Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

12. - Krutá pravda

Luna se otočila. „Co potřebuješ?“
„Já bych… já bych se tě chtěla na něco zeptat.“ Řekla jsem.
„Jasně, ptej se.“
„Víš, jak je ta tvoje sestra?“ Začala jsem.
„Celestia?“ Pozvedla obočí Luna.
„Ne, ta druhá – Shadow Storm.“
„Ale… já mám jen jednu sestru.“ Luna se na mě podívala, jako kdybych právě spadla z měsíce.
„Já myslím tu, jak přišla a já jsem ji praštila kopýtkem do obličeje.“ Vysvětlovala jsem. „Celestia přece říkala, že se jmenuje Shadow.“
„Ta pitomá proklatá malá mrcha!“ Zařvala Luna a kolem ní se začal tvořit oblak černé mlhy.
Pro jistotu jsem jí zamávala kopýtkem před obličejem, aby se náhodou neproměnila v Nightmare Moon.
„Říkala, že si na něco vzpomněla.“ Luna se rozběhla chodbou.
„Počkej!“ Křikla jsem, protože jsem tušila, že Luna běží za Celestií.
Luna mě Ignorovala a běžela dál. Rozběhla jsem se ta ní.
„CELESTIO!“ Zařvala Luna, vyrazila dveře do trůnního sálu a všem názorně předvedla, co znamená zrudnout vzteky.
„Ano, sestřičko?“ Nervózně se usmála Celestia, která zrudla pro změnu studem. Zrovna mluvila s nějakou růžovou alicornkou s fialovou hřívou, divný rohem a motýlími křídly.
„Nerada ruším, Tio.“ Luna měla naprosto kamennou tvář. „Ale co sis myslela!? Že přede mnou utajíš, že máme sestru!?“
Podle Celestiina výrazu si nejspíš myslela přesně tohle. „Jak… jak ses to…“
„Dissy to říkala!“
„DISHARMONY!?“ Vyvalila na mě oči Celestia. Pak zvážněla. „Kdo ti to řekl?“
Zavrtala jsem pohled do dlouhého, tmavě  rudého, a nutno podotknout, ne příliš čistého koberce. Nevěděla jsem, jestli jí to smím říct a tak jsem dál zarytě mlčela.
„Kdo ti to řekl?“ Zopakovala otázku Celestia.
„Já… no… t-totiž…“
„Koukej mi to okamžitě říct!“
„T-táta.“ Řekla jsem a sklopila oči.
„DISCORD!!?“
„Ne, asi má dva.“ Obrátila oči v sloup Luna.
„DISCORD!!!?“ Celestia nejdřív zbledla, pak zrudla a nakonec zezelenala a mě napadlo, jestli náhodou nemá mezi předky changelinga.
„Ten pitomej…“ Začala Celestia, ale dál se nedostala, protože jsem se napřáhla a vší silou ji praštila kopytem do obličeje.
„Tak při této debatě být nehodlám.“ Růžová motýlí alicornka zvedla nos k vysokému stropu a uraženě odkráčela.
„Klidni se, Disharmony.“ Doporučila mi Cadence, která spolu s Twilight právě přišla. Z jejich pohledu to nejspíš vypadalo, že jsem ji prostě bezdůvodně praštila.
„Proč jsi to udělala?“ Twilight zlostně přivřela oči.
„No… já jen…“
„Jsi psychopat.“ Informovala mě Twilight.
„Mami!?“ Ozvalo se a přiběhla Sparkle Flash.
Twilightina dcera se podívala na Celestiin zlomený nos a roztržený ret, pak na mé zakrvavené kopýtko, které jsem se snažila utřít do červeného koberce, pak se podívala na Twilight a zase na mě. Následně nasadila výraz, který říkal něco jako co to má jako bejt, nebo vy jste se snad zcvokly. Posléze zřejmě usoudila, že tohle nemá zapotřebí a odběhla.
„Co mi na to teda řekneš!?“ Vrátila se k původnímu tématu Luna. „To jako nemám právo vědět, že mám druhou sestru!?“
