Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

10. - Koruna a náhrdelník

Changeless sešla z pódia a Changelingové se k ní začali hrnout,    aby jí pogratulovali, nebo aby jí aspoň předali to, co pro ni měli.
„Myslím, že královna by měla pronést řeč.“ Usoudil changeling, který uváděl korunovaci a mě překvapilo, že umí mluvit i normálně, a ne jen tou hatmatilkou.
Všichni začali dávat bouřlivě najevo svůj souhlas.
Changeless vyskočila na pódium a uvaděč přinesl mikrofon, aby ji slyšelo všech dvě stě tisíc changelingů. „Sunset byla královnou jen krátce, ale myslím, že její odvaha a čestnost nám všem přirostly k srdci.“ Nová královna Changelingů se odmlčela, a mě přišlo, že zadržuje slzy. „Byla to má sestra a určitě by si nepřála, aby tahle říše padla. A proto žádám vás všechny, bojujte, nenechte tuhle říši padnout!“ Zvedla levé zadní kopýtko a začala pravidelně klepat o kamennou podlahu.
Ostatní se k ní připojili a já to překvapeně zopakovala. Tohle Celestia, Luna, Twilight ani Cadence nedělají. Možná mají až moc obyvatel a málo pevné budovy, protože kdyby takhle dupalo naráz třicet osm a půl milionu poníků, strop by nejspíš nevydržel.
Ani Sunset nic takového nedělala, takže to buď Changeless právě vymyslela, nebo to Sunset nestihla. Chtěla jsem se v duchu pochválit, že jsem se při vzpomínce na svou nejlepší kamarádku nerozbrečela, ale vzápětí jsem se rozeštkala, takže na takové pochvaly bylo ještě trochu brzo.
Když changelingové přestali dupat, první mě napadlo, že jsem ohluchla, ale když jsem viděla, že stojí na jednom místě a ani se nehnou, došlo mi, že mé uši jsou v pořádku.
Changelingové se rozešli do svých domovů a já tam zůstala, protože jsem chtěla Changeless pogratulovat. Ta se na mě usmála, ale pak soustředila pohled na cosi za mnou.
Bleskurychle se rozběhla k oknu a zbledla. „To jsou oni.“ Zamumlala pak. Rozběhla se na druhou stranu místnosti, která měla snad padesát dveří, protože když se cpe ven necelý čtvrt milion changelingů, jedny dveře na to prostě nestačí. Napadlo mě, že by tam ta zeď vůbec nemusela být, ale tento nápad zřejmě architekt neměl.
„Do zbraněeeee!“ Zařvala Changeless tak hlasitě, že  jsem málem ohluchla. Tak to muselo slyšet celé tohle království, pomyslela jsem si.
Zřejmě taky slyšelo, protože na náměstí se začalo shromažďovat vojsko, kterého od poslední bitvy poněkud ubylo.
„Na co vojsko?“ Zajímalo mě, protože když se běžný poník podívá z okna, obvykle vojsko nepřivolává.
„Útočí na nás.“ Odpověděla Changeless a v očích měla strach. „Je jich víc, než minule. Myslím, že nemáme šanci.“
Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale nic mě nenapadlo, a tak jsem ji zase zavřela.
Changeless se nadechla, aby znovu zakřičela. „Buďte silní a bojujte statečně! Tahle říše dnes nepadne!“
Pak sklopila oči. Odkudsi vytáhla železnou zbroj a nasadila si ji.
„Oni tě zabijou!“ Vykřikla jsem.
„Pořád lepší, než kdybych se musela vlastnoručně vykuchat.“ Usmála se Changeless. Nechápala jsem, jak může být tak klidná. Odněkud vytáhla druhou zbroj a se slzami v očích mi ji podala „Ta patřila Sunset, bude tě chránit. Nikdy bych tě nenechala bojovat za říši, do které nepatříš, ale teď potřebujeme každou pomoc.“ Na ta slova se rozběhla pryč a já slyšela její rozkaz, že si všichni kdo mohou, mají vzít zbroj a jít na hradby, aby to vypadalo, že mají říši plnou bojeschopných ochránců.
Nepřátelské vojsko mezitím dorazilo skoro až k hradbám. Changeless vykřikla posledních pár rozkazů a armáda changelingů se vyřítila ven z hradeb.
Obě vojska se zastavila asi deset metrů od sebe.
Changeless vystoupila z davu a to samé udělala vůdkyně nepřátelského vojska. Neviděla jsem jí do obličeje, ale byla mi nějak povědomá. „Nepřišli jsme bojovat.“ Oznámila.
„Jo, tak proč jsi s sebou teda tahala tolik poníků!“ Odsekla Changeless.
„Přišli jsme se dohodnout o Tvé říši.“ Ignorovala ji klisna.
