Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

2. - Cesta

Bylo ráno, a mě neprobudilo zvonění budíku, jako většinu poníků, ale probudilo mě to, že mi budík nějakým nedopatřením spadl do obličeje. Tedy - ne úplně nedopatřením, protože mi ho tam hodila Shutterfly, která mi chtěla říct, že jsem si zapomněla zabalit Fidget Spiner.

„Já NEMÁM a ani NECHCI Fidget Spiner!" Zařvala jsem jí do obličeje, protože to by snad udělal každý, koho by někdo vzbudil ve tři ráno, jen kvůli nějaké točící se kravině.

„Sorry jako." Urazila se Shutterfly a odkráčela. Nezapomněla za sebou prasknout dveřmi, čímž zřejmě vzbudila veškeré obyvatelstvo tohoto domu.

„Co se zas stalo?" Otevřela ty dveře po chvíli Sunset.

„Zapomněla jsem zabalit Fidget Spiner." Obrátila jsem oči v sloup a Sunset se na mě podívala jako na naprostého debila.

„To neřeš." Mávla jsem kopýtkem a převalila se na druhý bok.

Sunset dveře zavřela a já jsem asi po pěti minutách zase usnula.

Teď už mě probudilo zvonění, a ne žádná otravná Shutterfly, která by se mě pokoušela zabít tím, že by mi házela budíky do obličeje.

„Tak jdeme!" Zavelela Sunset, kterou by jindy nevzbudilo ani kdyby jí někdo u ucha zařval vstávej, nebo kdyby nad ní začalo pršet čokoládové mléko z mraku z cukrové vaty. Mezi námi - obě možnosti jsem zkoušela.

„A co snídaně?" Připomněla jsem jí.

„Najíme se cestou." Rozhodla Sunset a vzala ze stolu dva balíčky sušenek, které tam sice měly máma a Shutterfly, ale ve skříni máme ještě další tři, takže si je můžou vzít.

Vydaly jsme se po cestě do temného lesa.

„Na co máš tu tašku?" Zeptala jsem se Sunset, protože jsem si teprve teď všimla, že s sebou něco má.

„Je to od Shutterfly. Říkala, že to budu potřebovat." Odpověděla Sunset.

„Ale ne." Hlesla jsem a otevřela tašku plnou Fidget Spinerů.

Sunset se rozesmála a já jsem celou tašku teleportovala nad Shutterflyinu hlavu. To je pomsta za ten budík!

„A teď Máme jít jakože kam?" Vypískla Sunset, když jsme došli na rozcestí.

Dupla jsem kopýtkem a ve vzduchu se objevila mapa. „Je to jedno, do hradu vedou obě."

„Tak půjdeme tudy." Rozhodla Sunset a ukázala na cestu, která jí přišla normálnější.

Šla jsem za ní. Šly jsme asi hodinu, než jsme došly k dalšímu rozcestí.

„Teď půjdeme tudy." Informovala mě Sunset.

„Jsi si fakt jistá, že je to ta správná cesta?" Zeptala jsem se.

„Věř své nejlepší kámošce." Požádala mě Sunset.

„No jo, no." Obrátila jsem oči v sloup a šla za ní.

„Proč mám to podezření, že chodíme v kruhu?" Zamyslela se po asi pěti hodinách Sunset.

„Možná to bude tím, že někdo vybral špatnou cestu." Rýpla jsem si.

„Můžeme se zeptat třeba támhletoho poníka." Ukázala Sunset na postavu stojící u cesty. Šel z ní strach.

Trochu jsem se bála, když Sunset poníkovi poklepala na rameno.

„Co chcete?" Zeptala se na klisnu poměrně hlubokým a chraplavým hlasem a otočila. Viděla jsem její žlutozelené oči bez duhovek.

Já i Sunset jsme začaly řvát a běžely jsme co nejrychleji pryč.

Najednou jsem zakopla o kořen. Ohlédla jsem se. Ta klisna nám byla v patách. Zvedla jsem se a běžela dál. Ale naše pronásledovatelka byla pořád blíž a blíž. Zdálo se, že už nás chytí. V poslední minutě jsem roztáhla křídla a i se Sunset jsem letěla nahoru.

