Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

3. - Hrad dvou sester

„Jdeme!" Vypískla jsem a rozběhla se k hradu.
„Ne!" Vzala mě do magie Sunset, čímž způsobila, že jsem se nemohla ani hnout.
„Co je zas!?" Obrátila jsem oči v sloup, když mě pustila.
„Je to hrad dvou sester..."
„No neříkej, to mi ještě nedošlo." Zavrčela jsem a vykročila.
Sunset nezbývalo nic jiného, než jít za mnou.
„Slyšela jsi někdy tu legendu o hradu dvou sester?" Roztřeseně se zeptala Sunset Shimmer. „Zemřelo tu dvanáct changelingů a nikdo dodnes neví jak a proč. Někdo říká, že tu žijí vrazi, někteří říkají, že tu pořád jsou, ale hrad je tak veliký, že nenašli cestu ven. Většina teorií ale tvrdí, že tu žije pony ze stínů a..."
„Pony ze stínů?" Zarazila jsem se.
„Jo, ze stínů. Ještě jsi neohluchla."
„Ale Sunset, poníci ze stínů být nemohou. Jsou z masa a kostí, stejně jako my dvě." Namítla jsem.
„Ale tenhle jo."
„Kdybych byla Shutterfly, řekla bych, že je to vědecky nemožné." Prohlásila jsem. „Ale jelikož to jsem naštěstí jen já, povím ti, že je to úplná kravina!"
„Tak si říkej co chceš, mě je to stejně úplně ukradené." Odsekla Sunset.
Vpadla jsem do prvních dveří, které jsem viděla. Sunset zamumlala něco o opatrnosti a já jsem do něčeho narazila. Asi to byla skříň napěchovaná všelijakými kravinami, protože se na nás sesypala hora šálků, knih, dřevěných figurek a prachu.
Když jsem se vyhrabala, usoudila jsem, že Sunsetina opatrnost se občas šikne.
Podívala jsem se na svoji kámošku. Hleděla na nějakou starou knihu skoro s nábožnou úctou.
„Co to zas je?" Pozvedla jsem jedno obočí.
„To je deník královny Revenge!" Vypískla Sunset.
„A to je, prosím pěkně, zase kdo?"
„Disharmony, tobě asi chybí i základní vzdělání!" Informovala mě Sunset. „První královna Changelingů, narodila se roku 353 před naším letopočtem a zemřela v roce 231. Taky před naším letopočtem. V té době se Changelingové dožívali velmi vysokého věku."
„Tak to bych si nikdy ani za boha nezapamatovala." Pokývala jsem hlavou. Dost by mě zajímalo, kde tohle zjistila, když normální poníci o vládcích před Celestií a Discordem vědí houby.
Pak mě něco napadlo. Jestliže táta žil ještě předtím, než na trůn nastoupily Celestie a Luna, tak jak to, že pořád žije? A duch chaosu pravděpodobně neznamená v překladu nesmrtelný, nebo jo? Až se vrátíme, budu se ho na to muset zeptat.
Pustila jsem se do prohrabávání hromady kravin, kdyby tam bylo něco, co by mohlo být užitečné.
Sunset ještě párkrát vypískla, když našla například dějiny changelingů, nebo spisy nějaké další královny changelingů, která se podle Sunset proslavila tím, že vymyslela první zákony týkající se proměn.
Já jsem si vzala knihu jménem Elementy Disharmonie, na jejíž obálce byl náhrdelník s tmavě modrým, skoro černým kamenem.
„Tak jdeme." Zvedla se Sunset, když se ujistila, že v hromadě není už žádná kniha týkající se changelingů.
„Myslím, že Celestia nás sem neposlala kvůli knihám." Namítla jsem.
„A kvůli čemu teda?" Otočila se Sunset.
„Myslím, že chtěla, abychom šly dál než do prvních dveří."
„A kam myslíš?"
„To právě nevím." Povzdechla jsem si. Vtom se kolem nás mihl nějaký stín. Sunset i já jsme uskočily o krok dozadu.
„Co to bylo?" Začala se třást Sunset.
„Nevím, asi se nám to jen zdálo." Pokrčila jsem rameny.
„Že by jsme obě najednou měly halucinace a viděly to samé, jo?"
„Fajn, to je trochu divné." Uznala jsem. „Mohl to být... já nevím... pavouk?"
„Fakt boží, těch se bojím ještě víc než čehokoli jiného!".
„Tak... no... malá a roztomilá kočička?" Zkusila jsem, protože těch se snad nikdo nebojí.
„Mám alergii na kočičí chlupy." Připomněla mi Sunset.
„No jo, promiň."
„Jdeme domů." Rozhodla Sunset.
„Cože!? Našli jsme jen pár zaprášených knih."
„Já vím, ale i tak. Bojím se, že je tu ta věc, co zabila ty changelingy."
„Tak jdeme." Souhlasila jsem, protože venku už bylo šero a vzhledem k tomu, co jsme zažili v lese za světla, jsem opravdu neměla zájem o cestu v úplné tmě.
Sunset napadlo, že se můžeme přemístit domů, protože to tam známe, takže víme, kam se přemístit. Sem jsme nemohly, protože se mohlo stát, že se teleportujeme třeba na střechu nebo přímo doprostřed hradu.
Když jsme byly doma, máma seděla u televize, a koukala na pitomý seriál jménem podzimní štěstí, který ale bohužel nedávají jen na podzim, ale po celý rok, takže i teď. Celý děj vlastně spočívá v tom, že nějaké dvě klisny s IQ houpacího koně potkají dva hřebce s IQ vykrouceného šroubu a hádají se o sebe a je prostě strašná kravina.
Vedle mámy na pohovce seděla Shutterfly s obvazy kolem hlavy.
„Co se ti stalo?" Zeptala se jí Sunset.
„Dopoledne jí přistála na hlavě taška Fidget Spinerů." Odpověděla místo Shutterfly máma.
Nasadila jsem nevinný výraz a prohlásila, jak moc mě to mrzí a že netuším, kdo mohl takovou hroznou věc udělat.
Po tomto proslovu jsem popřála všem dobrou noc a šla k sobě. Budík ukazoval půl desáté, takže bylo tři čtvrtě na jedenáct, protože jde trochu pozdě.
Raději jsem šla spát, protože sousedka si pořídila slepice, a má i kohouta, který sice naštěstí kokrhá o hodinu a čtvrt později, podobně jako budík, ale i tak je to obvykle celkem brzo.
Po chvilce už jsem spala.

Tak to byla po dlouhé době další část.

Omlouvám se, že tak dlouho nic nebylo, ale prostě mi došly nápady a prostě jsem nemohla vymyslet, jak to bude dál.

P.S.: Kapitoly už by měly vycházet normalně.

P.P.S.: Veselé vánoce!

Tak zatím ahoj!

Disharmony :3