„Changelingové dohody nikdy neuzavírali a uzavírat ani nikdy nebudou.“ Prskla Changeless. 
„Fajn.“ Zavrčela klisna. „Pošli svého nejlepšího bojovníka a já pošlu svého. Poražený navěky opustí tohle místo a vítěz tu zůstane.“
„Proč ti tolik jde o tohle místo!?“ Zamračila se Changeless. „Máš mnoho bojovníků, napadni Equestrii a získáš půl milionu kilometrů čtverečních a skoro čtyřicet milionů poddaných!“
„Proč bych ti to jako měla říkat!“ Odfrkla si klisna. „Mělas pravdu, mám mnoho vojáků, možná víc než si myslíš. Jestli nepošleš nejlepšího bojovníka, pozabíjím všechny tvé poddané a tvou říši vyplením. Nemáš co ztratit.“
„Fajn.“ Sykla Changeless.
„Jak chceš.“ Pokrčila rameny klisna. „Shadow Storm!“ Zařvala do davu. Ten se rozestoupil a přišla klisna ve zlaté zbroji. Kolem krku měla náhrdelník s tmavě modrým, skoro černým kamenem.
Byla to ona. Shadow Storm, kvůli které jsem se málem změnila v kámen.
„Disharmony!“ Zařvala Changeless.
Cože!? Proč já, panebože!
Changeless pohodila hlavou směrem k Shadow Storm.
Pomalu jsem vykročila a vzápětí jsem ucítila, jak mi kopyta trochu ztěžkla.
Shadow na mě poslala kouzlo, které se ale naštěstí odrazilo od přilby.
Dupla jsem kopýtkem a Shadow byla zabalena do cukrové vaty.
Shadow se přemístila o tři metry dál a její roh se rozzářil fialovým světlem.
Zasáhlo mě kouzlo a kopýtka dvojnásobně ztěžkla. Podívala jsem se dolů a viděla, jak postupně šednou a mění se v kámen. Zkusila jsem se pohnout, ale nešlo to.
Pak se mi zatmělo před očima. Dlouho se nic nedělo, ale pak jsem zaslechla hlas. Byla to Sunset.
„S-Sunset?“ Vymáčkla jsem ze sebe.
„Jo, jsem to já.“ Zavrčela Sunset. „Poslouchej, mám málo času, tohle přežiješ, ale musíš jí vzít ten náhrdelník a nech si ho, protože…“
Otevřela jsem oči. Kopýtka byla lehčí a lehčí. Když jsem se mohla hýbat, rozběhla jsem se a chňapla po náhrdelníku. Chytila jsem tmavě modrý kámen a strhla jí ho z krku. Shadow vyjekla a uskočila stranou.
Ozvala se ohlušující rána. Otevřela jsem oči a viděla Shadow, která ležela na zemi a nejevila známky života. Za mnou stála vyjevená Changeless, která utrpěla menší újmu na hřívě a kolem nás stálo vojsko changelingů, a armáda těch divných poníků, jejichž jméno jsem neznala.
„Vyhráli jsme!“ Vykřikla Changeless, která se vzpamatovala jako první.
„Tohle se nepočítá!“ Ohradila se velitelka těch divných poníků. „Ona podváděla!“
„Žádná pravidla stanovena nebyla!“ Namítla Changeless. „Prohrála jsi a moc dobře to víš!“
Velitelka si odfrkla a pohodila tmavě fialovou hřívou. Dala svým vojákům pokyn k ústupu a všichni pomalu odešli.
Changeless mě objala. „Díky! Moc ti děkuju!“
Chtěla jsem říct, že není zač, ale pak jsem si uvědomila, že pro Changeless to znamenalo opravdu hodně, takže by zřejmě bylo zač. „Ráda jsem ti pomohla.“ Usmála jsem se.
„Ani nevíš, co to pro mě znamená.“ Popotáhla Changeless.
Zvedla jsem ze země náhrdelník, který jsem sebrala Shadow Storm. Oslepila mě zelená záře a náhrdelník se proměnil v stříbrnou korunu posázenou smaragdy a rubíny.
„Páni, Dissy, co to máš?“ Užasla Changeless.
„Já nevím.“ Vymáčkla jsem ze sebe. Byla jsem překvapená, a nic jiného jsem říct nedokázala.
„Myslím, že ta koruna je tvoje.“ Usoudila Changeless. „Vyhrálas ji. Stejně jako její zbroj.“ Vzala ji do magie a podala mi ji. „Jo, a tohle taky.“ Dodala a přihodila na hromadu ještě meč, luk a toulec šípů.
Přemýšlela jsem, jestli jí mám říct o Sunset. Asi spíš ne, protože se mi to třeba jen zdálo, ale zase…
„Musíme za princeznou Celestií.“ Rozhodla Changeless.
„Proč?“ Nechápala jsem.
„Kvůli té koruně.“ Odvětila Changeless. „Je mocná, Celestia by o ní měla vědět.“
Chtěla jsem jí říct, jaká je Celestia mrcha, ale pak jsem si uvědomila, že to nemám nikomu říkat, a tak jsem se rozběhla za Changeless.

Je tu další část!

Snad se líbila.

Omlouvám se, že tak dlouho nic nebylo, ale moc nám nefungovala WiFi a mě nešlo nic vydat.

Zatím ahoj!

Disharmony :3