Twilight a Cadence se podívaly na Celestii. Ta nasadila nevinný výraz. „Asi… asi bych vám měla něco říct.“
„Jo, to bys teda měla!“ Prskla Luna.
„Takže.“ Začala Celestia. „Shadow Storm se narodila krátce po tom, co jsem Lunu uvěznila na měsíci.“
„Abys nezmizela do prázdnoty!“ Doplnila jsem ji, protože mi přišlo, že teď je vhodná chvíle to všechno vyklopit.
„Co!?“ Celestia se na mě podívala.
„To… to snad ani nemyslíš vážně!“ Luna byla bledá vzteky. „To všechno jsi udělala jen kvůli tomu?!“
„Já…“ Celestia nevěděla, co jí má na to odpovědět. „Uznávám, že jsem to udělala kvůli tomu. Ale udělala jsem to i pro Equestrii. Neměla by dobrého vládce!“
„Jsi strašně sobecká, abys věděla!“ Zařvala Luna a mě přišlo, že zadržuje slzy. „To bych do tebe nikdy neřekla. A víš co, to, že nebude mít dobrého vládce by ani nevadilo. Nemá ho totiž ani teď!!!“
V místnosti se rozhostilo hrobové ticho a já se rozhodla, že o tom, jak Tia zabila ty poníky, raději pomlčím.
„To myslíš vážně?“ Celestia mluvila překvapivě klidně.
„Jo, myslím.“ Zavrčela Luna.
„Tak fajn, povím vám, co se přesně stalo.“ Tia si povzdechla. „Asi bych měla začít, jak jsme se sestrou našly elementy harmonie.“ („Spíš já je našla.“ Poznamenala Luna.) „Byly sice mocné, ale my je neuměly ovládat. A jelikož jsme chtěly Discorda porazit, tak…“
„Moment – porazit?“ Nechápala jsem.
„Viděla jsem, jak jsou poníci nešťastní a tak jsem se rozhodla jim pomoct.“
„Jo, a tak jsi úplně zlikvidovala jakýkoli odpor a převzala vládu nad vesmírem.“ Procedila jsem mezi zuby.
„Poníci byli nešťastní!“ Argumentovala Celestia.
„Jo, jasně. Takže až budou poníci nešťastní teď, tak přijdu, proměním tě v kámen a převezmu vládu?“
„To nejde!“ Zděsila se Celestia. „Nemůžeš mi jen tak přebrat vládu.“
„Říká ta pravá.“ Odsekla Luna.
„Vždyť ty jsi udělala to samé!“ Zařvala jsem na Celestii. „Táta vládl Equestrii! Kdybys mu neukradla korunu po tom, cos ho proměnila v kámen, nikdy bys nevládla!“
Celestia si pohoršeně upravila korunu.
„Nebylas schopná mu ji sebrat, než jsi… moment. Jaks ho vlastně změnila v kámen?“
„To bych ti dořekla, kdybys mě nepřerušila. Takže. Proměnila jsem ho v kámen. Dost jednoduché kouzlo.“
„Řeklas, že jsi použila elementy harmonie.“
„Taky jsem řekla, že je neumím ovládnout.“ Odvětila Celestia. „Jenže po vyhoštění Luny na měsíc Discorda někdo přeměnil zpátky. Dodnes není úplně jasné, kdo to byl, ale Discord chtěl pomstu. Snažila jsem se přeměnit ho v kámen, ale nepovedlo se to. Tak mě něco napadlo. Použila jsem kouzlo, které zajistilo, že jakmile se tehdy teprve osmiletá Shadow přiblíží k Discordovi, duch chaosu zkamení. A já myslím, že to kouzlo pořád působí.“
„Jak to myslíš?“ Zeptala jsem se, i když už mi odpověď byla jasná.
„Ty jsi snad úplně natvrdlá!“ Cadence se plácla do čela. „Duch chaosu jsi teď ty!“ 

Je tu další kapitola!

Snad se líbila!

Btw, jaké jste měli vysvědčení? Já měla čtyři dvojky, což je na takového blba jako jsem já celkem dobré xD

Zatím ahoj!

Disharmony :3