Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

11. Kapitola

Bylo ráno, slunce vycházelo zpoza hor a osvětlovalo okolí skryté vesnice. Na obloze šlo vidět pouze pár malých mráčků, které odplouvaly na sever. Tam daleko od centra, stál malý domek jehož střecha se díky kapkám lesklá jako broušený křišťál. Něco bylo ale jinak, než každé ráno. Venku spala dívka, s měsíčními vlasy. V klidu si pochrupkávala, dokud ji nevzbudil zabloudilý sluneční paprsek.
"To už je ráno?" Ptala se sama sebe. Rozhlédla se kolem sebe, a teprve teď zjistila že se celou dobu rozvalovala na vlhké trávě před jejím domem.
"Hnn, asi jsem náměsíčná." Uzavřela celou situaci a vstala z měkoučké trávy. Šla směrem domů, ale zastavil ji pohled na bílé růže a lilie. Dívka se rozhlédla kolem sebe, ale nikoho nespatřila. Pohled sjela zpátky na svazek květin a vzala ho do rukou.
"Wauu, voní překrásně." Pochválila když si ke květinám přičichla. Najednou zbystřila, a urychleně otevřela dveře a vběhla dovnitř.
"Kakashi, jdeme na misy vstávej." Probudila svého spolubydlícího dívka. Vběhla do svého pokoje a šokovaně se koukla do zrdcadla. Teprve teď si všimla, že má na sobě dlouhé hedvábné šaty, s lemovanými rukávy. Rychle jsem začala hledat nějaké ninja oblečení. Po dobré půl minutě jsem našla svou vestu s ouškama a kraťásky společně s nadkolenky, schované na dně skříně. (Nevím jak vám, ale mě se to stává pořád). V mžiku se šaty válely na zemi a já už jenom dopínala vestu.

"To bylo těsně." Zaradovala jsem se, když jsem viděla tým sedm odchází. S pomocí několika skoků jsem byla u nich.
"Vy byste mě tu normálně nechaly." Nafoukla jsem si tváře. Byla jsem na oko naštvaná, myslím tedy na levé oko.
"Tak tohle je ten poslední člen týmu? Vždyť je to čivava!" Začal se smát postarší chlapík s kloboukem na hlavě. Ale ta čivava mě opravdu urazila. Proto jsem došla až k němu a koukla se hluboko do jeho očí.
"C-co to dělá?!" Zeptal se vystrašeně. Zavřela jsem oči a o dva kroky ustoupila.
"Být váma, bych mě čivava neoslovovala, protože jinak se tým sedm dozví něco, co by mělo zůstat v utajení." Řekla jsem chladně a oči otevřela. Ten týpek se zelenal ještě víc jak typický vodník.
"Nebojte Tazuno, když se nenaštve je neškodná." Poplácal mě po hlavě Kakashi.
"A co když se naštve?" Zeptal se stále vyděšený Tazuna.
"Tak dokáže vraždit." Usmál se Kakashi.

Šli jsem už opravdu dlouho, a já se začala nudit. Navíc všichni šli hrozně rychle, a tak jsem byla neustále v zadu. Opravdu jsem netušila jak se zabavit. V tom jsem ale uviděla obrovskou kaluž špinavé vody. Jedno mi ale nesedělo, vždyť několik dnů nepršelo, nebo snad ano? Neznala jsem odpověď, a jak už říkala hrozně jsem se nudila. Nechala jsem svou chakru vlévat do chodidel a skočila přímo doprostřed.
"Ty v*le, jseš vadná?!" Zařvala ne mě Sakura. Už, už jsem chtěla něco namítat ale všimla jsem nepatrného pohybu. Instinktivně jsem sklonila a vytasila kunai.
"Ochraňujte Tazunu!" Vykřikl oni-chan a sám skončil v nepřátelských řetězech. Oba naši nepřátelé v mžiku za řetězy zatáhly, a Kakashi byl na kaši, a to doslova. Probudil se ve mě strach smíchaný s bolestí. Nemohla jsem nic říct, i kdybych chtěla. Nic. Něco co mě probudilo, byl nepřítel útočící na Naruta. Nevím co to do mě vjelo, ale nějakým divným způsobem jsemse dostala k Narutovy, a strhla ho na stranu.
"Jseš v pohodě?" Zeptala jsem se starostlivě. Žádná odpověď. Uslyšela jsem jak náš nepřítel dělal pečeť. Výsledkem byli elektrické řetězy letící přímo k nám. Věděla jsem, že pokud nic neudělám, Naruto přijde o život.

