Kira-chan a její příběh/PŘERUŠENO

6. Kapitola

Byla jsem vyděšená z jejich reakce, ale taky plná očekávání. Šla jsem ale rychle domů, protože je téměř čas obědu. Abych vám pravdu řekla, vůbec jsem netušila co to do mě vjelo. Normálně bych se hádkám vyhla, ale dneska? Celou cestu jsem se snažila zjistit co se se mnou stalo za poslední týden. Chodila jsem v šatech, měla jsem černou barvu, a své milované vlasy nosím v culíku. Když jsem přišla domů, uvědomila jsem si, že opravdu nevím co udělám na oběd. Položila jsem tři tašky opatrně na zem, abych mohla vůbec otevřít dveře. Když jsem je otevřela, přivítala mě vůně dobře připraveného, rybího pokrmu. S údivem jsem vešla do kuchyně, a uviděla Kakashiho jak smaží rybu.
"Vítej zpátky, Kiro!" Pozdravil.
"Ehm, jo, asi začnu dělat salát." Řekla jsem první věc co mě napadla a začala vytahovat obsah tašek. Na lince nechala jenom zeleninu na salát, a své nakouslé jablko. Když jsem dokrájela poslední rajče a zamíchala salát, začala jsem přemýšlet co se děje.
"Naposledy když vařil mého oblíbeného pstruha, bylo když mi před rokem omylem polil koberec v pokoji." Zavzpomínala jsem. Vím že se něco děje, prostě na to mám vyvinutý šestý smysl. Na talíře jsem nasázela můj úžasný salát, a oni-chan vedle něj dal čerstvě udělané ho pstruha.

"Tak co se děje?" Zeptala jsem se když jsem pstruha dojedla. Oni-chan asi konečně pochopil že teď je moment, na vysvětlení a podíval se na mě.
"Nebudu chodit kolem horké kaše, na chuuniskou zkoušku půjdeš, ale pouze za sebe." Řekl a já se na něj podívala, a čekala až řekne v čem je háček.
"Jak jistě víš, chuuninská zkouška se skládá ze tří částí. Písemná, přežití a souboje. Ty musíš ve všech zkouškách nejlepší, a hlavně s nikým nespolupracovat." Dokončil můj bratr, a já se na něj nechápavě podívala.
"To znamená, že musím být nejchytřejší, nejrychlejší a nejsilnější." Zopakovala jsem po svém bratrovi a ten jen přikývl.
"Ale první zkouška je už pozítří, nemám šanci se naučit každou knížku nazpaměť." Kakashi znovu přikývl a já si povzdychla. Zvedla jsem se od stolu a odcházela pro sandále.
"Kam jdeš?" Zeptal se Kakashi. A já s moe moe úsměvem řekla.
"Do knihovny abych to všechno stihla."

Večer před zkouškou:
Uběhl den a já se překvapivě stihla naučit všechnu doporučenou literaturu od mého bratra. Knížek bylo jen osm, ale každá měla téměř 280 stránek. Všechny byli od stejného autora, a tak se mi jednotlivé problémy neprolínaly. Vzorně jsem si dělala poznámky, abych si před začátkem zkoušky stihla vše zopakovat. Dala jsem jsem si sprchu a šla spát.

Druhý den ráno mě probudil budík, hodinu před zkouškou. Mé vlasy byli překrásné, chvíli jsem je pozorovala než mi došlo, že jsou dlouhé až po kotníky. Neměla jsem zrovna chuť to řešit, vlastně jsem ani nemohla, opravdu mě tlačil čas. Vzala jsem si na sebe to co včera, vlasy jsem si nestihla učesat a tak jsem je prostě svázala mašlí do vysokého culíku. Vzala jsem si ochrannou čelenku Konohy, a uvázala si ji na pravou ruku. Přes sebe jsem nakonec hodila bílou tašku a hodila do ní sešit s poznámkami, svačinu, a čtyři tužky na psaní. Obula jsem si své modré sandále, vyrazila na první zkoušku.

Konečně jsem dorazila do akademie kde se zkouška konala, a začala hledat své místo. Když jsem najednou uviděla jak se nějací geninové perou, neměla jsem náladu poslouchat hádky, jediný co jsem si přála bylo najít učebnu kde mám napsat zkoušku. Přišla jsem blíž abych si byla jistá, že to není součást zkoušky. Když jsem přišla blíž, podívala jsem se jednomu do očí a na sto procent, jsem si byla jistá nad tím, že to jsou jounini. Šla jsem proto před ně a zeptala se.
"Mohly byste mi říct kde najdu učebnu, ve které mám napsat tu zkoušku. Je to přece vaše práce, nemám pravdu?" Zeptala jsem se jich tím nejvíce roztomilým hlasem, co jsem uměla. Ti dva jouninové asi pochopily že to nemá cenu, a proměnily se zpátky na sebe. A jeden z nich ukázal na druhé dveře z levá.
"Arigatou nosaymas." Poděkovala jsem s moe moe úsměvem a odhopkala do učebny. Zjistila jsem, že tam bude Shikamarův tým. Podívala jsem se tedy na zasedací pořádek, a posadila se na své místo. Vytáhla jsem si tedy sešit s poznámkami a začala si opakovat složité pojmy. Zanedlouho přišel Shikamaru, věděla jsem to protože jsem vyćtila jeho čakru. Myslím že mě chtěl překvapit, ale já mu to jako obvykle nedovolím.
"Nevím co děláš, ale stejně se ti to nepovede." Řekla jsem nevinně, a oči jsem neodtrhával o mého textu. Shikamarua to nepřekvapilo, a tak si vymyslel výmluvu.
"Já nic nezkoužím, jenom si jdu sednout na své místo." Řekl klidně, a já si v ten moment uvědomila že sedí vedle mě. Neměla jsem ale náladu řešit Shikamarua, musela jsem se si zopakovat všechno potřebné.