„Proč nás hned nenapadlo do toho hradu doletět!?" Plácla se do čele Sunset.

„Možná to bude tím, že ty křídla nemáš a jsi moc těžká na to, abych s tebou letěla dvacet osm kilometrů." Zkusila jsem najít správnou odpověď.

„Můžu použít magii na sebe a letět sama." Upozornila mě Sunset.

„Tak jo." Souhlasila jsem a prostě jsem ji pustila. Pak mi došlo, že to asi nebyl nejlepší nápad, protože moje kamarádka se začala řítit k zemi. Okamžitě jsem přestala mávat křídly, a střemhlav letěla, nebo spíš padala dolů, abych ji zachránila.

Sunset se ale těsně nad zemí stihla pomocí magie zvednout zase zpátky a nic se jí nestalo. Horší to už bylo se mnou. Nestihla jsem zabrzdit a roztáhnout křídla, což mělo za následek, že jsem se rozplácla na zemi. Proč se tohle musí stát zrovna mě?

Slyšela jsem v křoví nějaký divný zvuk. Ohlédla jsem se. Ale ne, dřevlci! Poslala jsem na ně nějaké kouzlo, ale nic se nestalo, tedy kromě toho, že se jednomu z nich na noze objevil škrábanec. Ale ne, nemám šanci. Dřevlci mě obklíčili a já nemohla utéct. Ani uletět, protože jsem si při pádu poranila křídlo. Udělala jsem tedy aspoň štít, ale bylo mi jasné, že ani ten moc dlouho nevydrží.

Dřevlci se ke mně blížili. Ještě navíc co nejpomaleji dovedli, zřejmě abych měla větší strach. Bylo mi jasné, že štít už tam dávno není a že za chvíli přijde bolest. Taky že přišla. Na tváři jsem ucítila ostrý předmět. Neodvážila jsem se otevřít oči, abych se podívala, co to je. Ale myslím, že jsem to ani nemusela zjišťovat. Drápy dřevlků se mi zaryly až do masa. Necítila jsem nic jiného, než hroznou bolest, když tu najednou...

„Dost! Jako kaše královna vám nařizuji abyste okamžitě přestali!" Ozvalo se nade mnou. Byla to Sunset.

Dřevlci se prostě sebrali a odešli.

„Jak to, že tě poslechli?" Zajímala jsem se, protože to bylo opravdu zvláštní.

„Ty sis vážně myslela, že vládce Changelingů vládne jenom changelingům?" Podivila se Sunset.

„No... jo?"

„Ne, vládnu většině tvorům v temném lese." Odpověděla Sunset.

„A co kdybys příště přišla o trošinku dřív?" Ukázala jsem na hlubokou ránu na obličeji.

„Vyléčím ti to." Řekla Sunset a proti její vůli vyrvala kytku ze země.

Proti její vůli proto, že hned jak se jí Sunset dotkla, tak kytka hned začala ječet a vřískat. Dost by mě zajímalo jak, když nemá pusu ani nic tomu podobného, ale Sunset nevypadala, že by mi to chtěla vysvětlovat. Místo toho mi na ránu přiložila několik listů a začala si pro sebe něco nesrozumitelně mumlat.

„Hotovo." Řekla a listy zahodila

Sáhla jsem si na tvář. Žádná stopa po ráně ani krvi.

„Jak jsi to udělala?" Užasla jsem.

„Jednoduše." Odpověděla Sunset. „Říká se tomu bylinkářství. Ta rána ale byla hluboká, máš tam trochu jizvu."

„Tak letíme dál." Rozhodla jsem a vzlétla. Došlo mi, že moje kámoška mi nějak uzdravila i to křídlo.
Sunset použila magii sama na sebe a tak mohla letět taky.

Asi po deseti minutách jsme na obzoru spatřily trosky starého, opuštěného hradu dvou sester.

Další kapitola je tu! Doufám, že se líbí!

Zatím ahoj!

Disharmony :3