jsem si kousek moučníku a ochutnala jsem.
"Wau, dneska jsem se překonala." Řekla jsem a došla ke svému týmu a jedla moučník.
"Proč jste vlastně přišly?" Zeptala se na konec.
"No, protože jsem umluvil bábi Tsunade na C misy." Odpověděl pyšně Naruto. Zrovna mi zaskočilo a tak jsem se napila vody, aby se mi ulevilo. Když to ale Naruto řekl, vyprskla jsem vodu a pořádně se rozkašlala. Když jsem konečně přestala kašlat, všimla jsem si krve na mých rukou.
"Kiro-chan, jsi v pořádku?" Zeptal se mě Naruto. Vnímala jsem jeho zmatený pohled, stejně jako Sakuřin i Sasukův.
"Ještě aby ne, jen mě zaskočilo že jsme dostaly C misy." Zalhala jsem. Pak jsem si ale něco uvědomila.
"Jak jste ji vlastně mohly dostat, když Oni-chan byl tady?" Napadlo mě.
"Hokage-sama si nás sama zavolala, aby nám zadala misy." Ujala se slova Sakura.
"Co je to za misy?" Zeptala jsem se ale zas taková odpověď mě nenapadla.
"Budeme doprovázet nějakýho týpka do mlžný." Vysvětlil Sasuke.
"Neměly jsme náhodou nějakou podobnou misy?" Hledala jsem odpověď. Ostatní jen zavrtěli hlavou a já to nechala plavat. Pak ale musely odejít, se připravit na cestu. Šla jsem obeznámit bratra s plánem na zítřek. Vypadal mnohem líp než rána jak se opíral o panty. Myslím že byl rád, když uslyšel o misy. A tak jsem si dala večeři, připravila se na další den, a šla spát.

Moc se vám omlouvám, za pozdní přidání kapitoly. Může za to hned několik věcí: lenost, škola, problém s wifi a chuť psát. A tak jsem se k tomu konečně dostala, a napsala jsem takovou kratší kapču.
Příště bude o to delší. Moc vám chci všem poděkovat za čtení mé, ehm no, knížky. Máte můj respekt že jste se dostaly až k desáté kapitolce. Dokážete jsi představit, že týden zpátky jsem knihu publikovala?
Teď má aktuálně 148 zhlédnutí, 14 komentářů a 20 hvězdiček. Hrozně mě rozmazlujete.
Každopádně, zkuste si tipnout co se v další kapitolce stane. Možná se trefíte, a já vám pak vytvořím diplom. Oki, Oyasumi mina-san. ❤️❤️❤️
 

S láskou LittlePiky22💕