Pohled ze třetí osoby:
Najednou se řetězy zastavily. Kirara je zastavila pouze pohledem.
"T-to není možné!" Vykřikl ninja ze skryté mlžné. Kirara se najednou objevila za oběma ninji, a odkopla je k nedalekému stromu.
"Co si zač?!" Křičel jeden. Kirara se neobtěžovala odpovídat, jen se na ně usmála.
"Daiyamondo keimuscho!" Udělala složitou pečeť, a kolem jejích nepřátel se vytvořila lesklá kopule.
"Achjo," vzdychla. "Budeš na tom stromě ještě dlouho?" A ukázala na onen vysoký dub kde si v klidu seděl Kakashi, a pozoroval všechno z výšky. Když si uvědomil, že byl odhalen, z vysoké dubu seskočil.
"Jako obvykle, skvělý výkon." Pochválil ji Kakashi a rošťácky ji rozhrabal vlasy.
"Heej!" Postěžovala si Kirara. "Teď si kvůli tobě budu ty vlasy uvázat zpátky do culíku." Kirara měla už zase nafouklé tváře. Jemně zatáhla za stříbrnou stužku ve vlasech, díky tomuto pohybu její vlasy elegantně přepadly přes ramena. Šlo poznat že si potřebuje schrupnout, byla bělejší než stěna v nemocničním pokoji.
"Tak můžeme jít, k vesnici." Zavelela nesmyslnou větu. A šla na sever.
"Hej, vnímáš?" Zeptal se Naruto. Kirara se na něj podívala nepřítomným výrazem a konečně jí došlo, že šla na druhou stranu. Nepřítomně prošla kolem Naruta, až konečně došla ke Kakashimu.
"Kiro?" Oslovil ji. Kirara se na něj podívala a s nepřítomným pohledem ho pozorovala.
"Děje se něco?" Zeptal se starostlivě. Kirara Zapřemýšlela, a zavrtěla hlavou. V očích se jí ztratila jiskra života, ovšem asi ominutu později se jiskra vrátila, stejně jako Kira co ostatní znají. Najednou se ve vzduchu vznášelo nebezpečí. Kira se podívala na Kakashiho, který to viděl stejně.
"Všichni k zemi!" Zavelel Kakashi. Kira Instinktivně hodila placáka na zem, a to doslova.
"Koho pak to tu máme? Nebude to náhodou slavný kopírovací ninja Kakashi?" Zeptal se ironicky protivník.
"A jestli pak tu náhodou nemáme Zabuzu Mochiho, zabijáka ze skryté mlžné." Odpověděl podobným hlasem Kakashi.
Spustil se boj mezi Kakashim a Zabuzou, který byl dlouho vyrovnaný dokud Kakashi neskočil do Zabuzovy pasti. Kakashi byl nyní ve vodní kopuly, ve které ho držel Zabuza.
"Kakashi-sensei!" Vykřikl zbytek týmu sedm. Zabuza pomocí složité pečetě vytvořil svého klona.
"Utečte odsud, ochraňujte Tazunu!" Zakřičel Kakashi z vodního vězení. Sakura se připravovala odejít, ale vyrušil ji v tom Narutův hlas.
"Potřebujeme plán jak senseie zachránit." Kirara přitakala a Sasuke pouze poslouchal.
"Vždyť toho Zabuzu neporazil ani Kakashi-sensei! Jak bysme ho mohly porazit my?" Namítla Sakura.
"Sakuro, ty budeš hlídat Tazunu." Zavelela Kira a ukázala na Tazunu.
"Naruto a Sasuke, vy dva půjdete na Zabuzu ze dvou opačných stran." Nakreslila do vzduchu plánek a ukázal směry kudy mají jít.
"Já zůstanu v záloze, kdyby se něco pokazilo, jdu na pomoc." Podívala se na všechny, a ti přikývli.
"Teď!" Vykřikla a všichni se postavily do bojové pozice. Všechno šlo přesně podle plánu, dokud Zabuza Naruta nenamíchl.
"Já ti dám říkat mi skrčku!" Vykřikl a rozběhl se proti Zabuzovy přímo. Přesně na tohle Zabuza čekal, nejdřív uhnul Sasukemu výkopu ze strany, a pak se napřáhl volnou rukou po Narutovy.
"Naruto, ty jseš ale baka!" Vykřikla Kira a prohodila si místo s Narutem.
"Hee?! Jak jsem se sem dostal?" Ptal se sám sebe Naruto. Pohledem se snažil vymyslet taktiku, jak by se mohly se Sasukem dostat k Zabuzovy. Mezitím byla Kiře uštědřená silná rána do břicho, díky které se jí, k jejímu velkému štěstí (ano, to je opět ironie), otevřely její né zcela zahojené jizvy.
"Sakra, já mám ale štěstí." Řekla ironicky, a snažila se postavit. Její nohy jí to ale nedovolily, a tak alespoň mohla pozorovat svůj tým jak koná svou práci.
"Měl jsem pravdu, vy jste bandapitomců hrající si na ninji." Ozval se Zabuza když se vyhnul Narutovu kunaii.
"Možná jsme banda pitomců, ale našli jsme alespoň způsob jak osvobodit člověka, co pitomec není." Vysmál se mu Naruto a ukázal na Kakashiho, jak vytváří nějakou složitou pečeť. Než ji ale Kakashi dodělat, do Zabuzovy krku přistály tři ostré jehlice. Kirara si mezítím snažila zastavit krvácení na jejím boku pomocí čelenky, ale vůbec jí to nešlo. Konečně krvácení přestalo a ona se mohla alespoň pomalu postavit.
"Aspoň že tak." Pousmála se. Udělala nesmělý krůček do předu, po kterém se ale okamžitě ucitla na kolenou. Možná by spadla na zem úplně, kdyby jí někdo včas nezachytil.
"Ty seš ale nemehlo." Zanadával Sasuke a pomohl Kiraře na nohy.
"Myslím, ze to už zládn-" řekla Kirara a udělala krok sama dopředu. Něco se v ní ale pohnulo, a krvácení se zase spustilo. Pomalu se snažila dokulhat za přátely, ale nakonec spadla do něčí náruči a ztratila vědomí.

Kirara:
"Slabá, jsi slabá!" Volal na mě hlas otce. Byla jsem zmatená, strachy se mi klepaly nohy.
"Jsi omyl přírody!" Volal hlas matky. Otočila jsem se na stranu, ale nikoho jsem neviděla.
"Nikomu nechybíš, když tu nejsi!" Volal na mě Narutův hlas.
"Byla bych radši kdyby jsi tu nebyla!" Zařvala na mě Sakura.
"Prostě zmiz!" Řekl vážně Kakashi. Najednou se za mnou objevily všichni lidi, které jsem v životě potkala.
"Monstrum!" Vykřikly uniso.

Prudce jsem se posadila, a všimla si jak se klepu strachy. Z čela stékal pot, a oči rojily slzy.
"Auch." Pípla jsem. Pohledem jsem sjela po těle a našla část obvázanou obinadly, kterými prosakovala krev. Hlava mi vzplanula jen ze vzpomínek co se stalo.
"Kde to js-" začala jsem, a nedokončila otázku kvůli záchvatu kašle. Ten záchvat mě ničil, a ještě jsem si všimla krve na mých rukou.
"Super tohleto." Zanadávala jsem si mezi záchvaty kašle. Uslyšela jsem přicházející kroky a tak do obvazů vytřela ruce od krve které předchvíli vykašlala.
"Kiraro jsi v pořádku?!" Vyjekl vyděšeně oni-chan. Na prstech jsem ukázala palec nahoru, ale přitom se dusila záchvatem kašle. Do pole vtrhla vysoká černovláska se sklenicí.
"Na, to ti pomůže." Podala mi sklenici s neznatelnou ltekutinou mladá dívka. Zhluboka jsem se nadechla, a můj záchvat skončil.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se Kakashiho. Kakashi se už nadechoval, aby mi to vysvětlil ale do pokoje vtrhli mí přátelé se znatelnou starostí.
"Kiraro-chan už jsi v pořádku?!" Vyptávala se mě starostlivě Sakura.
"Věř mi, že mi bylo líp." Usmála jsem se. Všimla jsem si nechápavého výrazu černovlásky.
"Vím, že je neslušné se tě takhle ptát, ale odkud máš všechny ty jizvy?" Zeptala se opatrně.
"Jizvy? Vím o jediné jizvě, a to na mé boku." Řekla jsem "překvapeně", než na mě dopadla další várka bolesti.
"Pokud si lehneš, nebude tě to tak bolet." Řekl nenuceně Kakashi. Ruce kterými jsem se podepírala se začaly třást, a já cítila, jak mi na čele vznikají kapičky potu.
"Vůbec nevím o čem to mluvíš." Snažila jsem se to říct tak, abych zakryla bolest.
"Jsi vážně špatný lhář." Řekl neúprosně Kakashi. Já začala vidět dvojmo, a před očima se mi opět zatmělo.
"Kiro?! Muselo to zase začít krvácet." Zaslechla jsem ještě předtím než jsem definitivně neztratila vědomí.

Ohayo mina,
Moc, moc, moc se omlouvám za pozdní přidání nové kapči. Zase jsem byla nemocná, a dohánět v devítce školu po týdnu nic nedělání dá zabrat. Každopádně vám moc děkuju za tolik zhlédnutí, aktuálně 287, což je pro mě absolutně nepředstavitelný. Doufám, že vás nenaštvu tím, že vás poprosím abyste vydaly novou kapču, jelikož já dělám všechno kromě učení. Snad jsem vás nenaštvala, pokud ano, tak se omlouvám, pokud ne, tak vám děkuju za pochopení.
Všichni jste moc úžasní čtenáři, a já bych si přála aby se vám tato kniha i nadále líbila.

Línější člověk než Shikamaru, neboli Piky❤️